Komerční banka se svou digitální kampaní na omezení spotřeby kaprů o Vánocích narazila v mnoha směrech a není první ani poslední firmou, které se to přihodilo. Hranice mezi přinášením inspirativních nápadů měnících svět k lepšímu a otravným mentorováním je totiž velmi tenká. Pokaždé když nějaká korporace začne páchat dobro, je třeba zpozornět. Velmi často se za tím schovává nějaká levá, nebo je to minimálně lakování na růžovo.
Zhruba před pěti lety jsem připravoval komunikační strategii pro velkou energetickou společnost. Abych si udělal přehled o situaci na trhu, projel jsem si weby největších těžařských a energetických společností. Bylo to zábavné – žádný z těch webů nezmiňoval, že firma někde něco těží. Celý web byl o životním prostředí, udržitelném rozvoji a o naplňování lidského potenciálu. Vize střídaly mise, takže člověk by si málem myslel, že je na webu nějakého motivačního kouče, a ne u těžařů ropy či hnědého uhlí.
Podobné to často bývá i s různými projekty sociální zodpovědnosti společností. Zažil jsem v jedné nejmenované mezinárodní firmě víkendovou dobrovolnickou akci, jejímž výsledkem byl natřený plot v pražském dětském sanatoriu. Celá akce začala tím, že první třídou přiletěla z USA manažerka projektů sociální zodpovědnosti a ubytovala se v hotelu Hilton. To se stalo v pátek. V neděli ráno se sešlo okolo patnácti lidí z kanceláře, každý vyfasoval štětku a plechovku barvy. Do večera byl plot natřený tak, že i Tom Sawyer by měl radost. Celou akci pečlivě zdokumentovala asistentka nadnárodní manažerky, která všem na závěr řekla několik povzbudivých motivačních slov a hned v pondělí ráno se přesunula zase do další východoevropské země, kde se opakovalo něco podobného v modrobílé.
Kdyby se neutrácelo za manažerku, asistentku, letenky a za Hilton, mohlo mít sanatorium ploty rovnou tři, a ne pouze natřené, ale klidně nové. Ale to by samozřejmě neplnilo svůj účel. Takhle má ona nadnárodní firma spoustu fotek svých zaměstnanců, kteří dělají dobrovolně věci prospěšné pro lidstvo, a až se stane nějaký průšvih, tuto pečlivou fotodokumentaci bude moci ukazovat novinářům. „My nejsme žádná zištná korporace, kdepak! Jsme něco mezi dalajlamou, Panenkou Marií a Rychlými šípy,“ zní to sdělení.
Pokaždé mě potěší, když někdo tyto dobráky odkáže do patřičných mezí. Například připomene Komerční bance, že místo starostí, kdo co bude mít ke štědrovečerní večeři, by mohla konečně zvednout úroky na spořicím účtu.
Autor je spisovatel a marketér
