Kromě toho také hrůzy v Kongu, Afghánistánu, Mexiku, Severní Koreji, Sýrii, Iráku a na mnoha dalších místech zeměkoule. Velké státy haraší zbraněmi jako už dlouho ne, a to vše podmalovává stoleté výročí začátku první světové války a pětasedmdesátileté od zahájení té druhé. Staré filmové záběry ukazují nevídané hrůzy a připomínají, čeho všeho je lidstvo schopno pod taktovkou tupých generálů a jiných necitelných mozků. Výsledný pocit ze zpravodajství je, že se ve světě neděje nic dobrého.
Naději přitom člověk nenajde ani v lokálních zprávách. V nich se dozví o přívalové vlně ve sklepě, mrtvých při dopravních nehodách, požáru kůlny na jižní Moravě, zneužitých dětech na Náchodsku a zavražděných pacientech. Vysvětlením může být, že média raději ukazují odvrácenou tvář života. Zoufalý člověk tak začne hledat pozitiva ve svém bezprostředním okolí, život nezkreslený sdělovacími prostředky.
Jenže ouha. Prší, bota se přede dveřmi zanořila do psího exkrementu, na autě se skví nová botička, na nástěnce visí sousedovo smuteční oznámení a hospoda je ještě zavřená. A pak to přijde. Místní rozhlas oznamuje, že pěstitelská pálenice začíná od pondělí přijímat kvas. Bude se proměňovat ovoce v čirou esenci země a slunce. Spiritus. Ještě to pořád nějak jde.
