Jihočeský Hongkong, nebo malebné rakouské městečko? Lipno hledá svou tvář

K Lipnu mám velmi osobní vztah. A to nejen jako Jihočech, ale také třeba kvůli tomu, že jsem na konci osmdesátých let pracoval jako stálý průvodce na hradě Rožmberk. A byl tedy přímým svědkem nevídaného exodu, který nastal vždycky, když na Lipně začalo v létě pršet.

Jakmile se zatáhlo nebe a spustil se na delší dobu déšť, stovky odborářů s rodinami, trávící dovolenou v podnikových chatách u Lipna, sedly do autobusů a vydaly se hromadně na jihočeské zámky a hrady. Co také jiného, když se na Lipně nedalo koupat a žádná jiná zábava se nenabízela?

Dnes nabízí okolí lipenské přehrady úplně jiný obrázek. Na Lipně je totiž pořád „co dělat“. Přímo v obci Lipno, ale i jinde u přehrady vyrostly stovky bungalovů, apartmánů, apartmánových domů, hotelů doplněných krytými bazény, restauracemi, půjčovnami (snad všeho) a atrakcemi všeho druhu.

Ne každému se takový stavební rozvoj v předhůří Šumavy musí líbit a také nelíbí. Škarohlídi dnes přezdívají Lipnu „jihočeský Hongkong“, někteří aktivisté i místní chataři bojují proti dalším developerským projektům, které podle nich mohou ohrozit kvalitu vody i životní prostředí, část místních obyvatel si stěžuje na vysoké ceny.

I já se v tomto ohledu musím přiznat k určité předpojatosti. Nejsem svým založením zrovna typ, který by chtěl trávit volno v přeplněném Lipně. Nebaví mě cvičit za zvuků dunivé hudby na pláži jako někde v egyptském letovisku, motat se mezi stovkami nemotorných „elektrocyklistů“ a nebo se před hotelem objímat s místním maskotem, lišákem Foxem.