Burzy v posledních dnech zotročují psychiku investorů metodou obvyklou pro předkrizovou fázi. A totiž cukru a biče. Záda burziánů zkrvavená razantním nástupem koronaviru v Evropě, či nesouladem ropných mocností, vystřídala úterní kostka cukru nových nadějí.
Na miskách vah rozhodujících o investorské akci se přitom ocitají dvě vzájemně těžko souměřitelné entity. Na jedné je hmatatelná vize chaosu ekonomik ochromených karanténou, na druhé abstraktní přísliby politiků a centrálních bankéřů o vakcíně proti recesi jménem koordinovaný zásah hospodářské politiky.
Otázkou je, zda je po létech vstřícnosti ještě kde brát. Přinejmenším ve frankfurtském sídle ECB, kde během konjunktury omylem tvořili politiku podle učebnice pro recesi, už víc rozevřít náruč nepůjde. Jedno je nesporné. Evropská deviace jménem záporný úrok přinejhorším státům dovolí nějaké ty peníze… prostě rozdat.
