Západní hon na boháče: Vlády končí s šetřením. Výdaje na zbrojení a boj s klimatem je tlačí ke zdanění bohatých

V Nizozemsku návrh na zdanění celkového zhodnocení akcií, obchodních podílů či kryptoměn, aniž dojde k jejich prodeji, prošel dokonce prvním čtením v parlamentu a měl začít platit od roku 2028. Pokud by vaše akcie nakoupené za sto tisíc eur zhodnotily za rok o 20 procent, tedy o 20 000 eur, vyšla by vám daň na 7200 eur. A protože se měla zavést částka osvobozená od daně ve výši 1800 eur, zaplatili byste berňáku 5400 eur. Aniž byste z vaší investice měli nějaký hotovostní příjem. U velkých částek to vypadá ještě drastičtěji a často by si to vynucovalo zadlužení nebo prodej akcií. Výsledkem by byl odliv kapitálu ze země. 

Takové zdanění by zlikvidovalo velkou část kapitálového trhu, protože by činilo zejména dlouhodobé investice naprosto nevýhodnými a rizikovými. Obzvláště bizarní by byl takový krok v situaci, kdy se EU pokouší o sjednocení kapitálových trhů, aby lidé přesunuli úspory z bank do výnosnějších investičních instrumentů a podpořili tak rozvoj moderních technologií a v Evropě skomírající start-upy, které si financování musí hledat jinde. Ministr financí Eelco Heinen pod tlakem kritiky oznámil, že vláda bude muset zákon výrazně upravovat. Zdaňovat se bude až při realizaci zisku – tedy při prodeji místo každoročního zdanění papírových zisků. Každopádně si investoři připlatí. 

Nizozemsko přitom další zvyšování daní nijak zvlášť nepotřebuje. Schodek veřejných financí se pohyboval v minulých letech kolem dvou procent HDP a státní dluh je kolem 45 procent HDP, což je podobné Česku. Taková Francie je v mnohem složitější situaci, kterou tradičně řeší hledáním peněz u bohatých. Pochopitelně to moc nevychází. 

Francouzský koníček

Zvláštní daň z příjmu lidí s příjmem nad 250 tisíc eur, zavedená od minulého roku podle údajů ministerstva financí, vynesla pouze 400 milionů eur (9,7 miliardy Kč), zatímco původně očekávaný daňový výnos byl 1,9 miliardy eur. Opakuje se tak příběh známý z dob socialistického prezidenta Hollanda, který od roku 2013 pro Francouze s příjmy nad milion eur zavedl daň ve výši 75 procent. Vydržela jen do konce následujícího roku, pak byla zrušena. Boháči za takových situací o dost raději zdaňují třeba v Miláně či ve Švýcarsku. 

Od loňska však nepoučitelní Francouzi opět vášnivě diskutují o miliardářské dani. Levicový ekonom Gabriel Zucman již před dvěma lety navrhl zavést každoroční dvouprocentní daň z majetku nad sto milionů eur. Návrh dokonce prošel v únoru 2025 Národním shromážděním, ale Senát ho pak zamítl. 

Od té doby se o něm intenzivně diskutuje kvůli rozpočtové krizi a snaze najít 10 až 25 miliard eur ročně na obří výdaje země. Státní dluh Francie se pohybuje už na úrovni 115 procent HDP a každoroční schodek stále převyšuje šest procent HDP. Jakékoli škrty jsou politicky neprůchodné a fiskální nestabilita druhé nejlidnatější země eurozóny představuje pro společnou měnu nemalé riziko. Představa, že by se bohatí lidé takové dani pasivně podvolili, je samozřejmě lichá. Následoval by exodus majetných Francouzů jako v době Hollandovy daně. 

Už i Amerika

V Evropě, kde dlouhodobě existovalo silné postavení socialistických stran, má hon na boháče tradici. Nyní však našel následovníky za Atlantikem. Průkopníkem je americký stát Kalifornie, dlouhodobě ovládaný demokraty. Nyní připravuje jednorázovou daň z čistého majetku (wealth tax), která cílí výhradně na ultrabohaté. Má platit pro kalifornské rezidenty, kteří měli ve státě daňový domicil k 1. 1. 2026 a mají majetek nad miliardu dolarů. 

Fakticky jde maximálně o dvě stě padesát lidí. Ti by měli zaplatit pět procent z hodnoty svého majetku nad touto hranicí. Celou částku by mohli uhradit najednou nebo v pěti ročních splátkách. Spíš než o zdanění jde tak o zabavení pěti procent majetku, což by mělo Kalifornii vynést sto miliard dolarů zejména na programy zdravotní péče dosud financované z federálního rozpočtu a nyní omezené Trumpovou daňovou reformou. 

Důsledky plánu, o němž by se mělo hlasovat na podzim, jsou předvídatelné. Někteří miliardáři ze státu Kalifornie již podnikli kroky k přestěhování. Soukromá investiční společnost Petera Thiela, Thiel Capital, dosud sídlící převážně v Los Angeles, oznámila, že podepsala smlouvu o pronájmu kancelářských prostor v Miami. 

Spoluzakladatelé společnosti Google Larry Page a Sergey Brin – dva z nejbohatších lidí na světě, každý s odhadovaným jměním více než 250 miliard dolarů – hledají nové domy na Floridě. Wall Street Journal například informoval, že Page utratil 173,4 milionu dolarů za dvě nemovitosti u moře v Miami. 

Garry Tan, výkonný ředitel inkubátoru start-upů Y Combinator, koncem prosince zveřejnil na síti X příspěvek: „Pokud by tato daň z majetku prošla hlasováním, museli bychom zvážit programy v texaském Austinu nebo v Cambridgi v Massachusetts.“ Nejnovějšími kalifornskými miliardáři, kteří hledají dům na jihu Floridy, jsou generální ředitel společnosti Meta Mark Zuckerberg a jeho manželka Priscilla Chan. Zbavit se daňové rezidentury v Kalifornii nebude snadné, ale nad Silicon Valley se podle všeho začíná stmívat. 

A stranou nemůže zůstat ani New York, jehož socialistický starosta Zohran Mamdani by nejraději kalifornskou daň okopíroval. Poté, co se mu dosud nepodařilo přesvědčit guvernérku státu New York Kathy Hochulovou ke zvýšení daní pro korporace a bohaté s ročními příjmy nad milion dolarů, se hodlá zahojit na dani z nemovitosti. Navrhuje ji zvýšit o 9,5 procenta. Průměrný majitel rodinného domu by pak platil navíc 700 až 1200 dolarů. Mamdani tak tlačí na zákonodárce, aby mu vyhověli s daní na boháče s argumentem, že jinak bude muset zdanit střední třídu. Účelem je, jak jinak, získat zdroje na plnění volebních slibů v podobě rozsáhlých sociálních programů. 

Nefunguje to

Historická zkušenost, že vyšší přerozdělování majetku k prosperitě nikde na světě nevedlo a skončilo vždy jen dalšími dluhy, je zřejmě nesdělitelná. Kritizovaná koncentrace světového bohatství v rukou zlomku populace je nevyhnutelným projevem globálního obchodu. Ještě v roce 2000 nebyl v Číně ani jeden dolarový miliardář. Dnes jich je kolem pěti set a dotahují se na devět set miliardářů ze Spojených států. Zpomalení trendu může místo daní napomoci kuriózně Trumpova obchodní politika směřující k deglobalizaci.