Obama chystá milionářskou daň. Zachraňuje rozpočet, nebo svou funkci?

Jde sice jen o jedno z mnoha navrhovaných opatření, ale bouře se kolem něj strhla největší. Republikánská opozice, která má pod kontrolou dolní komoru Kongresu, mluví o „třídním boji“ a prezidentův návrh ve Sněmovně reprezentantů téměř jistě zablokuje.

Druhá skupina kritiků říká, že jde o populistické opatření, které má vylepšit Obamovo postavení před prezidentskými volbami, jež se konají příští rok.

Financial Times

Obamova politická daň

Když po větším zdanění bohatých volá už i Warren Buffett, republikáni proti němu protestují na vlastní riziko. Na to alespoň sází Barack Obama. Republikáni to nazývají „třídním bojem“, ale to je pokrytecká hyperbola – obvinění by se více hodilo na některá fiskální rozhodnutí George W. Bushe – mají však pravdu v tom, že jde spíše o politický trik než o promyšlenou politiku. O ekonomických konsekvencích toho mnoho říci nelze. Jednak proto, že Obama přehlíží detaily, jednak proto, že tento nápad je skoro na hranici bezvýznamnosti, jen je součástí širšího střednědobého fiskálního plánu. Jakákoli podobná strategie, má-li být smysluplná, musí kombinovat opatření na obou stranách rozpočtu. Rovněž by měla zahrnovat reformu federálního daňového systému – racionálnější daňové zatížení může zvýšit příjmy z daní s nízkými sazbami, přičemž se dá pomoci čitelnosti a srozumitelnosti soustavy pro soukromé podnikání. To ovšem navrhovala již minulý rok Bowles-Simpsonova komise fiskální odpovědnosti. Už tehdy mohl prezident za tyto návrhy bojovat.

Jelikož tak neučinil, čekají jej nyní vyšší překážky, protože mezitím se odehrála krvavá bitva o rozpočtový dluhový strop. Nicméně dříve nebo později bude muset být nějaký redukční plán stejně odsouhlasen. A vyšší daň pro bohaté v něm má své místo.

Die Welt

Obamova daň má symbolický charakter

Prezident Barack Obama chce větší zdanění lidi, kteří vydělávají více než milion dolarů ročně. To ještě zdaleka není nástup socialismu, přesto prezident nemůže doufat v souhlas Sněmovny reprezentantů, kde mají již tři čtvrtě roku většinu republikáni. Středopraví zástupci lidu jsou nyní až příliš pod vlivem hnutí Tea Party, než aby mohli konat jinak. A mottem Tea Party je „Nechte monstrum vyhladovět“. Míněn je stát.

Obamovým záměrem není jen zisk bodů před druhým volebním kláním o Bílý dům, ale i změna pro stát nevýhodné situace, kterou zdědil po svém předchůdci: dvě války a daňová degrese pro horní vrstvy. Zároveň musí zabránit opakování rozpočtové krize, jako byla ta na začátku letošního srpna. Ta totiž skončila kompromisem, jenž z Obamy dělal v očích jeho podporovatelů poraženého. Každý den svět úzkostně přihlíží podivnému pokeru, z nějž má obavy i sám vůdce republikánské většiny ve sněmovně. Kdyby americké ministerstvo financí odepřelo proplácení úroků z amerických dluhopisů, americká krize by se změnila v tsunami na finančních trzích, kde jsou americké bondy stále brány za normu. Obama cítí vítr v zádech.

Po jeho zvýšení daní nikdo nezchudne, navíc po něm sami někteří miliardáři volají. Je to sázka bez rizika.

The New York Times

Volání po spravedlnosti

Tentokrát se prezident Obama neuchýlil k předběžným kompromisům sám se sebou ve snaze získat neexistující podporu republikánů a rázně zavolal po větší spravedlnosti při snižování federálního deficitu. Také se zdálo, že se obrací přímo na veřejnost toužebně očekávající dlouhodobější vizi Washingtonu. Prezidentův desetiletý plán snížení deficitu o 3,6 bilionu dolarů je mixem dobrých opatření.

Z toho 60 procent se má uspořit na straně výdajů (minimalizací válečných výdajů), 40 procent se má získat zvýšením daní pro bohaté a korporace.

Republikáni budou přirozeně tomuto návrhu v Kongresu neústupnou opozicí. Nechtějí vládě dovolit, aby od bohatých a firem požadovala cokoli. Ještě před představením plánu zahájili partajní lídři ostřelování, když zvýšení daní u vysokopříjmových skupin nazvali „třídním bojem“, který fatálně postihne zaměstnavatele. Ve skutečnosti návrh postihne méně než dvě procenta firem. Tentokrát se ale prezident nenechal zastavit předvídatelnou sérií argumentů. Naopak našel dobrou odpověď. „Není to třídní boj, ale matematika. Ty peníze budeme muset někde vzít.“ Mohou být od střední třídy, od chudých nebo je lze vzít z rozpočtů na stavbu silnic či škol. To Obama označil za nepřijatelné.
A vyzval Kongres k úpravě daňových zákonů, aby se na příjem bohatých vztahovala stejná sazba jako na příjmy střední třídy.

The Economist

Chcete zdanit milionáře?

O plánu Baracka Obamy na snížení deficitu lze říct toto: přinejmenším je to plán. Obama strávil dva a půl roku svého prezidentství velkým mluvením o tom, jak je důležité snížit deficit rozpočtu, aniž by kdy předložil smysluplný plán, podle nějž by to udělal. Jeho nynější 67stránkový návrh v první zkoušce smysluplnosti obstojí: obsahuje totiž správné cíle.

Bohužel, detaily Obamova plánu k jeho slibným cílům nevedou. Na výdajové straně příliš spoléhá na jednorázové osekání armády a na seznam nevyzkoušených a kontroverzních zásahů do mandatorních výdajů a programů. Na straně daní jsou pak jen nepříjemně vágní plány, které obětují myšlenku rozumné reformy na oltář symbolického zvýšení daní nejbohatším. Republikáni už křičeli o „třídním boji“ u tolika rozumných politik, jež měly zvýšit bohatším lidem daně, že má člověk tendenci tato slova spíše ignorovat.

Ovšem v tomto konkrétním případě možná nejsou úplně vedle. Milionářská daň bude téměř jistě znamenat nižší efektivitu daňového kodexu, zatímco přínos bude jen minimální. Téhož cíle by šlo dosáhnout prostým zdaněním kapitálových výnosů a dividend normální daní z příjmu, jak tomu bylo předtím, než Bill Clinton a George W. Bush snížili sazby.