Zápisník Tomáše Stingla: Poukaz na volný den
Na dva uplynulé pondělky připadl státní svátek. Mohli jsme se trochu zaradovat, ze 13 českých svátků jich letos na pracovní dny vyšlo deset. A ruku na srdce, oslava konce války je hezká věc, ale prodloužený víkend také potěší.
Když jsem k tomu psal koncem dubna článek, zmínil jsem i Indii, která je s 21 svátky a ještě spoustou regionálních festivalů rekordmanem ve dnech pracovního klidu. Ex post mi známý z Dillí napsal další zajímavý postřeh – Indové dokonce dostávají jakési žolíky na volno. Státní zaměstnanci si prý mohou ze seznamu dalších 12 svátků libovolně vybrat dva, které ještě dostanou proplaceny.
Tím spíš se člověk diví, že i přes všechno to volno si Indie v posledních letech pořád drží post nejrychleji rostoucího velkého trhu s každoročním přírůstkem HDP kolem sedmi procent. Třeba na tom, že umění odpočívat generuje následně i lepší pracovní výkon, něco bude. Kdo spěchá, pije čaj vidličkou, říkají ti Indové.
Spíš nechtěná paralýza momentálně zasáhla i české státní zaměstnance. Koho se zkusíte na úřadech na něco zeptat, krčí rameny. Kvůli vládní krizi a rezignacím nikdo neví, kdo to či ono ministerstvo nebo úřad povede zítra a kdo za týden. Takže rozhodnutí se odkládají, pracuje se v nejistotě. Před volbami se to děje vždycky, ale letos začala křeč přece jen hodně brzy. Státní aparát možná dostal žolíka na hibernaci rovnou na celý půlrok.