Nijak nepřekvapí, když prezident Gašparovič navzdory siláckým řečem z minulého týdne zařadí zpátečku a nechá vládu Ivety Radičové, aby to do voleb ještě nějak doklepala.
Jediným překvapením bylo, že se prezident nechal minulý týden strhnout náhlým pocitem vlastní důležitosti.
Zapomněl, proč a jak se stal prezidentem, a dovolil si přijít s řešením, které Robertu Ficovi nevyhovuje a které mu Fico neschválil. Úřednickou vládu pod vedením vlastního prezidenta by šéf Smeru nemohl proklínat tak hlasitě jako vládu stále spojenou s nepopulárními škrty. Ficovým zájmem je, aby bezbranný kabinet formálně vládl až do voleb, aby na koaliční strany mohl svalit i vinu za příliš velkou nadílku sněhu a aby sám za takové „vládnutí“ nenesl ani špetku odpovědnosti.
Ještě štěstí, že komunikační šumy mezi hlavou státu a krkem, který s ní pohybuje, už ustaly. Na chvíli jsme skoro zapomněli, kde žijeme.
