K jednacímu stolu ve čtvrtek zasedne Evropská centrální banka (ECB). Ta zřejmě poprvé od roku 2011 zvýší depozitní sazbu, za kterou u ní banky ukládají přebytečnou likviditu, a to o 25 bazických bodů na –0,25 procenta. Tento krok již avizovala, nicméně stále ještě může překvapit zvýšením o 50 bazických bodů. K takovémuto kroku by ECB mohlo přimět její jestřábí křídlo výměnou za podporu antifragmentačního programu. Ten by měl zabránit tomu, aby výnosy dluhopisů silně zadlužených zemí, jakými jsou například Itálie, Španělsko či Portugalsko, výrazně rostly, a ohrožovaly tak schopnost těchto zemí financovat svůj státní dluh.
Celkově je situace Evropské centrální banky nezáviděníhodná. Inflace se blíží devíti procentům a k inflačnímu cíli se nevrátí ani do konce příštího roku. Namístě by tak bylo razantnější zvyšování úrokových sazeb a zahájení snižování bilanční sumy. Kombinace růstu úrokových sazeb společně s ukončením nákupu dluhopisů periferních zemí by však mohla vést k růstu jejich výnosů do nepříjemných výšin. Proto zde bude antifragmentační program, který by měl ECB umožnit dluhopisy jižního křídla EU v případě potřeby nakupovat a držet jejich výnos vzhledem k německému vládnímu dluhopisu na rozumných úrovních.
Toto však nelze dělat donekonečna. ECB mandát na trvalou podporu nižších nákladů financování pouze některých zemí nemá. Zároveň by tímto postupem mohla ohrožovat plnění inflačního cíle. Do hry tak budou muset rychle vstoupit vlády problémových zemí a začít vhodnými reformami situaci systémově řešit.
Autorka je analytička Komerční banky
Co je stagflace?
