Ambasáda České republiky v Sýrii vidí tamní situaci trochu jinak než svodky dalších států NATO. Nejmenovaný český vysoce postavený diplomat to podle ČT vnímá jako problém. Co na tom, že třeba v případě Turecka, mimochodem rovněž člena NATO, by byla slova o odlišném pohledu na syrskou válku ještě eufemismem.
Česko je ale podle novináře Nicolase Gros-Verheyda malé, takže se mu proti proudu plave složitěji. O české malosti ovšem vypovídá něco jiného než rozloha. Ukazuje se, jak těžké někdy bývá připustit si, že jsme to právě my, kdo může být pravdě blíže.
Svět se mění rychleji, než různorodé trendy stačí utuhnout a stát se součástí zavedeného pořádku. Příkladem je všeobecný boj s cukrem, kterému se už léta snaží výrobci cukrovinek a sladkých limonád přizpůsobit. Výsledek? Zjištění, že náhradní sladidla vlastně také škodí. Na marketingové atraktivitě tak dnes paradoxně získává slogan „s pravým cukrem“. A jsme tam, kde jsme byli.
Ve stínu předchozích odstavců je samozřejmě lehké propadat postpravdivému nihilismu a prohlašovat, že stejně nikdo nemůže tvrdit, co že je pravdivé a správné. Každý se rád zakope v zákopech vlastní „pravdy“, podobně jako když se pacient hospitalizovaný na psychiatrickém oddělení vyčítavě ptá personálu „Jste VY normální?!“ Disputace stranou, nakonec jde o to, kdo v kapse nosí klíče na svobodu.
