Odpor některých senátorů lze pochopit. Nelíbí se jim představa, že prezident, jemuž není hloupé posílat vlastní pochopy, aby vysvětlovali soudcům přání Hradu v živých kauzách, si bez odporu prosadí prvního kandidáta na klíčovou justiční pozici. Navíc takového, který prezidenta několikrát podpořil ve sporných momentech.
Nicméně války mezi Hradem a Senátem o kandidáty Ústavnímu soudu neprospívají. Za Václava Klause se kvůli sporům ocitl vrchol naší justiční soustavy na samé hraně funkčnosti. Za Zemana se soud povedlo doplnit a o jeho autonomním fungování celkem nikdo nepochybuje. I proto by boj o Gerlocha neměl přesáhnout rozumnou mez.
