„Tohle není boj, který by osamocená země, nehledě na její moc, mohla zvládnout sama,“ řekl americký prezident Barack Obama, který je na návštěvě Číny. „Jednoho dne to můžeme považovat za okamžik, kdy jsme se konečně rozhodli zachránit naši planetu,“ dodal.
„Naše odpověď na klimatické změny míří na budoucnost národa i celého lidstva,“ prohlásil Obamův čínský protějšek Si Ťin-pching.
Čína je největším producentem oxidu uhličitého na světě, druhé místo patří Spojeným státům. Obě země podle AP mají na svědomí 38 procent lidmi produkovaného oxidu uhličitého na světě. Smlouva se nicméně stane závaznou, až ji ratifikuje 55 zemí produkujících nejméně 55 procent emisí skleníkových plynů. Před Čínou a USA dohodu podle agentury Reuters ratifikovalo 23 zemí, jejichž souhrnný podíl na emisích však činí jen zhruba 1,1 procenta.
Česká republika podle mluvčí ministerstva životního prostředí Petry Roubíčkové dohodu ratifikuje zřejmě v první polovině roku 2017. „Její návrh je nyní v mezirezortním připomínkovém řízení. Pak půjde do vlády, a následně do Poslanecké sněmovny,“ sdělila. Český premiér Bohuslav Sobotka loni po schválení dohody uvedl, že je nutné zabránit tomu, aby změny klimatu negativně ovlivňovaly život příštích generací.
Generální tajemník OSN Pan je optimistický a očekává, že ke smlouvě do konce roku přistoupí dostatek států, aby se mohla stát závaznou. Zároveň ocenil USA i Čínu, že se spojily, aby dosáhly cíle, který je možné pokořit jen společnými silami.
Čínský parlament dohodu ratifikoval den před zahájením summitu skupiny zemí G20 v čínskému městě Chang-čou. Skupina G20 je zodpovědná za zhruba 80 procent globálních emisí skleníkových plynů. Na Čínu připadá více než pětina emisí, na Spojené státy téměř 18 procent a na Rusko 7,5 procenta, píše agentura Reuters.
Základním cílem pařížské dohody je udržet vzestup průměrné globální teploty oproti předindustriálnímu období výrazně pod dvěma stupni Celsia a co nejvíce se přiblížit hodnotě 1,5 stupně. Text rovněž vyzývá státy, aby usilovaly o co nejrychlejší globální snížení emisí skleníkových plynů.
Zatímco většina státníků považuje dokument za silný, kritici mu vyčítají třeba to, že nestanoví závazné termíny omezování emisí. Někteří vědci tvrdí, že slíbené závazky jednotlivých zemí k dosažení zmíněného teplotního cíle nepostačí.
| Hlavní body klimatické dohody z Paříže |
|---|
| Hlavní body nové klimatické dohody, která vzešla z loňské klimatické konference v Paříži a jejíž ratifikaci dnes oznámily Čína a USA (zástupci celkem 175 zemí včetně ČR podepsali dohodu letos v dubnu v New Yorku, část zemí ji už i ratifikovala): DLOUHODOBÉ CÍLE (STUPNĚ) Udržet zvyšování teploty „výrazně pod dvěma stupni Celsia a co nejvíce se přiblížit hodnotě 1,5 stupně,“ což by výrazně snížilo riziko a dopady klimatických změn. (Už summit OSN v Mexiku v roce 2010 stanovil cíl udržet globální oteplování pod dvěma stupni Celsia oproti předindustriálnímu období. Globální teplota zemského povrchu se již zvýšila o jeden stupeň Celsia.) DLOUHODOBÉ CÍLE (EMISE) Podle dohody musí státy „usilovat o dosažení globálního snížení emisí skleníkových plynů co možná nejdříve, s ohledem na skutečnost, že snižování bude trvat déle v rozvojových státech“. (Vyjednávači se pokoušeli zformulovat dlouhodobé cíle zastavení emisí a transformaci světové energetiky. Zástupci ohrožených států a nevládních organizací požadovali jasně formulovaný plán eliminace či snížení používání pevných paliv. Čína a Indie, které jsou na používání pevných paliv závislé, se bránily přesným termínům, kdy by se měla tato paliva přestat používat. Rovněž Saúdská Arábie, závislá na ropě, byla proti. V rámci EU je zase na uhlí závislá polská ekonomika.) FINANCE Nezávazná příloha dohody přijaté 12. prosince 2015 v Paříži uvádí, že vlády rozvinutých zemí se mají do roku 2025 shodnout na výši finanční podpory určené pro potřeby a priority rozvojových zemí, přičemž minimem bude 100 miliard dolarů ročně. (Na této částce se rozvinuté státy dohodly již v roce 2009, kdy slíbily, že po roce 2020 ji každoročně z veřejných i soukromých peněz poskytnou rozvojovým zemím ke snížení jejich emisí skleníkových plynů a ke zvládání povodní, vln veder a zvyšující se hladiny světových moří.) ZTRÁTY A ŠKODY V dohodě jsou zakotveny již existující mezinárodní mechanismy zvládání nevyhnutelných ztrát a škod způsobených klimatickými změnami, protože nebylo dosaženo shody na jiných formulacích. (Rozvojové státy požadují dlouhodobé mechanismy, které by jim pomohly zvládat ztráty a škody způsobené přírodními pohromami, například tajfuny, anebo důsledky zvyšování hladiny světových moří. Všechny vlády se tomuto tématu věnují od roku 2013, ale dosud s malými výsledky.) TRHY S EMISEMI OXIDU UHLIČITÉHO Právně závazný text dohody neobsahuje žádné konkrétní zmínky o trzích s emisemi oxidu uhličitého ani o možnosti postihů za emise oxidu uhličitého v letectví či lodní dopravě. Obsahuje však zmínku o „využití mezinárodně přenosných zmírňujících opatření,“ která by umožnila státům na bázi dobrovolnosti kompenzovat jejich vlastní emise nákupem emisních kreditů jiných států. DIFERENCIACE V dohodě se praví, že rozvinuté státy by měly poskytovat finanční zdroje na pomoc rozvojovým státům. Finančně by měli pomáhat ti, kdo „jsou v pozici tak učinit.“ (Rozvojové země tvrdí, že bohaté státy, které byly určeny v konvenci z roku 1992, by mohly činit více pro snižování emisí a poskytování finanční pomoci slabším. Rozvinuté státy zase tvrdí, že některé země, jako Singapur či Jižní Korea, se od té doby staly rozvinutějšími, a mohly by také činit více.) |
