Občanská demokratická strana představila své programové priority před nadcházejícími volbami. Po deseti letech se vrací étos ODS Plus a přesvědčování občanů, o kolik si díky snížení nákladů na práci polepší. Daňové pravítko a kalkulačka tak dává vzpomenout nejen na "daňové kolečko" Vlastimila Tlustého, ale i na následné pochroumání řečených vizí politickou a ekonomickou realitou.
Návrhy pravicové strany znějí libě – zaměstnanci by platili 15procentní sazbu místo ze superhrubé mzdy nově z hrubé mzdy, povinné odvody hrazené zaměstnavateli by klesly o dva procentní body. Daně z nabytí nemovitosti či silniční daň by zanikly úplně.
Nabízí se však otázka, jak nahradit výpadek příjmů státního rozpočtu, tedy otázka, která se zejména v době relativně nedávné ekonomické krize ukázala jako klíčová.
Pravice tehdy velmi rychle přešla od rýsování vyšších mezd k varování před "řeckým scénářem". Začalo se více škrtat, zvyšovat DPH, zdůrazňovat nutnost soukromého penzijního připojištění, placení školného a spoluúčasti u lékaře. Z uvedeného výčtu je jasné, že původní teze "ODS = plus" v konečném důsledku úplně pro všechny skupiny obyvatel platit nemusela.
Současná situace je jiná a přesto podobná. Loňský rozpočet skončil i díky miliardám z evropských fondů v přebytku, ekonomika šlape, nezaměstnanost je výjimečně nízká. Dá se pochopit, že "rozpočtová odpovědnost" momentálně nepředstavuje klíčové politické téma. V pozadí se však stále naléhavěji rýsuje ještě další skutečnost, která časem může další snižování daňového zatížení zcela upozadit – nutnost transformace ekonomiky k modelu s vyšší přidanou hodnotou.
Ano, pracovníci si díky daňovému pravítku ODS mohou rýsovat, jak si hypoteticky polepší. V zemi, která by nadále zůstala v globální konkurenci zajímavá "jen" jako montovna a skladiště, by ale podobná parametrická opatření připomínala hašení požáru hrnkem čaje. Snad se tedy strany nebudou trumfovat jen jimi.
