Rozhodnutí vládní demokratické strany dosadit na japonský premiérský post dosavadního ministra financí Jošihika Nodu není příliš vynalézavé. Není pravděpodobné, že by vedlo k silnému a kreativnímu vedení, které Japonsko potřebuje, má-li se vzpamatovat ze zemětřesení a jaderné katastrofy, nemluvě o dlouholeté ekonomické stagnaci.
Noda je volbou strany, nikoli veřejnosti. Jeho širší politické postoje nevzbuzují nadšení. Nodův neskrývaný nacionalismus – je přesvědčen, že japonští vůdci z dob druhé světové války nejsou válečnými zločinci, protože je odsoudil jen mezinárodní, nikoli japonský soud – jen přispěje k rozdmýchání konfliktů mezi Japonskem, Jižní Koreou a Čínou. Usiluje o dobré vztahy s Washingtonem, ale jeho nevýrazné vystupování těžko vyřeší například otázku americké letecké základny na ostrově Okinawa.
