Zpráva, že státní zástupce nejspíš doporučí policistům, aby si posvítili na poslankyni Martu Semelovou za její výroky o sovětské okupaci a vraždě Milady Horákové, přišla včera.
V den, do nějž se Semelová ze zvyku i z přesvědčení každoročně probouzí se slavnostním pocitem na duši, zatímco na náměstích se připomínají oběti Gottwaldova teroru. Tato shoda je patřičně bizarní.
Měla by nás vést k úvaze, nakolik má smysl prostředky trestního práva postihovat pobuřující blábolení poslankyně. Marta Semelová, která o období socialismu hovoří jako o době „za nás“, je vlastně poklad. Bez servítek ukazuje, jak vypadá tvrdé jádro strany, od nějž se odvíjí měkký mlžný obal, který se snaží tvářit státotvorně a demokraticky.
Kdyby byli všichni komunisté šedí jako Vojtěch Filip, bylo by snadné na to zapomenout. Díky Semelové to víme. Nezaslouží si za to trochu naší velkorysosti?
