Ľubomír Bratko: Ukončení výroby v Nelahozevsi se Unileveru vyplatilo

Firma alespoň jako první v České republice požádala o finanční dotaci z Evropského globalizačního fondu. Peníze mají pomoci v hledání nové práce lidem, kteří kvůli uzavření závodu přišli o zaměstnání.

* E15: Bylo skutečně nutné uzavřít výrobní závod v Nelahozevsi?

Tento krok byl bohužel nezbytný pro zachování konkurenceschopnosti v podmínkách krize. Nelahozeveský závod nebyl jediný, v Evropě jich bylo uzavřeno asi 30 procent, tedy přes dvě desítky. V rámci optimalizace našeho výrobního portfolia v Evropě to byla výrazná změna. Závod v Nelahozevsi byl továrnou i pro další evropské země a byl hodně komplexní, od každého vyráběl trochu, což pro něj možná byla nakonec nevýhoda. V některých ukazatelích nevycházel nejefektivněji. Výroba se přesunula do větších závodů. Na otázku, jestli se uzavření vyplatilo, musím říci ano, neboť náklady na výrobu a jeden výrobek se tím snížily. Efektivita v závodech, kam se produkce přesunula, vzrostla. Ostatně jsme velmi rádi, že se pro výrobní závod v Nelahozevsi již podařilo najít nového majitele, který v budoucnu počítá s rozšířením zaměstnanosti.

* E15: V Nelahozevsi se vyráběly kromě jiného i původně česko-slovenské značky Hera a Perla. Kde se vyrábějí nyní?

Výroba margarínu byla přesunuta zčásti do Polska, zčásti do Německa, dresinky se zčásti přesunuly do Polska a do Francie. Pro mě je podstatné, že výrobek je identický. I když se vyrábí jinde, neznamená to, že se změnil. Vyrábí se stále podle původní receptury. Margaríny Hera a Perla jsou vnímány jako lokální značky a stále mají svou původní kvalitu a hodnotu.

* E15: Před pěti lety koupil Unilever české značky Míša a Ledňáček. Ty vyrábíte také v zahraničí?

Míša a Ledňáček jsou velmi specifické lokální značky včetně chuti a receptury, protože mají tvarohovou příchuť. V rámci našich evropských výrobních závodů podobná výroba neexistovala. Zachovali jsme ji proto v Česku, vyrábí je pro nás Tipafrost v Třebíči. Tvarohová chuť je typická pouze pro Česko a částečně pro Slovensko. V ostatních zemích nejsou tyto zmrzliny moc oblíbené. Vyrábějí se sice, ale v jiné podobě. Je to asi tvarohem, který je lokální surovinou, a i když byla snaha najít nějakou alternativu, nepodařilo se. Do způsobu výroby se proto nesahá, Míša je jedinečný a chceme jej tak zachovat.

* E15: Po uzavření nelahozeveského závodu přišlo o práci přes 630 lidí. Evropská unie poté Unileveru schválila dotaci 323 tisíc eur (asi osm milionů korun) z evropského globalizačního fondu. Proč jste o peníze žádali?

Vedení firmy se rozhodlo podpořit všechny odcházející zaměstnance při hledání nové práce a nabídlo jim zapojení do programu takzvaného outplacementu, který trval 16 měsíců a podle našeho přesvědčení splnil účel. Program firma financovala z vlastních prostředků a teprve dodatečně se rozhodla požádat o pokrytí části nákladů z Evropského globalizačního fondu (EGF), s jehož čerpáním zatím u nás ani jinde ve střední Evropě nebyly žádné zkušenosti. Věříme, že najdeme způsob, jak předat zkušenost i dalším českým firmám, které řeší podobnou situaci. Tím spíše, že podpora v rámci EGF bude pravděpodobně prodloužena.

* E15: Na co byly peníze použity?

Program zahrnoval podporu všem odcházejícím – od vrcholového managementu přes techniky po dělníky. Vzhledem k tomu byly i formy pomoci velmi různorodé – zahrnovaly například semináře k orientaci na trhu práce, k psaní životopisů, zvládání přijímacích pohovorů. Hodně času bylo věnováno individuální podpoře – mnoho lidí si poprvé založilo e-mailový účet, naučilo se komunikovat a vyhledávat na internetu. V provozu byli operátoři, kteří aktivně vyhledávali pracovní příležitost v okolí a informovali zájemce o práci. Program ale zahrnoval i právní podporu při zakládání vlastní živnosti či firmy. Výsledkem je, že dvě třetiny účastníků již našly novou práci. Nebylo by to ale možné bez dobré spolupráce s pracovním úřadem v Mělníku.

* E15: Loni českému Unileveru klesl čistý zisk více než o třetinu na 217 milionů korun. Tržby se snížily o 30 procent na 4,85 miliardy korun. Bylo to ukončením výroby v Nelahozevsi, anebo i dalšími důvody?

Rozlišovali jsme tržby na vlastní byznys v Česku a na export do zahraničí, neboť větší část produkce nelahozeveského závodu se vyvážela do dalších zemí. Takže to, že skončil export, mělo hlavní vliv. Co se týče maloobchodního trhu v Česku, dá se říct, že loňský rok byl konsolidační. Některé kategorie ještě stále měly potíže, například značkové výrobky vyšší kvality nebyly úplně v černých číslech, ale například potraviny ano. V kosmetice a drogerii jsou značky výše cenově postavené a pozitivní trend se projevuje až letos. Co se týče zisku, tak kvůli ukončení výroby jsme měli jednorázové nemalé náklady. Peníze do projektu péče o ty, kteří ztratili práci, jsme museli investovat dopředu. To byl zčásti také důvod poklesu zisku.

Ľubomír Bratko | Zdroj: E15 Anna Vackova

* E15: Tržby celé skupiny Unilever ve světě v pololetí stouply o šest procent. Jak si vedl Unilever pouze na českém trhu?

Krize měla vliv hlavně na důvěru spotřebitelů v trh a jejich chování se změnilo, rozhodovali se velmi opatrně. Celkový maloobchodní obrat v roce 2009 klesl, loni se to začalo stabilizovat a letošní první půlrok byl už v rámci skupiny Unilever hodnocen jako jeden z nejlepších v historii. To se dá říci i o Česku. Už loni ve čtvrtém čtvrtletí jsme byli v pozitivních číslech, firma začala opět růst a stejně tomu tak je i v prvním a druhém čtvrtletí. Třetí kvartál naznačuje podobně pozitivní trend. Nyní nás trochu zaskočil červenec, protože v letní sezoně má velkou váhu zmrzlina, a deštivé počasí spotřebu negativně ovlivnilo. Ale zase nám to vrací horký srpen, takže za tyto dva měsíce jsme v prodejích zhruba na tom, co jsme chtěli prodat.

* E15: O kolik stouply tržby Unileveru v Česku?

Mluvíme o jednociferných nárůstech. Globálně Unilever rostl asi o šest procent.

* E15: Jaký je plán pro letošní rok?

Cílem je výsledky udržet a být ještě o něco lepší. V loňských výsledcích se projevilo to, že v prvním kvartále jsme ještě vyráběli v Nelahozevsi. Minimálně chceme růst přizpůsobit růstu globálnímu.

* E15: Do čeho bude Unilever v Česku investovat, když už tady nemá výrobní závod?

Jsme nyní obchodní společnost a naším majetkem jsou značky. Budeme tedy více investovat do značek, aby měly silnější postavení, rovnoprávné se západní Evropou. Když si porovnáte trh, tak v některých kategoriích jsme dvakrát až třikrát méně rozvinutí než v západní Evropě. Například v kategorii deodorantů je spotřeba na osobu v Česku trojnásobně nižší než v západní Evropě. A takových příkladů je více.

* E15: Unilever uzavřel zhruba 30 procent závodů, chystá se nějaký otevřít?

Záleží na kapacitách. Projekt optimalizace výroby se zpracovával asi tři roky a vycházelo se i z představ do budoucna. Naše strategie udržitelného růstu je naplánována do roku 2020. Vize generálního ředitele celého Unileveru Paula Polmana je do té doby zdvojnásobit náš obrat, ale současně snížit dopad na životní prostředí na polovinu. S touto představou plánoval i naše výrobní kapacity. Nedá se říct, že teď budeme otevírat fabriky, ale můžeme je získat například v rámci akvizicí – nedávno Unilever získal značky společností Sara Lee a Alberto Culver, s nimiž jsme koupili i jejich výrobní kapacity

* E15: Zvažuje Unilever nějaké další akvizice?

O tom já nerozhoduji. Součástí strategie Unileveru je ale zdvojnásobit obrat do roku 2020 a těžko tak učinit jen se současným portfoliem…

* E15: Co se v Česku z portfolia Unileveru prodává nejvíce?

Český trh je trochu jiný než ostatní, jsme tady hodně závislí na kategorii potravin. Možná jsme ale kvůli tomu krizi přečkali dobře, neboť jíst se musí, takže to určitým způsobem byla stabilita. Asi 70 procent našeho obratu tvoří potraviny, 30 procent péče o tělo a starost o domácnost. Západní trh je více vybalancovaný, podíl kategorie potravin a kategorie péče o tělo a domácnost je více vyrovnaný, takže tam vidím potenciál růstu, neboť potraviny již jsou dost silné. Ale třeba i ze zmrzliny, která je dosud hlavně sezonní záležitostí, máme snahu učinit dezert pro celý rok a ne pro letní období.

* E15: Na jaře slovenská asociace spotřebitelů přišla s tím, že globální společnosti vyrábějí pod jednou značkou různé výrobky a na východě Evropy prodávají nižší kvalitu než na západě. Je tomu tak?

Je to zajímavé téma, trochu výkřik a trochu zevšeobecňování. Za nás můžu říci, že to tak není. Já jsem v Unileveru 16 let a mám i zkušenosti z výroby. V době, kdy jsme ještě nebyli v EU, jsem strávil dva roky v našem tehdejším výrobním závodě v Zábřehu. A divil jsem se, že jsme tehdy dělali vše podle vyšších standardů, než jak byly v Česku nastaveny, a ani zdejší zákony to nevyžadovaly. Věřím značkovým výrobkům jen proto, že vím, že se vyrábějí podle stále stejných standardů. Naše továrny jsou dimenzovány pro Evropu, optimalizace výroby i nákladů závisí na tom, že vyrábíte jeden produkt v jedné kvalitě. Proto máme globální značky, například Magnum, které se pro celý evropský trh vyrábí stejně. Nedokážu si představit, že by se pro Česko a Slovensko či jinou zemi vyráběl jinak, pak se vypnula výroba a spustila se podle jiné receptury. U globálních značek to není možné.

* E15: Asociace uváděla i některé konkrétní příklady…

Co se týče příkladů, jež byly uvedeny, firmy asi vědí, proč to dělají. Určitým způsobem jsem z pohledu výroby na jejich straně. Kritici už ale neřekli tu druhou věc, že uvedené produkty se vyrábějí na lokálním trhu, tedy na Slovensku ze slovenských surovin. Možná výrobci udělali kompromis, když využívali slovenské suroviny. Existuje ale i další průzkum, který iniciovali novináři – nakoupili značkové výrobky v Rakousku a téměř žádné odchylky nenašli. Je to o tom, co si vyberete, nic není černobílé. Určitě firmy, jež jsou seriózní a velké, nemají rozdílnou výrobu stejných značek.

* E15: Jako příklad byl uváděn i Knorr z Unileveru…

Náš generální ředitel Polman tehdy řekl, že se nejedná o kvalitu, ale o přizpůsobování lokální chuti a preferencím. Speciálně značka Knorr je zaměřena na lokální trh, je tam proto nejvíce odchylek. Neznamená to, že by byly jiné kvality, ale mají jinou chuť. Gulášová polévka je v Česku jiná než v Maďarsku a v Polsku a možná i bavorská bude trochu jiná. Ale je to stále Knorr. Kvalitu zaručuje složení výrobku, ale jeho chuť lokálně přizpůsobujeme. V Česku například prodáváme zmrzlinu Big Milk. Její vanilková příchuť je typická pro Čechy a je odlišná například od vanilkové zmrzliny ve Francii. Ale zmrzlina Magnum je všude stejná. Je důležité rozlišovat a vnímat, kde se jedná o přizpůsobení se trhu. Ale matení spotřebitele? Nevěřím, že by to velké firmy dělaly. Z pohledu velkovýroby to je málo pravděpodobné, protože to není efektivní. Je totiž velmi těžké prosadit nějaký lokální projekt do harmonizované výroby.

Ľubomír Bratko (50)

Pro společnost Unilever pracuje 15 let. Absolvent Vysoké školy ekonomické v Bratislavě, obor zahraniční obchod, začínal v roce 1995 na pozici obchodního manažera na Slovensku, poté pracoval jako manažer nákupu a logistiky v dnes již uzavřené továrně Unilever v Zábřehu. Později zastával funkci manažera zákaznického servisu a logistiky pro Česko i Slovensko. V roce 2005 nastoupil jako výkonný a obchodní ředitel na Slovensku. Od roku 2009 působí ve funkci obchodního ředitele v České republice, letos v lednu se stal i výkonným ředitelem Unileveru v ČR.

Čtete rádi E15.cz? Nominujte nás v anketě v kategorii zpravodajství.