Zemřel nositel Nobelovy ceny za literaturu Günter Grass | E15.cz

Zemřel nositel Nobelovy ceny za literaturu Günter Grass

Gunter Grass
Gunter Grass
• 
ZDROJ: Das blaue Sofa / Club Bertelsmann, CC BY SA 2.0

ČTK

Sdílet na Facebook Messenger Sdílet na LinkedIn
Laureát Nobelovy ceny za literaturu za rok 1999 Günter Grass dnes zemřel v Lübecku ve věku 87 let. Podle agentury DPA to potvrdilo nakladatelství Steidl. Grass, označovaný za nejvýznamnějšího německého spisovatele současnosti, byl známý zejména díky románu Plechový bubínek, ve kterém líčil nacismus a válku v maloměšťáckém prostředí.

Grass se narodil 16. října 1927 v nyní polském Gdaňsku. Patřil ke skupině poválečných autorů, kteří popisovali období nacismu, obtížná léta poválečné obnovy, společenské hnutí v 60. letech a znovusjednocení Německa. Literární kritika ho považovala společně s Heinrichem Böllem za nejvýznamnějšího německého poválečného autora.

Světovou proslulost zajistila Grassovi jeho románová prvotina z roku 1959 Plechový bubínek. Místy surrealistické dílo s existenciálním přesahem sleduje hrůzy nacismu a druhé světové války v tehdy německém baltském přístavu Gdaňsku. Nobelův výbor v roce 1999 označil Plechový bubínek za znovuzrození německého románu ve 20. století.

Grass za druhé světové války pracoval v Gdaňsku jako výpomoc pro německou armádu. V roce 2006 se přiznal, že po angažmá ve Wehrmachtu byl jako sedmnáctiletý rovněž krátce členem nacistických jednotek SS a působil v tankové divizi Waffen-SS. V dubnu 1945 byl zraněn a převezen na rekonvalescenci do Mariánských Lázní, kde ho o měsíc později zajala americká armáda. Ve válečném zajetí zůstal až do roku 1946.

Po válce Grass proslul kromě svých románů také básněmi, divadelními hrami a plastikami. Vystupoval také jako kritik společenských poměrů v Západním Německu a zároveň podporoval tamní sociální demokracii (SPD) a zejména jejího kancléře Willyho Brandta. Po pádu Brandtovy vlády v roce 1982 Grass do SPD vstoupil, po deseti letech však stranu opustil kvůli nesouhlasu s její azylovou politikou.

Grass se dlouhodobě zasazoval o usmíření mezi Německem a Polskem a o to, aby se Německo vzdalo svých někdejších východních území, která po válce připadla Varšavě. Mezinárodní pozdvižení spisovatel vyvolal před třemi lety, když ve své básni v próze kritizoval politiku Izraele vůči Íránu. Varoval přitom, že židovský stát coby údajná jaderná mocnost ohrožuje křehký světový mír.

Profil: Günter Grass - kontroverzní „živé svědomí“ Německa
Pro řadu Němců představoval spisovatel Günter Grass bezmála samostatnou kulturní a intelektuální instituci. Jako glosátor společenského a politického dění často kritizoval tendenci Němců zapomínat na nacistickou minulost, za což si vysloužil pověst „živého svědomí Německa“. O to větší šok Grass vyvolal, když se před devíti lety přiznal, že za druhé světové války sloužil v jednotkách Waffen-SS. Autor slavného Plechového bubínku a nositel Nobelovy ceny za literaturu zemřel dnes ve věku 87 let.

Mnohavrstevný příběh podivínského Oskara Matzeratha, který se jako dítě rozhodl přestat růst a může proto nahlížet svět dospělých z nezvyklé perspektivy, uchvátil v roce 1959 čtenáře na celém světě. A to navzdory tomu, že literární kritici román Plechový bubínek zpočátku nijak nešetřili. Grassovo průlomové dílo, popisující nacismus a válku v maloměšťáckém prostředí, bylo považováno za významný milník německého vyrovnání s minulostí. Jeho filmová verze získala v roce 1979 Oscara za nejlepší zahraniční film.

V Plechovém bubínku, podobně jako v novele Kočka a myš (1961) a románu Psí roky (1963), které dohromady tvoří takzvanou Gdaňskou trilogii, ožívají pod Grassovou taktovkou jeho nezaměnitelné postavy a postavičky - většinou malí lidé, čelící velkým světovým dějinám. Lidé, kteří jsou často zbabělí, bojácní nebo skrytě násilní, ochotní slepě následovat jakoukoli ideologii či autoritu. Nejdůležitější je pro ně jejich každodenní idylka, protkávaná drobnými radostmi a malichernými spory, která nenadále a nenávratně mizí ve válečném víru.

Inspiraci pro svou trilogii čerpal Grass z prostředí pobaltského a dnes polského Gdaňsku, ve kterém se 16. října 1927 narodil a kde vyrůstal. Jeho matka byla katolička kašubsko-polského původu a otec německý protestant. Na živobytí si vydělávali provozováním koloniálu. Grass se jako gymnazista přihlásil k dobrovolné službě v armádě - jako mnoho mladíků podlehl svodům nacistů, částečně se prý i snažil uniknout ze stísněného rodinného prostředí. Stal se pomocníkem u protiletadlového dělostřelectva a v listopadu 1944 byl jako sedmnáctiletý převelen k Waffen-SS. Na samém konci války utrpěl zranění a léčil se v Mariánských Lázních. Poblíž města jej na jaře 1945 zajali Američané.

Po svém propuštění se Grass živil jako dělník a horník, pracoval také v kamenictví. V letech 1948 až 1956 studoval sochařství v Düsseldorfu a v Berlíně. Na konci 50. let žil v Paříži, léta šedesátá strávil v Berlíně. Do úspěchu Plechového bubínku vydával spíše básně a drobné prózy, vystavoval také plastiky a grafiky.

Od poloviny 60. let se Grass výrazně politicky angažoval. Zapojil se do aktivit německé sociální demokracie (SPD) a ostře kritizoval nesvobodné poměry za železnou oponou. Z roku 1966 pochází jeho nejznámější drama Plebejci zkoušejí povstání, reagující na události v NDR 50. let. V roce 1968 byla publikována jeho korespondence s českým spisovatelem Pavlem Kohoutem o vývoji kolem Pražského jara. Za takzvané normalizace v ČSSR Grass dál podporoval režimem pronásledované autory.

Po pádu berlínské zdi se Grass jako jeden z mála jednoznačně vyslovil pro konfederaci obou německých států a ostře kritizoval sjednotitelskou politiku kancléře Helmuta Kohla. Dokonce varoval, že jednotné Německo bude „nestvůrou“ a „noční můrou“. Tyto výhrady zazněly i v jeho rozporuplném románu Širé pole z roku 1995. Kontroverze Grass vyvolal i novelou Jako rak (2002), pojednávající o zkáze uprchlické lodi Wilhelm Gustloff na sklonku války.

Největší poprask však bezpochyby způsobila jeho autobiografie Při loupání cibule z roku 2006, v níž se Grass přiznal ke členství ve Waffen-SS. U věčně moralizujícího autora, který celý život tvrdil, že „kdo mlčí, je vinen“, zapůsobila tato informace jako bomba. Za to, že se ke členství v SS přiznal až po 61 letech, si Grass vysloužil ostrou kritiku.

V posledních letech se Grass svými nonkonformními názory opakovaně dostal do centra pozornosti nejenom německých médií. Na jaře 2012 vzbudil kontroverzi svou básní v próze s názvem Co musí být řečeno, ve které označil Izrael a jeho údajný jaderný arzenál za hrozbu pro světový mír. Část kritiků označila báseň za antisemitskou a nenávistnou. Izraelská vláda zakázala Grassovi vstup do země a od spisovatele se distancovali i němečtí sociální demokraté.

Kromě psaní, které mu v roce 1999 vyneslo Nobelovu cenu, se Grass věnoval také výtvarnému umění. Vedle grafiky se proslavil i svou sochařskou tvorbou.
Autor: ČTK

S předplatným můžete mít i tento exkluzivní obsah

Hlavní zprávy

Nejčtenější

Video