Investice do výzkumu formují konkurenceschopnost Česka a další ekonomický růst
Rozvoj ekonomiky, růst její přidané hodnoty i životní úrovně závisí na inovacích, výzkumu a vývoji. Firmy i státy proto do této oblasti investují, jinak by ztratily konkurenceschopnost a státy by při stagnaci ekonomik neměly dostatek vybraných daní na zajištění potřeb obyvatelstva.
Česko v mezinárodním srovnání
Rozsah výzkumu, vývoje a inovací závisí nejen na výši investic, ale i na kvalitě prostředí. Podle European Innovation Scoreboard patří Česko mezi mírné inovátory: v roce 2025 obsadilo 19. místo z 27 zemí EU. V posledních letech navíc Česká republika spíše stagnuje nebo mírně klesá, zatímco lídry zůstávají severské země, zejména Švédsko a Dánsko.
Hlavní slabiny Česka spočívají zejména v nízké úrovni veřejných i soukromých investic do výzkumu a vývoje a v nedostatečné spolupráci mezi akademickou sférou a firmami. Cílem Svazu průmyslu je posunout Česko mezi silné inovátory, tedy přibližně do 11. místa. Vláda je ve své hospodářské strategii ještě ambicióznější a cílí na 8. místo do roku 2035. Zkušenost Estonska, kterému se podařil rychlý posun do vyšší kategorie, ukazuje, že výrazná změna je při správném nastavení politik reálně dosažitelná.
Výdaje na výzkum a vývoj
Celkové výdaje na výzkum a vývoj v Česku dosáhly v roce 2024 výše 147 mld. Kč, což odpovídá 1,82 % HDP. Nejvyšší úrovně se podařilo dosáhnout v roce 2020, kdy investice činily téměř 2 % HDP, od té doby však postupně klesají. Přestože je Česko nad úrovní některých států střední a východní Evropy, stále výrazně zaostává za průměrem EU (2,3 %) i za zeměmi jako Rakousko či Německo, které investují více než 3 % HDP. Motivační je také rychlý růst investic v Polsku, které se Česku dynamicky přibližuje.
Největší část výdajů nesou firmy, které v roce 2024 investovaly 93 mld. Kč, jejich podíl dlouhodobě roste, za deset let se zvýšil z 51 % na 63 %. Podíl státu naopak ve vztahu k HDP klesá. Vláda si tento vývoj uvědomuje a plánuje postupné zvýšení celkových výdajů na 2 % HDP v roce 2027, 2,4 % v roce 2030 a 2,7 % do roku 2035, přičemž veřejné zdroje by měly tvořit přibližně třetinu.
Odpovědnost a role státu
Ve většině vyspělých ekonomik jsou hlavním nositelem výzkumu a vývoje firmy. Ty by proto měly systematicky posilovat své dlouhodobé strategie a investice do inovací, které jsou klíčem k vyšší přidané hodnotě a odolnosti vůči krizím. Současně však firmy čelí rostoucím nákladům spojeným s regulací, geopolitickou nejistotou, narušenými dodavatelskými řetězci či dopady pandemie.
Role státu a sociálního dialogu je proto nezastupitelná. Stát financuje významnou část výzkumu na vysokých školách a ve veřejných výzkumných institucích, vytváří podmínky pro vzdělávání kvalifikovaných pracovníků a nastavuje nástroje přímé i nepřímé podpory firemního výzkumu a vývoje, což je standardní praxe ve všech vysoce inovativních zemích.
Nástroje podpory a veřejné financování
Přímá podpora formou dotací zůstává klíčová zejména pro náročné a rizikové projekty, které by bez účasti státu nebyly realizovatelné nebo jen z části. Zásadní roli hrají programy ministerstva průmyslu a obchodu a Technologické agentury ČR, jejichž rozpočty zaměřené na firmy však v posledních letech spíše klesaly a některé výzvy byly pozastaveny. Svaz průmyslu proto požaduje stabilní a dostatečné financování programů aplikovaného výzkumu, jako jsou Trend či Twist.
Stále významnější roli hrají také daňové odpočty na výzkum a vývoj, které jsou využívány ve většině zemí OECD. V Česku si firmy mohou odečíst až 150 % uznatelných nákladů, přesto počet podniků, které odpočty využívají, od roku 2015 výrazně poklesl. Výše ušetřených prostředků však roste.
V roce 2024 tvořila veřejná podpora 9,4 % firemních výdajů na výzkum a vývoj. Daňové odpočty poprvé převýšily objem dotací. Výzkum a vývoj tak zůstávají zásadním pilířem dlouhodobé prosperity, který vyžaduje koordinované úsilí firem i státu a stabilní, předvídatelnou podporu.
Inzerce je financována na základě § 320a písm. a) Zákoníku práce.
