Jsme v situaci jako před 2. světovou válkou, říká nový šéfstratég CSG, kterého přetáhl Strnad z Rheinmetallu

Obranný holding Czechoslovak Group (CSG) má nového ředitele pro strategii. Nor Thomas Berge Nielsen, který dříve působil v armádě a v koncernech Kongsberg a Rheinmetall, v rozhovoru s e15 vysvětluje, proč dal přednost skupině před německým gigantem. Popisuje rychlost rozhodování v CSG, plánované investice stovek milionů eur do výroby munice i dronů v Česku a na Ukrajině a nutnost Evropy postavit se v obraně na vlastní nohy. 

Co vás přimělo přejít do skupiny CSG, která je oproti Rheinmetallu mnohem menší? 

Kariéru jsem nastartoval v norské armádě, strávil jsem v jejích barvách jedenáct let. Když jsem sloužil v Afghánistánu, rekrutovala mne původem norská technologická společnost Kongsberg Defence and Aerospace. Tak jsem se dostal k obrannému průmyslu, ve kterém jsem našel smysl své práce – přispívat k větší bezpečnosti v Evropě a zároveň si užít zábavu. To mi pomáhalo v Kongsbergu, Rheinmetallu a nyní i v CSG. V Rheinmetallu jsem byl velmi šťastný, je to firma, pro kterou chcete pracovat. Nabídka CSG se ale ukázala jako velmi lákavá. Oproti Rheinmetallu a Kongsbergu, kde jsem dříve působil, se CSG liší nejvíce v rychlosti, s jakou dokáže reagovat a skutečně jednat. 

To jste ve velkém německém korporátu postrádal? A co si mám představit pod zmíněnou zábavou v obranném průmyslu? 

Řekněme, že všechny velké korporáty trpí určitou pomalostí. Tou zábavou jsem měl na mysli, že cokoliv jako panevropská společnost uděláme, má přímý dopad na obranu Evropy a naše hodnoty. A děje se to rychle. 

Určitě už jste zaznamenal spoustu rozdílů v tom, jak uvažuje německý gigant Rheinmetall a jak CSG. Který například? 

Velký rozdíl vidím v přístupu k partnerství a spolupráci. Vychází z početnosti obou národů. Jasně, i mí předchozí zaměstnavatelé uzavírají partnerství, CSG je ale vidí jako klíčový nástroj růstu. Jako Nor vím, že menší až středně velký národ toho v Evropě samotný moc nezmůže. Musí vytvářet spojenectví. 

Thomas Berge Nielsen, šéf strategie skupiny CSG. | Zdroj: CSG

Čím vás Michal Strnad přesvědčil? O čem se dnes nejčastěji bavíte? 

Udělal na mne skvělý první dojem na schůzce. Bavíme se o dlouhodobé strategii. Kde jsme dnes a kam se chceme dostat. Michal je velmi analyticky uvažující osoba. Jasně se vyjadřuje a jde rovnou k věci. Možná byste se divil, jak rychle někdy dojdeme k finálnímu rozhodnutí. Nikdy za život jsem nepotkal nikoho tak odhodlaného a ambiciózního. 

Máte na starost strategii celé skupiny. Na která KPI (ukazatele výkonnosti firmy) se budete dívat jako první, kterým přikládáte největší význam? 

Snad vás má odpověď neunudí, ale je to schopnost dodávat včas. To je absolutně nejdůležitější. Hlavně v Evropě je teď stěžejním slovem „naléhavost“. 

A daří se včas dodávat? Když odbočím do zámoří, tak i Donald Trump coby zákazník Boeingu čeká na dva objednané prezidentské letouny VC-25B mnohem déle, než očekával. USA uzavřely zakázku v roce 2018, první „Air Force One“ měl být dodán v prosinci 2024, patrně se tak stane ale až v roce 2028. 

Máte pravdu, je to velká výzva úplně pro všechny, nás nevyjímaje. Poptávka je velmi vysoká a výrobní kapacity by určitě mohly růst rychleji. Naši strategickou výhodu vidím v reputaci a velikosti průmyslové základny, kterou si CSG vytvořilo nejen v Česku a na Slovensku, ale i ve Španělsku, Řecku nebo Itálii. 

Spousta vašich evropských konkurentů má širokou průmyslovou základnu… 

Ano, s našimi nízkými náklady jsme ale konkurenceschopnější. Máme dost volných prostředků na to, abychom mohli investovat, a zároveň se umíme rozhodovat velmi rychle. Ale ať mluvím konkrétně: vezměte si rok 2022. Plnoformátová ruská ofenziva začala v únoru. CSG v reakci na to investovalo stovky milionů eur do navýšení výrobních kapacit už do konce dubna. 

Když se podíváte na portfolio produktů, které dnes CSG prodává, co vám mezi nimi chybí? 

Obranný průmysl zásadně proměňuje několik klíčových trendů: umělá inteligence, bezpilotní nejen pozemní a vzdušné prostředky a působení ve vesmíru. 

Chystáte nějaké akvizice v těchto odvětvích? 

Snad mohu říci, že se soustředíme na vertikální integraci v segmentu munice. Nemusí jít nutně o akvizice, ale tímto směrem budeme dál investovat. Akvizice se mohou týkat nových technologií. 

Hodnota firem v obranném průmyslu v posledních letech z logických důvodů vzrostla, jak se chcete při případných akvizicích vyhnout přeplácení za tyto podniky? 

To je velmi dobrá otázka. Hlavně v Evropě je to obrovská výzva. Musíte být velmi opatrní, protože ocenění některých „vyhajpovaných“ firem, které nabízejí nové technologie, je extrémně vysoké. Jsou příšerně drahé. Já se na to dívám tak, že se snažím představit si hodnotu firmy v okamžik, kdy kolem sebe nikoho nemá. Jen ona sama. Pak zkoumám, jestli by naší skupině dodala patřičné synergie. Pokud její nákup pořád dává smysl, pak se dívám na to, jak velký má tržní potenciál. 

Podnik lze nacenit kombinací mnoha různých metrik. Kdybyste si měl vybrat jednu, kterou řadíte mezi nejvýznamnější? 

Provozní volný peněžní tok. Je fajn mít hotovost, která vám umožňuje okamžitě nakupovat a dokládá, že firma skutečně vydělává. 

Předpokládám, že člověka s vašimi zkušenostmi a know-how nepřivedl Michal Strnad do CSG jen proto, abyste pomohl s růstem a akvizicemi, ale také proto, abyste odhalil stávající slabiny podniku. Do skupiny patří desítky firem a je dost možné, že některé už nevytvářejí takovou přidanou hodnotu a synergie, aby přinášelo jejich vlastnictví významné benefity. Vidíte takové firmy? 

Jasně, máte pravdu. Součástí mé práce je neustálé vyhodnocování toho, v jaké pozici se v daný moment nacházíme. Identifikujeme si silné i slabé stránky a jak jdou dohromady s budoucími příležitostmi a hrozbami. 

Které vaše firmy řadíte mezi slabiny? 

Bez komentáře. 

Které části skupiny CSG je třeba posílit? 

Chceme být panevropskou společností s globálním přesahem. V některých segmentech dýcháme na krk Rheinmetallu, třeba ve výrobě munice. Nicméně v této disciplíně musíme posílit, a to nejen v Česku a na Slovensku. 

Vidíme zásadní, až historické geopolitické změny probíhající v mimořádně rychlém tempu. Ovlivňují váš byznys více, než bylo zvykem? 

Jednoznačně ano. Nepamatuji, že bychom museli nejnovější změny analyzovat s takovým úsilím. Geopolitika byla vždy důležitá, teď ale hraje stěžejní roli. Snažíme se chápat, co se zrovna děje, a předvídat, co by mohlo následovat. Zatímco si tu sedíme a povídáme v Paříži, země Středního východu pracují na novém uspořádání. Už nechtějí do takové míry záviset na USA, takže se poohlížejí i jinde, aby rozložily riziko. Podobně postupují státy Jižní a Střední Ameriky. Asijské státy se zase připravují na hrozící expanzi Číny. Proto tyhle regiony pozorně sledujeme. Pokud si Evropa zajistí silný obranný průmysl, může ho využívat i jako nástroj diplomacie. 

Donald Trump volí nevšední agresivní rétoriku, Američané stahují vojenské síly ze starého kontinentu. Jak tohle ovlivňuje byznys? 

USA v únoru zveřejnily upravenou národněbezpečnostní strategii. Nově se zaměří na své vlastní domácí území a západní hemisféru. Pro Evropu to je jasný signál. Musí se postavit na vlastní nohy, moc času na to ale nemá. 

Promítají se slova politiků o navyšování výdajů na obranu do reálného byznysu, nebo jsme zatím jen ve fázi rétorických cvičení? 

Promítají, což je vidět na růstu CSG i celého trhu. Evropa se probouzí. Je to dost? Nemyslím si. Mohli bychom být rychlejší. 

Jak byste odpověděl kritikům, kteří tvrdí, že navyšování obranných rozpočtů ještě neznamená skutečné posílení obranyschopnosti, ale jen intenzivnější utrácení a sponzorování zbrojovek včetně CSG? 

Řekl bych jim, že jako společnost investujeme do armád ne proto, abychom válčili, ale abychom konfliktům předcházeli. Když se podíváte do dávné historie, zjistíte, že poslední tři dekády nebyly normální. Byly mimořádné. Teď jsme se ale dostali do zhruba podobné situace, v jaké jsme byli za studené války nebo před druhou světovou válkou. Taková situace je bohužel z historického pohledu normou. A v ní si naše sdílené hodnoty bez armád neuchráníme. 

Putinovo Rusko přešlo do módu válečné ekonomiky, obrana a bezpečnost loni tvořily přibližně 41 procent federálních výdajů. Nejeden analytik tvrdí, že Rusko potřebuje válčit, aby se jeho ekonomika nezhroutila. To vašemu byznysu také skvěle nahrává, ne? 

Opět jsme u té „naléhavosti“. Ruskou hrozbu si dnes uvědomuje snad už každý. Není krátkodobá, ale dlouhodobá, a to i v případě uzavření míru na Ukrajině, ke kterému, doufám, co nejrychleji dojde. Poptávku evropských států to nezmění. 

Skutečně? Navyšování výdajů na obranné účely je z pohledu některých voličů nepopulární. Populisté v čele evropských států mohou případný mír rámovat či ohýbat tak, že už není třeba zbrojit v takové míře a že je proto lepší nasměrovat tyto prostředky občanům. 

Nemyslím, že poptávka ochabne. Evropa se dosud soustředila na zásobování Ukrajiny zbraněmi i municí. Její sklady tak jsou logicky velmi daleko od ideálního stavu, který by odpovídal vážnosti ruské hrozby. Není to ale jen o Rusku. Je to i o vymazání deficitu, kvůli kterému Evropa není suverénní vojenskou velmocí. Částečně stále závisí na USA. 

Strnad proniká do ukrajinských továren. CSG tam nechá vyrábět klíčovou součástku

CSG

Uvědomuje si to česká vláda, když vidíte, jak v posledních letech přistupuje k výdajům na obranu? 

Jsem tu jen pár měsíců, tak tuhle otázku přenechám jiným. 

V Rheinmetallu jste pracoval přes deset let, jak se z vašeho pozorování změnila nálada v Německu v kontextu tématu, o kterém se nyní bavíme? A jak v severských státech včetně Norska, ze kterého pocházíte? 

Postupem času se německá veřejnost víceméně sjednotila v názoru, že Rusko představuje hrozbu. Dnes patří k těm evropským státům, které zbrojí nejvíce. Na severu je to jiné, tu hrozbu si uvědomují mnohem silněji než Německo, Česko i zbytek kontinentu. Evropa je na křižovatce, ze které podle mne vedou tři cesty.  

Jaké? 

První a nejlepší: Evropa se stane skutečně jednotnou. Posílila by tak ochranu svých hodnot. Pak je tu opačný scénář: Evropa by se stala ještě roztříštěnější, fragmentovanou. Bezpečnosti by to uškodilo, protože by byl každý jeden stát protekcionističtější, ještě více by upřednostňoval domácí průmysl. 

A třetí scénář? 

Ten je někde mezi prvním a druhým, můžeme ho nazvat dvourychlostní Evropa. Německo, baltské a severské státy by se výrazně zaměřovaly na obranu, zatímco by zbytek Evropy kladl priority jinam. 

Často zaznívá vize společné evropské armády. Myslíte, že ve středně- až dlouhodobém horizontu vznikne? Pro váš byznys by to byla jaká zpráva? 

Je slušná šance, že k tomu skutečně dojde. Ale je to velmi komplikované vzhledem k různorodým národním zájmům. Nicméně z pohledu bezpečnosti: čím dříve se to stane, tím lépe. Evropa potřebuje jednotnou vojenskou sílu i bezpečnostní politiku. Mluvit a jednat jedním hlasem. Může být světovou supervelmocí, když bude chtít. 

Zpět k CSG. Jak chcete využít kapitál získaný po vstupu na burzu?

Jen mezi lednem a březnem jsme investovali více než dvě procenta ročních tržeb, a to do výrobních kapacit a technologií. Za celý rok 2026 očekáváme, že investice budou výrazně vyšší – přibližně 8,5 procenta našich očekávaných tržeb, což představuje více než 630 milionů eur. Většina těchto investic je plánována na druhou polovinu roku.

Kolik z těchto peněz investujete v Česku? 

Významnou část. Výrobní kapacity v Česku a na Slovensku budeme významně navyšovat. Jejich prostřednictvím totiž také pomáháme našim evropským partnerům. Česko je naše základna pro vývoj a výrobu pozemních systémů. Do těch budeme výrazně investovat. To platí i pro výrobu munice středního kalibru, ve které jsme loni posílili nákupem firmy ZVI Vsetín. Dělá munici ráží 20 a 30 milimetrů pro kanony MK44 Bushmaster II. Další velké peníze půjdou do naší firmy AviaNera, která vyrábí motory do dronů. 

Šéf AviaNera Pavel Čechal řekl exkluzivně pro e15, že firma podepsala memorandum o porozumění s ukrajinskou společností Ukrainian Armor (Ukrajinska Bronetechnika). CSG si tak otevřelo dveře k nastartování výroby až tisíců dronů na Ukrajině. Zajistit ji má Ukrainian Armor výměnou za poplatek. Máme čekat, že budete v podobném režimu častěji postupovat i v dalších zemích? 

Když lokalizujeme výrobu touto formou, děláme to proto, abychom rozšířili byznys. Ne proto, abychom ho odstěhovali pryč z Česka. Čím více dokážeme my sami nebo ve spolupráci s partnery vyrábět a vydělávat v USA nebo třeba na Ukrajině, tím snáz pak dokážeme investovat doma v Česku a na našich hlavních trzích. 

Má-li dojít na skutečně významné investice, jak tvrdíte, předpokládám, že by se vám hodilo i bankovní financování. Banky na obranný průmysl nahlížely mnoho let skrz prsty, jejich výroční zprávy se naopak jen hemžily Green Dealem a udržitelností. Změnil se jejich přístup? 

Kompletně. Obzvláště pro start-upy bylo před pěti a více lety složité najít financování, když chtěly vstoupit do obranného segmentu. Pro některé banky byla obrana jasným red flagem (zásadní problém). Teď je to naopak. Vnímají to jako nepostradatelnou součást společnosti a jejích bezpečnostních potřeb. Z mé zkušenosti jsou banky aktuálně velmi nakloněné financování obrany.