Pokud někde právě probíhá skutečný investiční Divoký západ, pak je to právě tam. Ve hře jsou každým okamžikem miliony, a to nejen zrezavělých rublů, ale i ostré munice západních centrálních bank. Standardní investor podléhající vůdčím náladám trhu končí do půl hodiny jako žebrák. Zlatokopům spekulujícím s půjčenými penězi vystačí i minutovka. Po letech se na trzích, díky Bohu, zase něco děje aneb není horší zprávy pro lidstvo než přílišné investorské sebevědomí.
Ruské centrální bance se konečně daří. Po měsících nezájmu, kdy bankéři tu či onde prodali po pár dolarech, jen aby nevzbudili podezření, že snad měna někdejší supermocnosti neleží na lehátku u bazénu, ale na smrtelné posteli, začali své osmihodinovky v úřadu trávit skutečnou prací.
A slaví svých (prvních) pět minut slávy, rubl posiluje a armáda boxerů na straně soukromého kapitálu začíná mít po měsících pocit, že nemlátí do pytle, ale masokostní směsi, navíc obdařené kravatou a rozumem.
Jde o jediné. Kdy se některá ze západních mlátiček rublu podívá na web ruské centrálky a s bezbřehou satisfakcí v obličeji odečte číslovku v kolonce devizových rezerv.
