Evropa by chtěla mít všechno evropské. Program stíhaček ale ztroskotal a nad domácími čipy panuje skepse
- Německo masově investuje do obrany, ale nedokázalo se s Francií dohodnout na vývoji stíhačky.
- Výsledkem kolapsu projektu může být, že Berlín nakoupí více amerických letadel F-35.
- Rozpačitá je i unijní snaha o produkci vlastních čipů.
Evropská unie se v posledních měsících snaží směřovat k výrobní suverenitě, která má snížit její závislost na Číně i Spojených státech. Emancipační aktivity se týkají zbraní, zelených technologií i polovodičů. Jenže realita zatím zaostává za nadšením a očekáváním. Novým symbolem nesnadného hledání autonomie je zrušený program společné evropské stíhačky.
Německo a Francie tento týden potvrdily, že projekt společné stíhačky šesté generace FCAS ztroskotal. Kancléř Friedrich Merz a francouzský prezident Emmanuel Macron dospěli k závěru, že firmy Dassault a Airbus nejsou schopné se na její konstrukci dohodnout. „Německé úřady měly za to, že není možné vyvíjet na dotčené společnosti další tlak,“ citovala agentura Reuters prohlášení Elysejského paláce.
Projekt Berlín a Paříž spustily v roce 2017 jako stěžejní evropský zbrojní program a příklad partnerství. Ke spolupráci se později připojilo Španělsko. Plánovaný stroj měl od roku 2040 nahradit francouzské stíhačky Rafale a letouny Eurofighter. Měl být také odpovědí na konkurenci z jiných regionů. Jenže od začátku ho provázely komplikace a neshody týkající se kontroly, rozdělení práce, duševního vlastnictví i vojenských požadavků obou zemí.
Nakonec Merz začal zpochybňovat i smysluplnost vývoje nové stíhačky. „Budeme za dvacet let ještě potřebovat stíhací letoun s posádkou? Skutečně ho budeme ještě potřebovat, vzhledem k tomu, že ho budeme muset vyvíjet s velkými náklady?“ tázal se například v únoru v podcastu Machtwechsel.
Evropská bezradnost dusí velkolepé plány
Rozhodnutí pohřbít vývoj letadel přichází v době, kdy Evropa čelí ruské hrozbě, a navíc silně vzrostlo napětí v jejích vztazích s Washingtonem. Kvůli tomu se neustále debatuje o nutnosti evropské bezpečnostní autonomie a budování kapacit domácího obranného průmyslu. „Tohle sotva může být ideální signál ať už Washingtonu, nebo Moskvě,“ komentoval pro CNN kolaps projektu odborník na vojenské letectví Douglas Barrie z think tanku The International Institute for Strategic Studies (IISS).
Některé evropské země jako Itálie, Británie a Švédsko jsou v současnosti zapojené do dalších stíhačkových programů. Německo, které má ambici být tahounem evropské obrany, se ale nyní ocitlo stranou. The Wall Street Journal uvedl, že se Berlín zatím nerozhodl, zda se bude chtít k nějakému existujícímu projektu přidat. Vyloučená není podle některých zdrojů ani možnost, že Německo s Airbusem a partnery rozjede svůj vlastní vývoj.
Velmi realistickým scénářem ovšem je, že se největší evropská ekonomika vydá na nákupy za Atlantik. Média už v únoru informovala o tom, že Německo v reakci na problémy FCAS zvažuje nákup více amerických stíhaček F-35. „Evropské země se musí vypořádat s naléhavou realitou. Pokud nebudou schopny vytvořit evropskou alternativu k americkému programu F-35, uvíznou v závislosti na stále nespolehlivějších Spojených státech, pokud jde o klíčovou část jejich obranného vybavení,“ varuje britský think tank Chatham House.
Z údajů Stockholmského mezinárodního institutu pro výzkum míru (SIPRI) vyplývá, že Evropa v současnosti snižuje závislost na USA v dovozu zbraní, i když pomalu a ze špičky připoutanosti. Spojené státy se v období 2021–2025 podílely na importu zbraní do evropských zemí NATO 58 procenty. V pětiletce, která skončila rokem 2024, šlo o 64 procent. Jenže to byl nejvyšší podíl za dvě dekády.
Američané chtějí prodávat do Evropy, Rutte to podporuje
Administrativa prezidenta Donalda Trumpa se na začátku roku snažila lobbovat za to, aby se její partneři z NATO amerických zbraní nevzdávali. Evropa totiž začala v některých programech upřednostňovat místní společnosti. Týká se to půjčky pro Ukrajinu ve výši devadesáti miliard eur a úvěrového nástroje SAFE ve výši 150 miliard eur. Brusel navíc v brzké době předloží aktualizaci směrnice o zadávání obranných zakázek z roku 2009 a Washington varoval Evropskou komisi před snahou vnést do ní protekcionistické prvky.
„Dnes, kdy svět čelí složitým a bezprecedentním bezpečnostním výzvám, musí Spojené státy a Evropa spolupracovat na udržení a posílení tohoto partnerství. Omezení účasti amerického obranného průmyslu v evropských programech zadávání veřejných zakázek toto partnerství ohrožuje a oslabuje naši vzájemnou bezpečnost,“ napsali v únoru v komentáři pro Politico americký velvyslanec při EU Andrew Puzder a ambasador při NATO Matthew Whitaker.
Plány na větší evropskou zbrojní nezávislost také kolidují se záměry generálního tajemníka NATO Marka Rutteho. Myslí si, že se členské země zavděčí Trumpovi a udrží jeho sympatie k alianci, když uskuteční další nákupy za Atlantikem. Údajně na ně naléhá, aby na letním summitu paktu v Ankaře ukázaly své nákupní plány.
Nejspíš to ale nejde hladce. „USA nebyly zrovna super spolehlivé a evropská strategická autonomie tak nabírá na obrátkách,“ komentoval podle webu Politico situaci nejmenovaný unijní diplomat. Dodal, že když teď evropské státy utrácejí více za obranu, měly by z toho mít prospěch místní společnosti.
EU chce povzbudit poptávku po domácích čipech
Domácí zbraně ale zdaleka nejsou jedinou evropskou spornou ambicí. V poslední době EU zintenzivnila například i úsilí o produkci místních čipů. Na začátku června Brusel navrhl plán na rozšíření svých technologických dodavatelských řetězců, jehož cílem je větší nezávislost na Asii i USA. Jde přitom o doplněk plánu na podporu výroby čipů z roku 2023, který zatím nepřinesl zamýšlené výsledky.
Evropa se nyní na celosvětové výrobě čipů podílí jen z desetiny. Už v roce 2023 si sedmadvacítka stanovila za cíl zvýšit do konce dekády svůj podíl na globálním trhu s polovodiči na pětinu. Nový plán zahrnuje návrhy opatření ke zefektivnění investic i k povzbuzení poptávky. Starý kontinent totiž podle odborníků nutně potřebuje i velké zákazníky pro doma navržené a vyrobené čipy.
„Přístup zaměřený na stranu nabídky ztroskotal z velké části proto, že neměl jasnou odpověď na otázku, kdo v Evropě bude tyto špičkové polovodiče kupovat,“ konstatovala v komentáři pro Reuters technologická novinářka Jennifer Johnsonová.
Skepse ale panuje i nad aktuálními záměry. Samotná místopředsedkyně Evropské komise Henna Virkkunenová připouští, že vše bude během na dlouhou trať. Experti zdůrazňují, že EU se úzkostlivě zdráhá označovat své záměry za protekcionismus a místo toho hovoří o strategické diverzifikaci. Varují však, že pokud by na zahraniční společnosti dopadly regulace, mohly by vést k tomu, že starému kontinentu nakonec budou chybět kritické technologie.
Nadměrné restrikce mohou škodit
„EU nemá takovou velikost a záběr, aby měla celý obor umělé inteligence jako USA a Čína. Pokud balíček technologické suverenity zavede nadměrně restriktivní standardy, velké společnosti budou prodávat jinde, obchodní partneři se odcizí a Evropa z toho profitovat nebude,“ tvrdí podle Bloombergu Leonardo Quattrucci z pařížské školy Sciences Po.
I šéf nizozemského technologického gigantu ASML Christopher Fouquet se bojí přílišné regulace a zapojení Evropské komise do řízení strategických projektů. „Musíme se vyhnout riziku přílišných komplikací a byrokracie a zároveň se spoléhat na odborné znalosti soukromého sektoru,“ domnívá se.
Brusel se nedávno rozhodl došlápnout si i na čínské producenty střídačů, které jsou důležitou součástí solárních elektráren. Řada analytiků už delší dobu upozorňuje na jejich bezpečnostní rizika. V květnu Evropská komise oznámila, že postupně znemožní používání čínských invertorů v projektech, na které jdou přímo i nepřímo unijní prostředky.
Ani toto osamostatnění však podle některých názorů nemusí probíhat jednoduše. Výkonný ředitel Solární asociace Jan Krčmář uvedl, že plán může dopadnout na menší země včetně Česka, o které nebudou mít evropští výrobci měničů zájem.
