Místo zisků zdaňme peněžní toky firem. Podpoří to investice a sníží deficit
- Ve Spojených státech rostou obavy z neudržitelnosti rozpočtové situace.
- Účinným nástrojem pro získání dodatečných příjmů by podle názoru části ekonomů byla daň z peněžních toků.
- Daň by zvýšila úspory a investice, což by vedlo k vyšší produktivitě a příjmům, píše profesor ekonomie Glenn Hubbard v businessovém newsletteru 11am.
Po listopadových amerických volbách do Kongresu se pozornost v oblasti hospodářské politiky pravděpodobně zaměří na hospodářský růst, dopad umělé inteligence na ekonomiku a obavy ze státního deficitu. Zákonodárci by proto měli zvážit politický nástroj, který může pomoci vyřešit tyto tři problémy najednou: daň z peněžních toků.
Je namístě, že se pozornost upírá právě k těmto tématům. Vzhledem k tomu, že příjmy rostou právě díky vyšší produktivitě, zůstávají investice a hospodářský růst hlavními hnacími silami rostoucí životní úrovně. Obavy ze snižujícího se podílu práce na HDP v poměru ke kapitálu, což je problém, který by mohl ještě umocnit vývoj generativní umělé inteligence, však vyvolaly debaty o zdanění zisků a majetku. Zároveň rostou obavy z neudržitelnosti rozpočtové situace USA, tudíž se hledají efektivní způsoby získávání dodatečných příjmů.
A právě zde přichází na řadu daň z peněžních toků. Mnozí ekonomové (včetně mě) již dlouho prosazují ekonomické výhody posunu daňového systému směrem ke spotřební dani. Ve srovnání se současnou daní z příjmů by široce koncipovaná spotřební daň zvýšila úspory a investice, což by vedlo k vyšší produktivitě a příjmům.
Ačkoli pojem „spotřební daň“ může evokovat klasickou evropskou daň z přidané hodnoty (DPH), USA by mohly takovou politiku zavést mnohem jednodušším způsobem tak, že by se zaměřily na účty, které jsou v současné době vedeny pro daňové účely. Koneckonců je spotřební daň s danou sazbou totožná s kombinací daně ze mzdy a daně z peněžních toků podniků se stejnou sazbou. Jelikož se jedná o daň uvalenou na příjmy podniku minus jeho výdaje, daň z peněžních toků by firmám umožnila odepisovat investice okamžitě, což by výrazně podpořilo jejich kapitálové výdaje.
Takový posun by navázal na reformy přijaté v letech 2017 a 2025. Zároveň by znemožnil nefinančním společnostem odečítat úroky z daní, protože na rozdíl od daně z příjmu zachází daň z peněžních toků s dluhem a vlastním kapitálem stejně. Eliminuje tak důležitou daňovou motivaci firem k zadlužování. V neposlední řadě je daň z peněžních toků mnohem jednodušší než daň z příjmů právnických osob, jež vyžaduje složité odpisové plány.
Účinnější než daň z bohatství
Zdanění peněžních toků přesouvá daňové zatížení směrem k vysoké míře zisku, což je užitečné v prostředí, kde se zisky stále více koncentrují do rukou velkých firem. Tato výhoda vyplývá z toho, že daň z peněžních toků odstraňuje zdanění toho, co ekonomové nazývají „běžným výnosem“ z investic (nebo náklady na kapitál). Společnosti by místo toho byly zdaněny pouze ze zisků převyšujících tuto částku, což zrcadlí takzvané ekonomické renty.
Vzhledem k tomu, že většina velkých majetků jednotlivců pochází právě z ekonomických rent spojených s vlastnictvím firem, byla by daň z peněžních toků účinnější než daň z bohatství, která se potýká s komplikacemi spojenými s měřením majetku, likviditou a pobídkami.
Protože daň z peněžních toků způsobuje menší pokřivení trhu v oblasti úspor a investic než daň z příjmu, je také účinnějším nástrojem pro získávání dodatečných peněz při jakémkoli budoucím ozdravování státního rozpočtu. Ačkoli si podstatná část těchto fiskálních změn vyžádá omezení růstu federálních výdajů, vyšší daňové příjmy budou téměř jistě nevyhnutelnou součástí jakéhokoli politicky průchodného balíčku vládních opatření.
Dodatečné příjmy by se navíc daly vybrat, pokud by Kongres do nové daně z peněžních toků zahrnul hraniční úpravu (zdanění na principu země určení). Tím by se společnostem odepřely daňové odpočty za výdaje v zahraničí, zatímco americký vývoz by byl od daně osvobozen.
Jiné země už využívají hraniční daňové vyrovnání ve svých DPH na spotřebu a USA používají podobný mechanismus u státních a místních daní z maloobchodního prodeje. Pokud si v New Yorku koupíte kuchyňský spotřebič, zaplatíte newyorskou daň z prodeje, i když byl vyroben v Ohiu. Daň se uplatňuje pouze tam, kde se zboží prodává, nikoli tam, odkud pochází. Protože USA dovážejí více, než vyvážejí, hraniční úprava by zvýšila státní příjmy, odstranila daňové pobídky pro americké firmy přesouvat své aktivity do zahraničí a posílila motivaci pro neamerické firmy naopak přesunout své podnikání do USA.
I slabá místa daně mají řešení
Je pravda, že zatímco daň z peněžních toků slibuje podporu hospodářského růstu, zdanění vysokých zisků a efektivní zvýšení státních příjmů, vyvolává obavy z celkové složitosti a daňové spravedlnosti. Tyto problémy však lze snadno vyřešit.
Složitost: Daň z peněžních toků by vycházela ze stejných účetních výkazů společností, jež se pro výpočet daně z příjmů používají dnes, čímž by se předešlo jakémukoli překopání samotných daňových základů nebo zavádění DPH evropského typu. Navíc by přispěla ke zjednodušení daňového zákoníku tím, že by nahradila složitější a méně výhodné odpisové lhůty zaúčtováním kapitálového majetku do nákladů.
Spravedlnost: Je pravda, že kombinace daně z mezd a daně z peněžních toků se stejnou sazbou napodobuje široce koncipovanou spotřební daň, avšak bez progresivity současné daně z příjmů, což vyvolává obavy ohledně spravedlnosti. I tento problém má své řešení.
Mohla by se například zavést odstupňovaná daňová struktura podle vzoru „X-tax“ (Bradfordova daň typu X), kterou před 40 lety navrhl ekonom z Princetonské univerzity David Bradford. Podle ní by daň ze mzdy pro jednotlivce měla odstupňované sazby s daňovou úlevou pro osoby s nízkými příjmy a sazba podnikové daně z peněžních toků by se pevně stanovila na úrovni nejvyšší sazby daně z příjmů fyzických osob. Nebo by, jak už v roce 1992 navrhoval tehdejší ministr financí Nicholas F. Brady, šlo zavést alternativu, jež by zdanila veškeré příjmy u daňových poplatníků s extrémně vysokými příjmy, včetně těch z kapitálu.
S blížícími se volbami se tak povedou intenzivní debaty o hospodářské politice zaměřené na podporu ekonomického růstu, řešení strukturálních změn v oblasti nerovnosti příjmů a bohatství a boj proti prudce rostoucím rozpočtovým deficitům. Vycházet z nedávných daňových změn a zavést daň z peněžních toků tudíž představuje nejslibnější východisko pro tyto tři palčivé otázky.
Glenn Hubbard, profesor ekonomie a financí na Kolumbijské univerzitě, je bývalým předsedou Rady ekonomických poradců USA za vlády prezidenta George W. Bushe.
Copyright: Project Syndicate, 2026
www.project-syndicate.org
