Máme nejvyšší výdaje na obranu, nikdy jsme nebyli v tak luxusní situaci, říká ministr obrany Zůna
- Zůna v rozhovoru pro e15 odmítá, že by obrana trpěla nedostatkem peněz.
- Ministr brání letošní rozpočet i vládní postup vůči Ukrajině. Ujišťuje, že klíčové zbrojní zakázky běží dál a muniční iniciativa pokračuje.
- Za slabé místo považuje personální podstav armády, zanedbané drony i roztříštěný bezpečnostní systém státu.
Ministr obrany Jaromír Zůna (za SPD) je pod palbou. Řeší, zda je dost peněz na obranu, jak utratit přidělené miliardy, jak se vláda staví k Ukrajině a jak co nejlépe spolupracovat s českým obranným průmyslem. „Většina věcí pokračuje, máme k tomu ale jiný přístup,“ říká generálporučík ve výslužbě a bývalý diplomat. „Všechny podepsané strategické a zvlášť významné projekty vyzbrojování běží, nejsou dotčeny. Včetně těch, které byly vypsány, které jsou soutěženy,“ ubezpečuje ministr obrany v rozhovoru pro e15.
Situace ve světě je složitá a nebezpečná, vidíme to i při válkách na Ukrajině a na Blízkém východě. Jaký to má vliv na bezpečnost v Česku?
Má to na nás samozřejmě vliv, ale jsme nadále jednou z nejbezpečnějších zemí světa a v současné době z konfliktu na Blízkém a Středním východě pro nás neplyne žádná konkrétní bezprostřední hrozba. Pociťujeme ale významné ekonomické, obchodní a geopolitické dopady takových krizí. Má to vliv například na ceny pohonných hmot, energií a dalších surovin. A k tomu obecně: Česká republika preferuje mír. My potřebujeme v mezinárodních vztazích určitou míru idealismu, jinak bychom nebyli schopni prosazovat náš národní zájem. To vyžaduje mírová řešení. Aby se konflikty řešily v co nejkratší době diplomatickou cestou.
Opozice i některá média vládě vyčítají, že už tolik nepomáháme Ukrajině, která se brání ruské agresi. Co byste jim odpověděl?
Že pořád pomáháme Ukrajině v mnoha různých podobách. Hostíme statisíce ukrajinských uprchlíků, 50 tisíc ukrajinských dětí studuje na našich školách, existuje humanitární pomoc, vysoká částka ze schváleného státního rozpočtu jde na zdravotní program Medevac, který se týká i Ukrajiny. Na podpoře Ukrajiny se významně podílí i náš privátní sektor včetně obranného průmyslu.
Bouřlivá diskuze se vedla o muniční iniciativě pro Ukrajinu, kterou Česko koordinuje. Nejdříve byly informace, že ji Babišova vláda odpíská, ale ona pokračuje. Jak?
Systém se nemění, iniciativa pokračuje, my v ní dál sehráváme koordinační roli. Peníze od donátorů ze zahraničí, což bylo i předtím, dál přicházejí. Všechny kontrolní mechanismy jsou ze strany těch donátorů. Nejsou tam dnes ale peníze z českého státního rozpočtu. A na Ukrajinu nejde ani žádný materiál z výzbroje naší armády. Proudí tam dál dodávky od českých zbrojařských firem.
Mezi vládou a opozicí probíhá verbální bombardování o výdajích na obranu. Velká část sporu se točí kolem minimálních dvou procent HDP, které mají dávat členské země aliance na obranu. Kritika míří k tomu, že letos tomu tak není, a hovořil o tom i americký velvyslanec. Loni se ale na summitu NATO dohodlo, že v roce 2035 to má být až pět procent HDP. Bude podle vás dávat Česko za deset let na obranu pět procent?
Na to vám nedá přesnou odpověď většina členských států NATO. Protože to je otázka prognostická, která bezprostředně souvisí s vývojem hospodářství. Každý členský stát má své projekce, má své ambice a ty u někoho mohou směřovat k tomu vyřčenému cíli. V jaké podobě a v jaké struktuře to bude u nás, to dnes nevíme.
Co máme tedy čekat?
Vláda se opírá o zákon o financování obrany, který platí od roku 2023, a ten hovoří o minimálně dvou procentech HDP. To chce vláda dodržet. Já pak pořád opakuji, že od roku 2014 se zvýšily výdaje na obranu o 400 procent. Máme nejvyšší výdaje na obranu, co kdy byly. Armáda má velkou politickou a společenskou podporu, a to i z hlediska státního rozpočtu. Velký význam obrany a bezpečnosti se odráží také v programovém prohlášení naší vlády. Dovolím si tvrdit, že armáda a ministerstvo obrany nikdy nebyly v tak luxusní situaci. To je pozitivní.
A co není pozitivní?
Vrchní velitel ozbrojených sil prezident Petr Pavel na nedávné konferenci Naše bezpečnost není samozřejmost řekl, že pokud se podíváme na Zprávy o zajištění obrany České republiky v posledních letech, situace se v některých směrech nezlepšuje. To je ale velmi zásadní dilema – prudce se zvýšily výdaje na obranu, ale mnohých věcí jsme nedosáhli.
Česko mělo podle někdejších cílů NATO například postavit těžkou mechanizovanou brigádu. Naplánovali jsme její výstavbu, když byl rozpočet 80 miliard. Pak se prudce i kvůli té brigádě zvedl rozpočet, ale realizace toho byla odsunuta o osm let oproti původním plánům. To přece nedává logiku.
Proto se někteří politici začali ptát, jak je možné, že i při velkém navýšení financí na obranu se odkládá výstavba těžké brigády. Ale odložilo se i budování protivzdušné obrany. Opakuji: to nedávalo logiku. Když nám dnes někdo spílá kvůli rozpočtu na rok 2026, tak připomínám, že nejsou splněny ještě ani závazky z roku 2017 a jiných let.
Co je toho příčinou?
Musíme si u toho zodpovědět otázku: je ten problém v objemu finančních prostředků, nebo v koncepci? Já si myslím že v tom druhém.
Skutečně je kumulovaný deficit investic do obrany v Česku celkem přes 700 miliard korun?
V roce 2013 jsem slyšel v případě toho deficitu částku 100 miliard, pak to mělo být 600 miliard, zazněl někdy dokonce i bilion. K čemu se to ale přesně vztahuje? Ke schopnostem, které v armádě reálně chybějí? Nebo je to výpočet vůči nějaké ambici? Opět volím variantu B.
Jaromír Zůna
Vicepremiér a ministr obrany ve vládě Andreje Babiše do československé armády nastoupil v roce 1984, po absolvování vysoké vojenské školy. K důležitým bodům jeho kariéry patří roky 2001 a 2002, které strávil jako styčný důstojník u pozemních sil USA, 2010–2013, kdy pracoval ve strukturách NATO v Polsku. Od ledna 2019 do roku 2022 působil jako první zástupce náčelníka Generálního štábu Armády ČR, následně se ucházel o post náčelníka. Mezi lety 2023 až 2024 byl vojenským přidělencem na české ambasádě v Pekingu. Generálporučíkem byl jmenován v květnu 2019, z armády odešel v lednu 2025.
V jakém stavu je tedy podle vás dnes naše armáda?
Určitě není ve stavu, jak je to někdy vykreslováno ve veřejném prostoru a jak je to někdy komentováno. Přes všechny problémy a nedostatky patříme v některých oblastech ke světové špičce. Jen se někdy zapomínáme pochválit.
Trochu se v tom ztrácím. Dáváme hodně peněz na obranu, přesto se některé věci nedaří udělat. Ale armáda vlastně není špatná.
Dlouhá léta jsem byl velitelem podpory české armády a léta i majetkovým hospodářem ministerstva obrany. Měl jsem vliv na plánování a řízení výdajů. Proto si reálně dokážu představit, co potřebujeme, jak to pořídit a kolik to stojí. Jak se dokážou peníze zhmotnit. Někdo říká: dáme vám navíc 20 miliard a vy za to vylepšete armádu.
Někteří lidé prostě předpokládají, že peníze jsou ten nosič, a pokud rostou výdaje na obranu, přirozeně dochází i k posilování armády. Ony se pak skutečně zlepší podmínky služby a života vojáků, ale z hlediska celkové modernizace tomu tak být nemusí. Jinak bychom neměli rozpor v různých vyhlášeních, která léta slyšíme. Pouhé sypání více peněz armádu nezlepší.
A co ji zlepší?
Pro mě je měřítkem reálný projekt, výběr technologie, kterou chceme a potřebujeme, její začlenění do armády, spuštění takové akvizice a pak to v nějakém čase dopadne. Ale zbožná přání a přehnané ambice, jak už jsme o tom hovořili, armádu nezlepší.
V rozpočtu byly Poslaneckou sněmovnou na obranu na rok 2026 schváleny výdaje ve výši necelých 2,1 procenta HDP. Takzvané tvrdé výdaje tvoří 1,75 procenta a dalších třicet miliard korun je pod ministerstvem dopravy, vnitra, zdravotnictví, platí se z toho Správa státních hmotných rezerv, NÚKIB. Zaznívá kritika, že neplníme slib NATO o dvou procentech HDP, protože nevíme, zda nám aliance uzná další výdaje za třicet miliard, která jsou mimo rozpočet vašeho ministerstva. Jak to vysvětlíte?
NATO pracuje s cyklem obranného plánování a ten je čtyřletý. Teď se hodnotí cíle výstavby sil za rok 2021.
Moment, takže my ještě ani nevíme, co nám NATO u některých výdajů uzná za roky 2024 a 2025 a zda jsme splnili ta dvě procenta HDP?
Co nám přesně bude uznáno a jak to bylo v případě našich výdajů na obranu na letošní rok, se dozvíme tak za dva roky.
Není pak diskuze nad těmi letošními dvěma procenty HDP přehnaná?
Z tohoto pohledu je zbytečná. Rozpočet našeho ministerstva činí 154,8 miliardy korun. Šestatřicet procent, což je 51,6 miliardy, jde na investice. To je výrazně proinvestiční rozpočet. O tom se záměrně nehovoří. Nevím, proč má někdo zájem tento fakt nepřipomínat. Dále jde 34 procent rozpočtu na mandatorní výdaje. To je skoro 52 miliard. To je také víc, než to bylo v minulosti. Plánujeme proto zvýšení počtu vojáků o 1100 osob, chceme nabrat i 180 dalších občanských zaměstnanců. Zbytek rozpočtu jde na provoz.
Vy tedy svým kritikům vzkazujete, že na investice do armády je dost peněz.
Ano. A dodávám, že právě investiční výdaje znamenají potřebnou modernizaci.
Jak budou zasaženy či omezeny novým rozpočtem velké projekty?
Všechny podepsané strategické a zvlášť významné projekty vyzbrojování běží, nejsou dotčeny. Včetně těch, které byly vypsány, které jsou soutěženy.
Jeden ekonom mě upozornil na to, že z těch projektů na obranu se přece platí DPH, která se pak objeví jako součást příjmů státního rozpočtu. Takže část, a jsou to každý rok miliardy, z toho, co se investuje na obranu, se vrací jako příjem.
Přesně tak. Jestliže za stíhačky F-35 včetně infrastruktury máme zaplatit 155 miliard korun, tak DPH je 22,3 miliardy. Mimochodem jedna z pozitivních věcí muniční iniciativy byla DPH, kterou zaplatily ty firmy, a to byl čistý příjem pro stát.
Když jsme hovořili o výdajích, které nejdou přímo na zbraně či výcvik a další věci: existuje nějaké systematické propojení vojenského a civilního plánování infrastruktury? To se totiž může dotknout všech lidí. Dobře to mají řešeno v Polsku nebo Finsku a veřejnosti takové výdaje nevadí.
Samozřejmě to řešíme. Jednou z nejvýznamnějších věcí a priorit naší vlády je změna stavebního zákona. A v rámci toho jde i o řízení projektů strategických staveb a v něm je zastoupeno i ministerstvo obrany. A NATO uzná některé výdaje do rozpočtu, pokud se jedná o věci dvojího užití, tedy pro obranné i civilní účely, pokud je to konkrétně svázáno s posílením obrany, odolnosti a bezpečnosti celé společnosti.
Hodně se hovořilo o platech vojáků, řešilo se to i před loňskými volbami a v programovém prohlášení vlády. Jak jste na tom? Slib byl, že to bude nejméně 50 tisíc korun měsíčně na nejnižších funkcích.
Splněno. V hodnosti svobodníka má voják od prvního ledna 51 186 korun. To je oproti loňsku obrovský skok. Letos se ještě zvednou platy i občanským zaměstnancům.
Česká armáda patří dlouhodobě k nejdůvěryhodnějším institucím v zemi. Přes všechny možné snahy ale trpí vleklým personálním podstavem. Jak to změnit? Teď přicházejí silné ročníky, možná by šlo přitáhnout více mladých lidí.
Když byl v roce 2002 schválen projekt plné profesionalizace armády, měli jsme ve společnosti 1,4 milionu lidí ve věku 18 až 24 let. Dnes je takových lidí kolem 800 tisíc. Nejen z toho, ale i z celkového demografického vývoje vyplývá, že čísla, o nichž se v případě armády hovoří, nemají oporu podle všeho v ničem. Prostě je to opět hlavně nějaká ambice. Čísla, o kterých se hovoří pro rok 2030, nejsou realistická. Co s tím? Budeme muset najít řešení v záložních silách. Měli bychom se vrátit k mobilizačnímu rozvinování. Co to je? Jedná se o proces přechodu ozbrojených sil z mírové struktury na válečnou, který zahrnuje hromadné povolávání záložníků, doplňování techniky a logistické zabezpečení. Cílem je rychlé navýšení počtu vojáků a techniky k obraně státu v případě válečného stavu. Připomínám, že nehovoříme o povinné vojně, aby bylo jasno.
Co konkrétně uděláte?
Jednou z našich priorit, jinak vím, že si s tím neporadíme, je významná revize krizové legislativy. To, jak je to nastaveno, vůbec neodpovídá dnešním podmínkám. To chce nové zákony. Tahle země nemůže nikdy bojovat počty. Principem našeho odstrašení musí být připravenost na to zmíněné mobilizační rozvinování. Musíme se k tomu vrátit a udělat k tomu legislativu. Bezpečnostní systém státu by měl být jeden organický celek. Zajímavou a dobrou zkušenost v tomto směru nabízí Izrael.
Do konce letošního roku bychom chtěli schválit novou Koncepci výstavby Armády ČR do roku 2040. Rovněž připravujeme Dlouhodobý výhled pro obranu a ten nepojímáme jako armádní, ale jako bezpečnostní systém státu. Odpovědností vlády je totiž celospolečenský vztah k obraně. A do celého toho ekosystému patří i český obranný průmysl, ten musíme ještě více zapojit.
Co jsme kdysi viděli jen ve sci‑fi filmech, je v případě moderních technologií na některých bojištích už dnes dokonce překonáváno. Ministerstvo obrany má ale v rozpočtu na inovace jen necelou půlmiliardu korun. Přijde mi to málo, protože to souvisí i s obranným průmyslem, zejména s menšími a středními firmami i se startupy.
Je to málo, na druhou stranu si z minulosti pamatuji, že jsme na to nedokázali vyčerpat více peněz. Nápadů je mnoho, ale ono tohle nikdy nebylo o penězích, ale o tom, co je to prostředí schopné vstřebat.
Hitem jsou v posledních letech drony. Jaké máme v tomto případě vybavení?
Byla to jedna z prvních věcí, na kterou jsem se díval, když jsem nastoupil do funkce ministra obrany. No, myslím, že jsme v první fázi. Musíme přidat. S oblibou říkám, že tohle není budoucnost naší armády, ale že jde o zanedbanou minulost.
Velmi významnou roli při zajištění bezpečnosti a tím potažmo prosperity státu je spolupráce armády a obranného průmyslu. Navíc když v příštích letech do toho půjdou velké peníze v řádu stovek miliard korun. Jaká je vaše představa spolupráce armády, ministerstva obrany a obranného průmyslu?
Například Integrovaný záchranný systém máme u nás institucionalizovaný, máme na to zákony, jsou v něm rozděleny role a funkce. Pokud jde o bezpečnostní systém státu, nic takového neexistuje. Máme různé složky systému, ale každá si dělá to svoje. Chceme v tom postoupit dál, více to propojit. Armáda je v tom bezpečnostním systému sice hlavní složkou, ale ne jedinou. No a u těchto snah chceme povýšit roli a význam českého obranného průmyslu, aby se stal integrální součástí bezpečnostního systému státu.
Co to znamená konkrétně? Myslím, že něco podobného mají ve Francii.
Ano, ve Francii to existuje. Nás obranný průmysl by měl přijmout nějakou odpovědnost v tom systému. Mluvíme o tom s nimi a panuje na tom shoda. Použiji bonmot k někdejšímu vztahu armády a zbrojních firem: my jsme o sobě museli vědět, ale nesměli jsme se k sobě přibližovat.
Což byla chyba?
Z dnešního pohledu rozhodně. Ale i v minulosti. Já jsem se to snažil změnit už dávno. Když mi to někdo vytýkal, říkal jsem, že v Americe mě učili něco jiného. Jediné, co funguje dobře, je transparentní otevřená komunikace mezi armádou a společnostmi obranného průmyslu. A k tomu máme nakročeno. Hovořím o tom otevřeně a chci, aby se to zakomponovalo i do koncepčních dokumentů.
Může to obranný průmysl posílit a jak to ovlivní českou armádu?
Nadneseně jsem vždy zastával názor: ani korunu mimo náš obranný průmysl. Vím, že nevyrábíme všechno, ale věřím, že každý chápe, co tím myslím. Už v roce 2014 jsem přišel s myšlenkou jednotné podvozkové platformy Tatra. Mnozí mě tehdy hnali. A podívejte se dnes, Tatra je všude, máme unifikovaný podvozek a prodává se i do ciziny.
Myslím si, že existuje jedna rovnice: bezpečnost = prosperita. Mohlo by to znamenat i větší angažovanost obranného průmyslu ve společnosti?
Upřesním to: ne do celé společnosti, ale do bezpečnostního systému státu. A u té prosperity platí, že armáda je tak silná, jak je silná ekonomika. Jinak to nefunguje.
