Vytvoření nové vlády před nadcházejícím předsednictvím země v EU bude komplikované, podle politologů a medií došlo k volebnímu patu a zemi hrozí předčasné volby.
Směr-SD ve volbách získal 28,28 procenta hlasů. Přišel tak o dosavadní většinu 83 ze 150 poslanců, která mu před čtyřmi lety umožnila sestavit jednobarevný kabinet. V nové sněmovně bude mít Směr-SD 49 mandátů. Fico nicméně oznámil, že se pokusí sestavit novou vládu, jakkoli to nebude snadné a zřejmě to potrvá delší dobu, než bylo dosud zvykem. Ve volbách v roce 2012 Směr-SD dostal 44,4 procenta hlasů.
„Myslím, že je šance na sestavení vlády tak, že by se vybralo ze skupiny pěti stran. Netvrdím, že by měla mít pět členů,“ řekl Fico. Zároveň vyloučil spolupráci s krajně pravicovou LS NS.
Podle sociologů Směr-SD přecenil v předvolební kampani téma migrační krize, ve které se představitelé strany například zvláště negativně vyjadřovali k uprchlíkům a varovali před vznikem ucelených muslimských komunit na Slovensku.
Oficiální výsledky parlamentních voleb na Slovensku:
Podle tradice neformální pověření hlavy státu k sestavení nové vlády jako první dostává vítěz voleb. Pokud se to Směru-SD nepodaří, pomyslnou štafetu hodlá převzít liberální strana Svoboda a solidarita (SaS) europoslance Richarda Sulíka, která překvapivě skončila na druhém místě se ziskem 12,10 procenta hlasů.
Směr-SD to se sestavením kabinetu nebude mít jednoduché, protože SaS a v pořadí třetí nejsilnější uskupení Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti-NOVA povolební spolupráci s Ficovou stranou odmítly. I opozičním stranám se vzhledem k rozložení sil ve sněmovně ale bude jen těžce hledat potřebná většina v Národní radě, aby dokázaly vytvořit stabilní vládu bez účasti Směru-SD. Zatím tak není jasná podoba budoucí vlády, která na začátku léta převezme na půl roku slovenské předsednictví v EU.
Na čtvrtém místě skončila neparlamentní Slovenská národní strana (SNS), která byla v letech 2006 až 2010 součástí koalice za první vlády nynějšího premiéra Roberta Fica. SNS dostala 8,64 procenta hlasů, což jí vyneslo 15 křesel ve sněmovně.
Překvapením voleb je úspěch neparlamentní LS NS pravicového radikála Mariana Kotleby (8,04 procenta a 14 mandátů), který byl v roce 2013 v přímých volbách zvolen předsedou Banskobystrického kraje. Jeho uskupení mnozí politici, i šéf slovenské diplomacie Miroslav Lajčák, označují za neonacistické. Kotleba vystupuje proti členství Slovenska v NATO, loni se účastnil demonstrací proti imigrantům, dříve organizoval pochody proti Romům a netají se svými sympatiemi k válečnému slovenskému státu, který byl pod silným vlivem nacistického Německa.
Do sněmovny se dostala i další neparlamentní strana Jsme rodina - Boris Kollár. Podle svého lídra a podnikatele Borise Kollára strana nehodlá vstoupit do vlády. Podnikatel Kollár, který donedávna budil pozornost médií především svým nekonvenčním životem, neboť má hodně dětí s více ženami, ale vyjádřil připravenost podporovat ve sněmovně případný pravicový kabinet.
V parlamentu zůstane strana Most-Híd, do sněmovny se dostala také nová strana Síť se ziskem 5,6 procenta a deseti získanými mandáty. Právě nízký zisk Sítě neúspěšného prezidentského kandidáta Radoslava Procházky je dalším překvapením voleb; strana byla podle sondáží největším vyzývatelem vládního Směru-SD. Poslední průzkumy byly ale kvůli moratoriu zveřejněny před více než dvěma týdny, nemohly tak zachytit pohyb preferencí během finále předvolební kampaně.
Do definitivních výsledků voleb nebyla zahrnuta čísla za jeden okrsek v obci Borovce na západě Slovenska, kde policie vyšetřovala podezření na maření voleb; jedna občanka tam podle médií v sobotu hlasovala dvakrát. Šéf státní komise pro volby Eduard Bárány řekl, že data z dané obce by neovlivnila výsledky za celé Slovensko. Bárány, bývalý místopředseda slovenského ústavního soudu, blíže nekomentoval novinářský dotaz, jaký dopad by mohlo mít případné podání ústavní stížnosti voličů z obce Borovce kvůli rozhodnutí nezahrnout údaje ze zmiňovaného okrsku do celostátních výsledků voleb.
Výsledky voleb podle politologů znamenají, že jednání o vzniku nové vlády budou komplikovaná. Média zase uvedla, že jde o volební pat, který by mohl vyústit až v ústavní krizi a vypsání předčasných parlamentních voleb. Z vyjádření představitelů stran zvolených do sněmovny ohledně možné povolební spolupráce vyplývá, že koalici s většinou v Národní radě by musely vytvořit nejméně čtyři strany.
Těsně pod pětiprocentní hranicí, jejíž zdolání zaručuje vstup do sněmovny, nečekaně skončilo opoziční Křesťanskodemokratické hnutí (KDH). Poprvé v polistopadové historii se tak ocitlo mimo parlament. Řady KDH v uplynulých letech opustil nejen nynější lídr Sítě Procházka, ale i exministr vnitra a spravedlnosti Daniel Lipšic, jenž se se svou formací NOVA před volbami spojil s opozičním uskupením Obyčejní lidé a nezávislé osobnosti.
Volební účast dosáhla 59,82 procenta. Byla tak nejvyšší od roku 2002, ale jen těsně přesáhla účast z předchozích voleb v roce 2012, kdy dosáhla 59,11 procenta.
| Robert Fico vyhrál už čtvrté parlamentní volby za sebou |
|---|
| Robert Fico (51), šéf levicové strany Směr-sociální demokracie (Směr-SD), která v sobotu vyhrála již čtvrté parlamentní volby v pořadí, boduje u voličů svým sociálním cítěním a ochotou naslouchat názorům obyčejných lidí. Kritici v něm vidí populistu s autoritářskými sklony. V poslední době navíc podle nich svou protiimigrační politikou zemi posunuje opět k Východu. |
| Biografická data Roberta Fica: 15. září 1964 - Narodil se v Topoľčanech, jeho otec pracoval jako dělník, jezdil s vysokozdvižným vozíkem a matka byla prodavačkou obuvi. 1986 - Vystudoval právo na univerzitě v Bratislavě a od roku 1986 do poloviny 90. let působil v Právnickém ústavu ministerstva spravedlnosti jako expert na trestní právo. 14. dubna 1987 - Vstoupil do Komunistické strany Slovenska a tři roky po sametové revoluci zasedl ve sněmovně za postkomunistickou Stranu demokratické levice (SDL). V ní zastával post šéfa poslaneckého klubu, později byl zvolen místopředsedou strany. 1994 - 2000 - Mimo jiné zastupoval Slovensko před Evropským soudem pro lidská práva. 1994 - 2005 - Působil v Parlamentním shromáždění Rady Evropy. 25. - 26. září 1998 - Parlamentní volby, SDL se stala vládní stranou, ale Fico ve vládě nezasedl. Nakonec stranu opustil. 11. prosince 1999 - Fico si založil vlastní stranu s názvem Směr. 20. - 21. září 2002 - Parlamentní volby, Směr ještě zůstal v opozici, Fico stranu posiloval a ta díky integraci menších subjektů postupně zcela ovládla levicovou politiku v zemi. Od roku 2005 nese dnešní název. 17. června 2006 - První suverénní vítězství ve volbách Ficovi zajistila jeho tvrdá kritika v zahraničí oceňovaných, ale doma nepopulárních hospodářských a sociálních reforem kabinetu Mikuláše Dzurindy. Směr-SD se Slovenskou národní stranou a s Hnutím za demokratické Slovensko sestavil vládu, Fico se stal premiérem. Za své vlády zrušil nepopulární poplatky za návštěvu u lékaře. 12. června 2010 - I v těchto volbách Směr-SD zvítězil s ještě větším náskokem, ale Fico musel přenechat moc koalici pravého středu. Ta se po roce a čtvrt rozpadla. 10. března 2012 - Předčasné volby, jež přinesly Směru-SD naprosto drtivé vítězství oproti jiným stranám, Fico stal podruhé premiérem a sestavil jednobarevnou vládu, která schvalovala sociální balíčky a brojila proti migrační politice EU. 29. března 2014 - Díky své popularitě platil Fico za favorita prezidentských voleb, nakonec ho však ve druhém kole překvapivě porazil nestraník a politický nováček Andrej Kiska. 5. března 2016 - Fico se svou stranou Směr-SD znovu zvítězil v parlamentních volbách. |
