Soustava ekonomických krizí udělala z Čechů romantiky
- České domácnosti po covidu obnovovaly spotřebu nejpomaleji v EU.
- Krize jim sebraly chuť utrácet a změnily nákupní priority.
- Méně dávají za energie, tabák či hospody, více za volný čas, zahradu a zdraví.
Útraty domácností – tedy objem peněz, který my spotřebitelé vydáváme za nákupy televizí či obědy v restauracích – jsou pro zdraví tuzemské ekonomiky zcela určující. Na našem hrubém domácím produktu se podílejí zhruba ze 46 procent a jsou tak jeho nejvýznamnější položkou. A právě spotřeba domácností si v uplynulých letech prošla poměrně dynamickým vývojem.
S příchodem pandemie v roce 2020 spotřeba domácností napříč evropskými zeměmi skokově propadla, což asi nikoho nepřekvapí. Obchody i služby byly mnohdy nuceně zavřené a i kdyby nebyly, uprostřed stoleté pandemie leckoho myšlenky na bujaré utrácení prostě přešly.
Po pominutí její horké fáze se spotřeba domácností opět začala zvedat ve všech zemích EU kromě jedné – Česka. Zatímco všichni ostatní se houfně vraceli do obchodů a utráceli zde nahromaděné úspory, Češi šli vlastní cestou a dále klesali.
Rozdíl mezi Čechy a zbytkem Evropy byl nejmarkantnější začátkem roku 2023, kdy si průměrný Evropan již dopřával o zhruba 1,6 procenta více zboží a služeb než před příchodem pandemie, ale průměrný Čech naopak spotřebovával o 6,6 procenta méně.
To byl v rámci EU suverénně nejhorší výsledek, s bezpečným náskokem před druhým nejhorším Španělskem (-1,8 procenta). Ne náhodou se i zotavování celé české ekonomiky tou dobou dařilo na evropské poměry tristně. Podle nejnovějších dat z konce roku 2025 už nejsme ze všech nejhorší (jsme druzí nejhorší) a předpandemickou úroveň spotřeby jsme už překonali. Jenže pouze o 0,4 procenta, což je stále historicky nebývale slabý výsledek po téměř šesti letech.
Důvody, proč zrovna Čechy více než všechny ostatní přešla chuť nakupovat, byly v odborných kruzích dlouho a široce diskutovány. Jako vysvětlení je všeobecně přijímána kombinace propadu reálných mezd, pesimistické ekonomické nálady a nebývale zvýšené tendence ke spoření. Bez zajímavosti ovšem není ani detailnější pohled na tento fenomén, tedy co přesně si Češi v krizovém období začali odpouštět a jak moc se proměnil typický český spotřebitel.
V roce 2024 průměrný Čech oproti předkrizovému roku 2019 značně omezoval například spotřebu energií (-15 procent). Jelikož energie ve stejném období zdražily o astronomických 87 procent, nelze se příliš divit. Češi si zřejmě nakonec skutečně raději navlékli ty nechvalně proslulé dva svetry.
Šetří se na tabáku (-24 procent), což ovšem velmi pravděpodobně souvisí spíše s generační obměnou životního stylu než se soustavou krizí. Ostatně například alkohol prokázal svou historicky ověřenou odolnost vůči recesím, když jeho spotřeba zůstala prakticky nezměněna. Poněkud kuriózně jsme se také naučili šetřit na obuvi (-22 procent), ale méně už na oděvech (-4 procenta). Výrazně jsme omezili také útraty za stravovací služby (-22 procent).
Naopak výrazný nárůst obliby hlásí rekreační služby (52 procent), výrobky pro zahradu (35 procent), kategorie zdraví (16 procent) či hudební nástroje a záznamová média (14 procent).
V čem se tedy průměrný český po-krizový spotřebitel nejvíce liší od toho z roku 2019? Méně topí, kouří, chodí do hospody a dbá na své obutí. Naopak více si váží svého volného času, zahrady, zdraví a zajímá se o hudbu. S trochou zjednodušení nás tedy krize posunula směrem k hrdinům z románů od J. W. Goetheho. Inu, mohlo to dopadnout i hůř.
