Transatlantická vazba praská. Evropa odmítla válku s Íránem, USA mluví o přehodnocení NATO

Od chvíle, kdy Donald Trump podruhé nastoupil do úřadu amerického prezidenta, se transatlantická aliance otřásá v základech. Neochota Evropanů pomoci ve válce s Íránem je další ránou strategickému partnerství trvajícímu bezmála 80 let.

Na rostoucí trhliny v transatlantické vazbě nedávno upozornil finský prezident Alexander Stubb, jenž patří mezi ty evropské státníky, kteří mají k americkému prezidentovi nejblíže. Stubb doposud patřil spíš k optimistům věřícím, že Evropa s nevyzpytatelným šéfem Bílého domu nakonec najde společnou řeč. I on však byl nucen uznat, že válka v Perském zálivu zřejmě způsobila nepřekonatelnou trhlinu.

„Musíme čelit realitě, Západ je rozdělený,“ řekl Stubb britskému deníku The Telegraph a dodal, že je potřeba „zachránit, co se dá“. Americký prezident mezitím zopakoval, že evropským partnerům neochotu angažovat se v probíhající válce v Perském zálivu nezapomene. Nedávno také uvedl, že partneři v NATO jsou „zbabělci“ a že aliance je „papírový tygr“.

Terčem nevole Američanů je zejména Španělsko a jeho premiér Pedro Sánchez. Španělská vláda tento týden uzavřela svůj vzdušný prostor pro americké lety zapojené do operací v Íránu. Už dříve se Madrid od války v Perském zálivu distancoval s tím, že je protiprávní a nespravedlivá, a zablokoval Američanům možnost využít k útokům základny na svém území. Trump kritizoval také britského premiéra Keira Starmera, který už na začátku konfliktu odmítl prezidentovu žádost o přístup k britským vojenským základnám pro účely úderů na Írán. Později vláda povolila základny využívat jen pro „omezené obranné akce“.

Rozmrzelost Američanů vůči postojům dalších členů NATO dal v pondělí opět najevo ministr zahraničí Marco Rubio. V rozhovoru pro televizi Al-Džazíra uvedl, že USA budou možná muset po skončení války v Íránu přehodnotit svůj vztah s NATO, a nedostatek podpory aliance během konfliktu na Blízkém východě označil za „velké zklamání“.

Evropanům podle zpravodajského webu Politico vadí, že Trumpův útok na Írán odvádí pozornost i zdroje od podpory Ukrajině, jíž hrozí akutní nedostatek protivzdušných střel. Tyto obavy nedávno potvrdil deník The Washington Post, podle nějž Spojené státy uvažují o tom, že by použily munici pro konflikt na Blízkém východě z fondu PURL, přes který země NATO nakupují americké zbraně pro Ukrajinu. Není přitom jasné, zda Washington evropské spojence o tomto připravovaném kroku informoval: generální tajemník NATO odmítl věc komentovat.

Další ránou pod pás pro Evropany je americké rozvolňování protiruských sankcí. „Velmi to poškozuje Ukrajinu a v podstatě to krmí ruskou válečnou mašinerii,“ řekl finský prezident. Deník Financial Times přitom spočítal, že Rusko díky masivnímu nárůstu cen ropy získá každý den 150 milionů dolarů (3,2 miliardy korun) navíc. Rozvolnění amerických sankcí Moskvě prodej energetických surovin ještě usnadní.

Jedna krize za druhou

Od Trumpova návratu do Bílého domu jsou transatlantické vztahy v podstatě výčtem krizí, ať už se jedná o zavádění cel, hrozbu anexe Grónska či opakované snahy americké administrativy vnutit Ukrajině nevýhodné podmínky pro uzavření příměří s Ruskem.

Evropané ale doposud políčkům od šéfa Bílého domu nastavovali druhou tvář a snažili se zachovat zdání jednoty, a to i pomocí osobní diplomacie těch evropských lídrů, kteří s ním dokázali vyjít. Poslední vyjádření finského prezidenta však ukazují, že i taková strategie má své limity a že se Evropa připravuje na zásadní rozkol ve vztazích s USA.

Na jednu stranu Evropa stále ještě úplně nevzdala snahu s Trumpem spolupracovat. Už 19. března hlavní evropské mocnosti jako Francie, Německo, Nizozemsko a Velká Británie společně s partnery z Kanady a Japonska společně deklarovali svou připravenost pomoci Američanům zajistit bezpečnost plavby v Hormuzském průlivu, jímž za normálních okolností proudí zhruba pětina světových dodávek energetických surovin. K prohlášení se postupně připojily další evropské státy včetně České republiky, ale rovněž africké a asijské země, takže nyní je pod ním podepsáno 33 států. 

Navzdory tomuto dílčímu gestu dobré vůle však evropští lídři odmítají účast na vojenských operacích, takže případný příspěvek spojenců ke stabilizaci v Perském zálivu by přišel až po skončení bojů. „Není to naše válka, my jsme ji nezačali,“ shrnul pocity Evropanů německý ministr obrany Boris Pistorius. 

Německo zkoumá americké slabiny

Agentura Bloomberg uvedla, že se Německo začalo na další kolo střetů s Trumpem už systematicky připravovat. Analytici v Berlíně i Bruselu zkoumají, kde se nacházejí největší slabiny amerických dodavatelských řetězců, jichž by Německo či Evropská unie mohly v příštím střetu s americkým prezidentem využít.

Podle nejmenovaných zdrojů citovaných agenturou Bloomberg budou nejpravděpodobnějším cílem evropských protiopatření americké technologické společnosti, které mají k současnému šéfovi Bílého domu blízko. Mezi dalšími možnostmi jsou i přísnější regulace pro americké výrobce léků na unijním trhu nebo omezení vývozu mikročipů a dalších komponentů pro stavbu datových center či chemikálií pro výrobu léčiv.

„Jestliže Evropa dokáže demonstrovat, že zastrašování nefunguje, může postupem času oslabit ty síly ve Washingtonu, které Trumpa podporují,“ komentoval evropské návrhy Tobias Gehrke, expert na ekonomické otázky v think-tanku European Council on Foreign Relations. Podle Bloombergu si však politici v Berlíně i Bruselu uvědomují zranitelnost Evropy vůči americké odvetě a doufají, že k podobným opatřením nakonec nedojde. Přednost stále má postupná obnova vztahů s Washingtonem. 

Jaderné posilování, noví spojenci a limity Evropy

Evropské země se proto snaží prohloubit partnerství i v dalších částech světa. Německo se zaměřuje na východní Asii, kde ministr obrany Pistorius nabízí Japonsku dohodu, jež by usnadnila pobyty vojáků na teritoriu obou smluvních stran.

Kromě toho chce Německo posílit vojenskou spolupráci s Austrálií, která má nejen vyspělý obranný průmysl, ale může být také zdrojem vzácných zemin a dalších důležitých materiálů.

Důležité kroky dělá rovněž Francie. Prezident Macron začátkem března prohlásil, že Paříž posílí svůj jaderný arzenál, který bude schopna rozmístit také v dalších státech Evropy s cílem posílit ochranu celého kontinentu. Na francouzskou iniciativu pozitivně reagovalo Německo i Polsko. Francie a Velká Británie navíc už minulé léto podepsaly prohlášení o prohloubení spolupráce v jaderné obraně.

Přesto je zřejmé, že se Evropa bez USA ještě dlouho neobejde, a to jak v bezpečnostní, tak i v ekonomické oblasti. V současné situaci je totiž mimo jiné závislá na dovozu amerického zkapalněného plynu (LNG).

Tvrdému rozchodu se tak stále potřebuje vyhnout. „Svým evropským a americký přátelům bych vzkázal, aby nevylévali vaničku i s dítětem. Zachraňme, co se z transatlantického partnerství dá, jako třeba NATO či obrannou spolupráci, a zdvořile spolu nesouhlasme v otázkách cel, klimatických změn a v dalších věcech,“ shrnul doporučení pro Evropany pragmatik Stubb.