V Česku od ledna opět vzrostla minimální mzda, tedy nejnižší legální odměna za práci. Po nárůstu o tisíc korun nově dosahuje 16 200 korun při práci na plný úvazek. Oproti roku 2021 to představuje sedmiprocentní nárůst, což je sice výraznější vzestup než loni, ale zaostává za poměrně silným růstem v letech 2015 až 2020.
Debaty o nové výši minimální mzdy mezi zástupci zaměstnanců, zaměstnavatelů a vlády tradičně probíhaly několik měsíců. Zástupci zaměstnanců by rádi viděli její vyšší růst. Minimální mzdu vnímají jako nástroj zvyšování celkové mzdové hladiny a argumentují tím, že česká minimální mzda je dlouhodobě jedna z nejnižších v celé Evropské unii a v čistém vyjádření nedosahuje ani hranice chudoby.
Minimální mzda bývá v obecnější rovině zmiňována i jako opatření, které má bojovat s levnou prací v Česku. Zvýšení je z pohledu zaměstnanců letos obhajitelné také v kontextu výrazně rostoucích cen, které zatěžují rozpočty domácností.
Na druhé straně zástupci zaměstnavatelů jsou v posledních letech ještě střídmější než obvykle, protože jejich situaci komplikují dopady covidové krize a vysoká inflace. Jejich tradičními argumenty bývá nedostatečný růst produktivity nízko placených zaměstnanců a negativní dopady zvyšování minimální mzdy na hospodaření firem. Vliv minimální mzdy je v Česku navíc umocněn komplikovaným systémem zaručených mezd, který upravuje i výdělky zaměstnanců na vyšších stupních mzdového žebříčku.
Při současném legislativním nastavení není nutné v rámci tripartity dojít ke shodě a o sazbě minimální mzdy může jednostranně rozhodnout vláda. Neexistuje ani zákonná povinnost její výši pravidelně upravovat. V mnoha evropských zemích je přitom zavedeno předem dané pravidlo pro odvození minimální mzdy, a pokud nenastane dohoda se sociálními partnery, vláda je povinna minimální mzdu upravit podle vzorce daného zákonem.
V Česku bývá nastavení minimální mzdy čistě výsledkem politického rozhodnutí vlády, které není často jasné ani několik málo měsíců před nabytím účinnosti. Firmy nemají možnost předvídat budoucí vývoj a připravit se na něj, což je v mnoha oblastech problematické. Nová vládní koalice ve svém programu slibuje zavedení mechanismu automatické valorizace minimální mzdy.
Nepochybně je to krok správným směrem, protože stávající nesystematičností a nepředvídatelností se mohou zvyšovat případné negativní dopady minimální mzdy. Ta totiž může vedle přímého pozitivního vlivu na růst výdělků nejméně placených zaměstnanců, kteří si svou práci udrží, také negativně působit na zaměstnanost těch, které si firmy za vyšší mzdy nadále nebudou moci dovolit platit a raději je propustí.
Dosavadní výsledky odborných studií ukazují, že zvyšování minimální mzdy v Česku zatím nevedlo k výraznějšímu propouštění. To se ale může změnit, protože postupně rostoucí minimální mzda představuje také rostoucí zatížení firem. To platí ještě více právě v období zhoršených ekonomických podmínek, kterými jsou pro mnoho firem dopady pandemie.
I přesto si myslím, že letošní zvýšení minimální mzdy lze vnímat jako správný krok, protože nejméně placení zaměstnanci byli ekonomickými dopady pandemie postiženi nejvíc. Rostoucí minimální mzda může částečně také působit jako signál, že se lidem v Česku má vyplatit pracovat a že stát vnímá dlouhodobě nízkou mzdovou hladinu ve srovnání se západoevropskými zeměmi jako problém.
Na cestě k vyšším mzdám je ale minimální mzda pouze pomocným nástrojem, který může doplnit celkovou změnu v ekonomické strategii země směrem k aktivitám s vyšší přidanou hodnotou stavějícím na vyšší produktivitě, znalostech, investicích do technologií, výzkumu, vývoje a inovací.
Existují ale i další možnosti, jak zvýšit výdělky těch nejhůře placených a zároveň ještě více nezatížit firmy, což by se stalo při výraznějším nárůstu minimální mzdy. Česko má dlouhodobě vysoké daňové a odvodové zatížení nízkých mezd, a to i přes určitý pokles v roce 2021.
Z celkových nákladů firmy na zaměstnání člověka za minimální mzdu tvoří čistý výdělek zaměstnance v současnosti jen dvě třetiny, zbývající třetina jde na povinné odvody státu, především na platby zaměstnavatele za sociální pojištění. Do budoucna se proto nabízí komplexnější řešení kombinací růstu minimální mzdy společně se snížením pojistných odvodů z nejnižších mezd.
