U Berouna tiskne desky i Lady Gaga
Prakticky neznámé metalové a hardrockové garážové kapely tvoří 80 procent produkce továrny. Už si jí ale všimly i velké americké labely a desky tu tiskne třeba popová ikona Lady Gaga. „To se mi líbí,“ říká Bartůňková.
Podniku se daří i díky renesanci vinylu, jehož obliba prudce stoupá hlavně ve Velké Británii. Továrna GZ Digital Media ročně vyrábí šest milionů desek a je největším výrobcem vinylových nosičů na světě, říká manažer firmy Jaroslav Jungman.
Vinylová deska byla po příchodu cédéčka v osmdesátých letech na odpis, dnes se ale znovu vrací do módy. Jen v Anglii vloni stoupl prodej klasických vinylů o 40 procent. Britové nejvíce kupovali dlouhohrající desku kapely Radiohead „King of Limbs“. Asi by se divili, že se vyráběla v Loděnicích u Berouna, kde se nachází největší továrna na vinylové nosiče na světě.
„Deska pro kapelu Radiohead byla v loňském roce naší největší zakázkou. Vyrobili jsme jich 150 tisíc,“ říká Jaroslav Jungman, manažer vinylové divize firmy GZ Digital Media, jež loděnickou továrnu vlastní. Téměř všech šest milionů desek, které se tu ročně vyrobí, jde na export, přičemž hlavním odbytištěm jsou Spojené státy (1,5 milionu) a Velká Británie (milion kusů). Zbytek putuje do Evropy, především do Francie, Nizozemska a Německa.
Lukrativní smlouvy s hudebními giganty
Typickým zákazníkem je malá, často neznámá garážová kapela, která si nechá vyrobit malý náklad kolem 250 kusů pro své fanoušky a přátele. Takový objem ji přijde zhruba na 50 až 70 tisíc korun, říká Jungman. „Garážové“ kapely tvoří 80 procent výroby, zbytek jsou velké nahrávací značky jako Universal, Warner, EMI nebo Sony.
Díky lukrativním smlouvám s velkými nahrávacími studii v Loděnicích vyrábějí i desky globálních hvězd. „Typický příklad je Universal Music a Lady Gaga. Když vydá album, tak je to jednorázová objednávka na deset až 15 tisíc kusů. Potom chodí pořád dokola malé objednávky kolem 500 kusů, jak se to postupně vyprodává ze skladů,“ vysvětluje Jungman spolupráci se zahraničními firmami.
Největší zakázkou v historii firmy byl sběratelský „box“ 38 desek kapely Rolling Stones, kterých v Loděnicích vyrobili 16 tisíc – celkem tedy šlo o čtvrt milionu desek. Podobné reedice jsou zdejší specialitou, protože v Loděnicích umí kromě nosičů vyrobit i obal a doprovodné tiskoviny. „Ty komplety se pak prodávají za 200 až 250 eur. Neobsahují jen černé vinyly, ale je to kašírovaný produkt, kde je několik vinylů, cédéček, DVD, knih. Celé ty komplety vytvoříme my sami. To je světový unikát,“ říká Jungman.
Zlatá vejce ze západního Německa
Je to právě univerzálnost, kvůli které dají zahraniční klienti přednost továrně u Berouna před konkurencí – nizozemskou továrnou Record Industry nebo firmou MPO France. Za tento unikát vděčí firma zaměstnancům, kteří v době nástupu CD disků zachránili deset lisovacích strojů z šedesátých let před zničením.
V devadesátých letech, kdy se vinyl vrátil v retro vlně, v Loděnicích tyto stroje uvedli znovu do provozu. Výhoda manuálních zařízení oproti moderním automatickým spočívá v tom, že na nich jde dělat speciální efekty – jako třeba vyrábět desky ve tvaru srdce nebo je různě barvit či stříkat. Západoněmecké stroje Taunus Ton Technik jsou pro současné majitele něco jako zlatá vejce.
Zisk vinylové divize Jungman prozradit nechce, ale na ročním obratu celé firmy se výrobna tradičních nosičů podílí 300 miliony korunami. Produkce loni stoupla o osm až deset procent a blíží se „stropu“. O moc více než šest milionů desek ročně na deseti starých strojích vyrobit nepůjde.
Zaprášené socialistické retro
Průchod továrnou připomíná návrat v čase o padesát let: zaprášené chodby, staré stroje a trubky pokryté jemným vinylovým prachem. Retro dojem ještě podtrhují klasické atributy socialistického interiéru jako vodní květiny, plastové hodiny, umakart. Vinylové desky lisují výhradně ženy, naopak tiskaři obalů jsou muži. Že je rok 2012, pak připomíná množství gastarbeitrů z Asie dodaných pracovní agenturou. I s továrnou na cédéčka pracuje v GZ Digital Media 1400 lidí a a firma je tak největším zaměstnavatelem na Berounsku.
Teď v lednu je celkem klid, výroba jede jen asi na 70 procent. Zato na podzim před Vánoci a v březnu před takzvaným „record store day“ mají v Loděnicích napilno. „To jsou dva hrby v rámci naší produkční křivky. Record store day je takový trochu marketingový tah. K tomuto dni na začátku dubna chce každá větší britská kapela vydat svoji desku.
Ta móda postupně sílí. Šílenství, které jsme zažili minulý rok, bylo enormní. Vyexpedovali jsme 705 tisíc desek. Máme tak v podstatě dvoje Vánoce,“ říká Jungman. Další výkyvy přicházejí, když zemře hvězda: den po smrti Michaela Jacksona expedovala firma 20 tisíc disků, po úmrtí Amy Winehouse 15 tisíc vinylů.
Jako v Abbey Road…
Naše návštěva končí tam, kde proces výroby desky začíná: na „masteringu“. Stanislav Fatka nás vítá v místnosti s obřími reprobednami, počítačem a tajemným strojem, který vypadá jako něco mezi gramofonem a mikroskopem. Je to vzácná diamantová řezačka Georga Naumanna, kterých spatřilo světlo světa jen dvacet. Jednu vlastní britské Abbey Road, v Loděnicích mají dvě.
Tady vzniká vzorová měděná deska, podle níž se pak tisknou ty vinylové. Musíme si vypnout mobily, případné zazvonění by mohlo zničit záznam. Pan Fatka, který je v továrně už 30 let, pouští originální zdroj, jenž jim přišel do továrny. Ozve se pískavé vazbení kytarového komba, ostrý bassový riff a řvavý hrdelní hlas. Pan Fatka, muž v důchodovém věku, se jen pobaveně usmívá. „Iron Dracula,“ čte název desky. „Doma si moc muziku nepouštím,“ přiznává. A diamantová jehla mezitím vyřezává rýhy do měděné desky.