Glosa Gregora Martina Papucska: Předvolební kdákání

Viktor Orbán

Viktor Orbán Zdroj: Reuters

Nostalgicky vzpomínám na dřívější předvolební kampaně v Maďarsku. Vždycky to byla – ne hlavně, ale také – zábava. Politické strany a politici bojovali mezi sebou zuřivě, ale neztráceli humor. A už vůbec se to nestávalo humoristům, kteří sršeli v tipem, nezřídka, pravda vitriolovým. Například jedna stará hláška: Mám rád volební kampaně, to jsou kandelábry plné politiků. (Pro jistotu, aby bylo úplně jasno, šlo o jejich plakáty.) Anebo: I politiky býval člověkem, dokud ho nezvolili do parlamentu. Nebo všeobecně oblíbené: Kdyby se po parlamentních volbách mohlo něco změnit, dávno by je zakázali. To jsou jen některé střípky na důkaz toho, že zábavy jsme si tu užili až až. Postupně se to ale měnilo, ba až zvrtlo, až začalo platit heslo: Kdo má v politice humor, všechno ví, kdo humor nemá, je všeho schopný.

Tak tedy: představte si, že z „veřejnoprávní“ televize zní kdákání. Není to však pořad o životě na gazdovském dvoře, ale jeden z pětiminutových bloků, v jejichž rámci mají opoziční strany volné pole a mohou se vypovídat. Kdákavý zvuk vydává zástupce recesistické Strany dvouocasého psa – moderátor sice klade různé otázky, ale za slepici převlečený aktivista na všechno odpovídá kdákáním. To byl asi nejhumornější kousek předvolební kampaně. Ale jaksi jsem se neválel smíchy.

Tím méně při dalších pětiminutových vystoupeních jiných hostů z opozičních stran, kteří zdaleka nebyli tak milosrdní. Jeden se například zeptal členů celého televizního štábu, jestli se nestydí pohlédnout ráno do zrcadla, když se prostituují ve prospěch Orbánovy vládní moci – protože na této stanici od nuly do čtyřiadvaceti hodin vysílají o opozičních stranách lži. A tak dále. Takže diváci odkojení mediálním nihilismem mohli zcela výjimečně vidět i slyšet i jiného než vládního činovníka. Což byl dobrý fór, ale opakuji: jaksi bez úsměvu.

A tak jsem teď odkázaný na staré, trochu již vybledlé maďarské vtipy: Politika je jako umývání oken – brzy přijdeš na to, že špína je na druhé straně.

Autor je novinář a publicista