🎧 Česko už lichváře jednou porazilo, nový zákon je vrátí do hry, varuje šéf Poradny při finanční tísni

Nebankovní půjčky nejsou podle Šmejkala výhradně problémem lidí s nejnižšími příjmy. V portfoliu je mají zhruba devět z deseti klientů, kteří se obracejí na Poradnu při finanční tísni, jejich cesta k dluhovým problémům však často začíná u bank. Domácnost si nejprve vezme hypotéku nebo spotřebitelský úvěr, následně začne využívat kreditní kartu či kontokorent a teprve později hledá další zdroj peněz.

„Často je to proto, že banka nespatřuje klienta jako dostatečně bonitního. Přesto si klient myslí, že jeho příjmy budou stále stejné, nebo se dokonce zvýší. To je takzvaný overoptimismus,“ uvedl Šmejkal v podcastu Business Club.

Mezi lidmi ve finančních potížích podle něj převažují ti, kteří mají nejisté nebo sezonní zaměstnání, nižší vzdělání či žijí v ekonomicky znevýhodněných regionech. Často už také zažili vymáhání dluhů, exekuci nebo insolvenci ve vlastní rodině.

Půjčky na topení, auto i školní potřeby

Vysoce úročené nebankovní půjčky přitom podle Šmejkala často neslouží k nákupu zbytného zboží. Domácnosti jimi hradí opravu topení, auta potřebného k cestě do zaměstnání nebo školní potřeby pro děti. Společným problémem bývá chybějící finanční rezerva.

„Jsou to úvěry, které směřují na nutné financování. Takové domácnosti mají ve většině případů velice nízkou finanční rezervu. Nepodařilo se jim vytvořit dostatečný finanční polštář, aby okamžik potřeby vykryly vlastními financemi,“ řekl.

Právě dostupnost těchto půjček může změnit připravovaná novela zákona, která převádí do českého práva evropskou směrnici o spotřebitelských úvěrech. Jedním z nejdiskutovanějších bodů je zavedení cenového stropu, který má omezit úrokovou sazbu, roční procentní sazbu nákladů a u menších úvěrů také jejich celkové náklady.

Ministerstvo financí tvrdí, že legální úvěry mají zůstat dostupné i rizikovějším klientům. Šmejkal je k tomu skeptický. Vyšší cena podle něj odráží pravděpodobnost, že klient nebude půjčku řádně splácet. Pokud zákon věřitelům nedovolí toto riziko promítnout do ceny, přestanou část žadatelů obsluhovat.

„Pokud administrativně snížíme možnost lidem dostat vysokonákladové úvěry, nabídka na trhu pro rizikovější klienty se zcela logicky sníží,“ upozornil. Asociace poskytovatelů nebankovních úvěrů odhaduje, že by z legálního trhu mohlo vypadnout asi 90 tisíc lidí.

Návrat nelegálních poskytovatelů

Český trh se přitom podle Šmejkala podařilo povzednout na vyšší úroveň po přijetí zákona o spotřebitelském úvěru v roce 2016. Dohled nad poskytovateli získala Česká národní banka a firmy bez licence postupně zmizely. Omezení legální nabídky by ale mohlo otevřít prostor pro jejich návrat.

„My jsme velice efektivně porazili lichvu, lichváře i násilí, zejména v odloučených lokalitách a příjmově chudších regionech. Výsledek teď může být takový, že se nelegální poskytovatelé zase objeví,“ řekl Šmejkal.

Nový černý trh by podle něj nemusel vypadat stejně jako před dvěma desetiletími. Vedle papírových inzerátů by se nabídky přesunuly především na internet. Větší roli by mohly hrát také zastavárny, což by podle Šmejkala mohlo zvýšit i drobnou kriminalitu spojenou s předměty, které v nich končí. Peníze by mohly půjčovat také různé rodinné klany nebo lidé pohybující se na hraně zákona.

Šmejkal proto nepovažuje samotný princip cenových stropů za chybný. Podle něj je však nutné hledat hranici mezi dnešním prakticky neomezeným trhem a nynějším návrhem, který považuje za příliš přísný. „Je to příliš velké utažení, pokud poskytovatelé tvrdí, že více než polovina objemu jejich klientů bude neúvěrovatelná,“ dodal.

Přesto podle něj novela jako celek přináší řadu potřebných změn. Česká legislativa se v oblasti spotřebitelských úvěrů dlouhodobě přibližuje standardům západní Evropy a větší ochrana dlužníků je správným směrem. Spor se podle Šmejkala vede především o míru regulace a její vedlejší dopady.

ČNB má tvrději kontrolovat úvěruschopnost

Debata by se podle něj neměla soustředit jen na cenu půjček. Klíčové je také důsledné posuzování úvěruschopnosti. Poskytovatel má ještě před podpisem smlouvy ověřit, zda bude žadatel schopen půjčku splácet. Dohled nad touto povinností vykonává Česká národní banka.

„Pokud se nám stále zdá, že je zde problém, nevidím jinou možnost, než aby Česká národní banka na společnosti, které toto základní pravidlo soustavně podkopávají, skutečně zaklekla,“ řekl Šmejkal.

Jako příklad uvedl seniora s měsíčním důchodem 12 tisíc korun, který během krátké doby dostal od nebankovních společností tři půjčky po pěti tisících. Jednotlivě šlo o malé částky, dohromady však přesáhly jeho měsíční příjem. „Něco evidentně nedopadlo při hodnocení úvěruschopnosti tak, jak dopadnout mělo,“ podotkl.

Pozitivně naopak hodnotí povinnost poskytovatelů odkazovat klienty v potížích na dluhové poradenství a zavést takzvaná opatření shovívavosti. Ta mají věřitele vést k tomu, aby lidem, kteří kvůli nemoci, ztrátě práce nebo rodinné situaci dočasně nezvládají splácet, nabídli úpravu splátek, prodloužení doby splatnosti nebo jiné řešení.

Člověk, který očekává problémy se splácením, by se měl podle Šmejkala nejprve obrátit přímo na věřitele. „První, co je důležité, je obrátit se na smluvního partnera,“ zdůraznil. Pokud dohoda není možná, může pomoci rodina a splacení nejdražších úvěrů. Krajním řešením je oddlužení.