Svět, jehož existenci v moderní Evropě si 24letý Baah a stovky tisíc migrantů bez státní příslušnosti, neuměli představit, napsala agentura Reuters.
Italské odborové svazy zjistily, že obrovské množství zranitelných lidí pocházejících ze Severní Afriky, ale i z východní Evropy se využívá ke sklizni úrody rajčat. Jsou přitom kontrolováni ilegálními gangy a drženi ve venkovských ghettech v téměř otrockých podmínkách. S růstem počtu migrantů přicházejících do Evropy za severu Afriky a Blízkého východu se stupňují obavy ze stále většího pracovního zneužívání těchto lidí. A s tím se množí výzvy k podniknutí kroků, aby se tomu zabránilo.
„Říká se, že v Itálii je práce. Přišel jsem pracovat, abych měl lepší život. Ale v Itálii lidé trpí. Pracují a pracují a nedostávají zaplaceno,“ říká Baah, který je jedním z několika stovek mužů žijících v ghettu známém jako Ghanské ghetto v blízkosti obce Cerignola. „Není tam voda, není tam čisté místo k žití, žádné záchody. Itálie není ráj.“
Mezi správním střediskem Apulie Bari, městem Foggia a horami hyzdí krajinu neutěšená ghetta mladých lidí z Ghany, Nigerie a zemí subsaharské Afriky. V poslední době k nim přibývá stále víc Iráčanů a Syřanů. Mnozí čekají na to, až jejich žádosti o azyl vyřídí italské úřady, a nemají tak možnost legálně pracovat. Nezbývá jim proto než spoléhat na místní charitu nebo hledat práci ilegálně, což z nichž činí snadný cíl pro vykořisťování.
Podle zakladatele Italské federace zemědělských hnutí Angela Guariniho je téměř nemožné zabránit využívání práce migrantů na polích na jihu země
Největší z těchto ghett - Il Ghetto Rignano Garganico - je rozlehlé chudinské městečko tvořené chatrčemi postavenými z lepenky a dřeva. Vede k němu 50 kilometrů dlouhá cesta plná děr. V létě - během sezony sklizně rajčat, kdy teploty dosahují 40 stupňů Celsia - tam bez tekoucí vody a toalet žijí tisíce lidí, pod dohledem takzvaných kaprálů, dozorců pracovních gangů.
„Zahraniční pracovní síla je považována za klíčový moment umožňující italskému zemědělství konkurovat na globálních trzích. Avšak při závodě o co největší zisk jsou běžně ignorovány normy pracovního práva,“ říká Nick Kightley, mluvčí Etické obchodní iniciativy (ETI), která je aliancí společností, odborů a nevládních organizací.
Mladý Kameruňan Yvan Sagnet, který v roce 2011 vedl revoltu migrujících dělníků, říká, že kaprálové mohou za den vydělat tisíce eur (desítky tisíc korun), zatímco dělník dostane před odečtením různých poplatků 20 eur.
„Nedovolují dělníkům, aby si s sebou nosili jídlo a vodu. Nutí je zaplatit pět eur za každý převoz na pole a zpět do ghetta k přespání. Za 3,5 eura prodávají jídlo, panini, za 1,5 eura lahev vody,“ vysvětluje Sagnet.
Zabavený pas jako páka
„Dělníkům často berou pasy, pokud ti vůbec mají nějaké dokumenty. Využívají je pak jako páky, aby jim zabránili v útěcích a mohli je držet v otrockých podmínkách. Předepisují jim i nájemné v ghettech a nechají si dokonce platit za staré pneumatiky, které se v zimě pálí pro zahřátí,“ dodává Kameruňan.
Čtyřiadvacetiletý Antoine, emigrant z Pobřeží slonoviny, který se nechá najímat na sezónní práce při sklizních, hrdě prohlašuje, že je „jediný Afričan, který má rád zimu“… a jeden z mála těch, kteří odmítají pracovat s kaprály.
„Nechci umřít v práci. Lidé tady umírají, protože riskují a tvrdě pracují a snaží se naplnit své bedny, aby vydělali dostatek peněz, aby nakrmili sebe a své rodiny. Přijel jsem do Itálie žít a pracovat, ne zemřít,“ zdůrazňuje Antoine.
Podle zakladatele Italské federace zemědělských hnutí Angela Guariniho je téměř nemožné zabránit využívání práce migrantů na polích na jihu země. Tento jev je třeba brát v celém kontextu churavějícího zemědělského sektoru. Mnoho farmářů a pěstitelů samo bojuje o existenci kvůli globální konkurenci, změnám tarifů a poklesu světových cen produktů, jako jsou olivy nebo rajčata.
