Vakcíny jen pro bohaté. Rozvojové země se vzbouřily proti privilegiím výrobců a hrozí rozpadem dohod

Více než šest let po vypuknutí nemoci covid-19, která zabila minimálně sedm milionů lidí, se svět pořád nedokáže dohodnout na společném postupu při příští pandemii. Na nedostatky v připravenosti mezinárodního zdravotnického systému upozornila nová epidemie eboly ve střední Africe či nedávný výskyt vysoce smrtelného hantaviru na výletní lodi v Atlantiku.

Členským státům Světové zdravotnické organizace (WHO) se opakovaně nedaří schválit klíčovou část takzvané pandemické dohody, jež by měla zajistit rychlejší a koordinovanější postup při krizi podobné té z roku 2020. Zatímco Evropa hájí zájmy svých farmaceutických firem, rozvojové země se po zkušenosti s koronavirem snaží zajistit si lepší přístup k vakcínám a léčbě.

Spojené státy, které dříve platily za světového lídra v epidemiologii s dostatkem prostředků a špičkových vědců, na přání prezidenta Donalda Trumpa z WHO rovnou vystoupily a na jejích mezinárodních projektech se podílejí minimálně. Podle odborníků je přitom pouze otázkou času, kdy příští pandemie udeří.

„Pokud by se dnes objevil nový patogen, svět je na něj pořád z velké části nepřipraven,“ uvedly ve svém vyjádření na začátku května spolupředsedkyně Nezávislého panelu pro připravenost a reakci na pandemie, jejž WHO zřídila během covidu. „Nedostatečná prevence a připravenost na příští pandemii prokazuje lidstvu medvědí službu.“

Jablkem sváru je dodatek, bez kterého loni schválená dohoda nemůže vstoupit v platnost. Jeho cílem je zajistit rychlé mezinárodní sdílení vzorků a genetických dat nových patogenů potřebných k účinné zdravotnické intervenci. Na přijetí systému známého jako Pathogen Access and Benefit Sharing (PABS) tlačí hlavně chudší země takzvaného globálního Jihu. Ty by výměnou za poskytnutá data získaly část vakcín či léčiv vyvinutých s jejich pomocí zdarma nebo za výhodných podmínek a mohly by také získat know-how pro vlastní výrobu.

Evropa, pro niž je farmacie strategickým ekonomickým odvětvím, však ve snaze chránit své výrobce a jejich duševní vlastnictví prosazuje model dobrovolné spolupráce. Kvůli neshodě těchto dvou táborů minulý týden na fóru WHO v Ženevě členové rozhodli o prodloužení lhůty na schválení PABS v kompletní podobě do příštího května.

Diskuse o těchto otázkách znovu ožily v posledních týdnech v souvislosti se dvěma krizovými situacemi vyžadujícími společný postup velkého počtu zemí. Nejdříve světovou pozornost přitáhly zprávy o výskytu málo známého hantaviru na nizozemské lodi MV Hondius. Ten byl sice potvrzen jen u jednotek pacientů, ale vyvolal výraznou mediální i veřejnou reakci a zavedení preventivních hygienických opatření v dotčených státech. Za naléhavější však WHO nyní považuje ebolu v Demokratické republice Kongo a Ugandě, jejíž řešení vyžaduje rozsáhlou finanční pomoc a mezinárodní spolupráci.

Ředitel WHO Tedros Adhanom Ghebreyesus veřejnost ujistil, že riziko globálního rozšíření hantaviru i eboly zůstává nízké. Společně s dalšími odborníky však dlouhodobě upozorňuje na rizika příští pandemie.

Levné vakcíny jen pro bohaté

Jednání o pandemické dohodě mezi členy WHO začala v roce 2021 v reakci na první rok koronavirové pandemie. Čína tehdy zatajovala informace o novém viru a jeho původu, jednotlivé země postupovaly nejednotně a hojně se šířily dezinformace o nemoci. Tomu by nová pravidla měla v budoucnu zabránit, dodatek ohledně sdílení vzorků a vakcín však dále prohlubuje rozkol mezi bohatými a chudými členy WHO, který začal už během covidu.

Příčinou je zejména nerovný přístup k vakcínám, jenž v rozvojových státech komplikoval boj s koronavirem. Jak ukazuje studie z časopisu British Medical Journal, tyto země dostaly vakcíny nejen později a v menších objemech oproti vyspělým státům, ale často za ně také platily víc, přestože pomohly s jejich vývojem tím, že sdílely svá data o místním výskytu virů. Farmaceutické společnosti přitom v době covidu zaznamenávaly žně – například tržby i zisk firmy Pfizer se v letech 2020 a 2021 díky uvedení vakcíny zdvojnásobily.

Podobným nerovnostem se teď chudší země snaží zamezit. Například podle vyjádření zástupců Pákistánu na ženevském jednání WHO by systém PABS neměl „zachovávat obchodní privilegia hrstky výrobců“ ani „sloužit zájmům průmyslu více než zdraví a bezpečí miliard lidí“.

Evropské státy sice souhlasí s některými částmi dodatku, jako je financování infrastruktury pro sběr dat o patogenech v rozvojových zemích, odmítají však striktní závazky sdílení produkce a technologií. Systém by například podle Thorstena Behrendta z německého ministerstva zdravotnictví citovaného webovou stránkou Global Health Hub měl být založen na flexibilním a dobrovolném principu, který by byl funkční a zároveň atraktivní pro výrobce.

Podpora inovací?

„Musíme zajistit, aby PABS také podporoval inovace, výzkum a vývoj zdravotnických protiopatření,“ argumentovali zástupci Evropské unie v Ženevě. „Jen tak může vést k silnému zapojení soukromého sektoru.“

Stranou těchto diskusí přitom stojí globální lídr ve farmaceutickém výzkumu a donedávna hlavní koordinátor při řešení mezinárodních zdravotnických krizí – Spojené státy, jež WHO definitivně opustily letos v lednu. Místo jednotného rámce daného dohodou teď země směřuje k uzavírání bilaterálních dohod, což ale sdílení dat a koordinaci při pandemické hrozbě může zdržovat a komplikovat. To se projevilo i při reakci Spojených států na nákazu hantavirem, kterou mnoho odborníků označilo za pomalou a nedostatečnou.

„Neočekávám žádné významné riziko pro americkou veřejnost – ale pokud to bereme jako zátěžový test, tak jsme selhali,“ uvedl pro americkou televizi CNBC odborník na zdravotnické právo Lawrence Gostin z Georgetownské univerzity. „Představte si, kdyby to byl opravdu vysoce přenosný virus.“

Rozpadající se solidarita

Negativní dopady to může mít nejen na Spojené státy, ale i zbytek světa, který se může potýkat s omezeným přístupem k expertize amerických vědeckých kapacit. Pro chudé země je navíc kritické také zrušení mnohých rozvojových programů poté, co po odchodu Spojených států přišla WHO o značnou část financování – rozpočet na roky 2026 a 2027 snížila oproti letům 2024–2025 o devět procent. Podle slov bývalého vedení zrušené americké vládní agentury rozvojové pomoci USAID pro portál NBC News se to týká i současné epidemie eboly, při níž chybějící zdroje zpomalily reakci zdravotnictví a podpořily šíření nemoci.

Mnohé rozvojové země se tak kromě prosazování systému globálního sdílení léčiv a know-how zároveň snaží docílit aspoň částečné soběstačnosti ve farmaceutickém průmyslu. Například Afrika podle portálu Medscape v roce 2023 pokryla vlastní výrobou méně než jedno procento použitých vakcín, do roku 2040 tento poměr plánuje navýšit na 60 procent.

„Zkušenost s covidem-19 jasně ukázala, jak rychle se může solidarita pod tlakem rozpadnout, a to i v rámci Evropy,“ uvedl k tomu pro Medscape José Martin-Moreno, který vyučuje medicínu a veřejné zdraví na Univerzitě ve Valencii.