Jde to i jinak. To ukazuje hnutí, které se jmenuje Slow Food. Původ má v Itálii, ale na celém světě včetně Rakouska získává rok od roku více přívrženců. Od tohoto hnutí by se měly odvíjet ideje evropské zemědělské politiky, jestliže unie chce, jak tvrdí komisař Dacian Cioloş, nákladný systém evropských subvencí reformovat a také přiblížit ekologii.
Příznivci Slow Food prosazují pravý opak toho, na čem stojí evropská politika. Chtějí malé a střední farmy, které budou uspokojovat lokální potřeby. Sázejí na poučeného spotřebitele, který preferuje místní výrobky a v zimě se dokáže obejít bez jahod. Pro Evropskou komisi naopak zemědělství znamená „big business“ – čím masovější chov, tím vyšší subvence. Že se tím podporuje i dovoz geneticky modifikovaných krmiv, především sójových bobů? Nevadí. O ekologické zátěži plynoucí z monokuturního pěstování a masových chovů zvířat se nemluví. Ba ani ve chvíli, kdy eurokomisař Cioloş hovoří o „zelenání“ zemědělské politiky.
