Americká datová centra vysávají zelené dotace Evropy. Ve hře je 850 miliard korun

Kam mizí evropské miliardy na obnovitelné zdroje? Unie láká investory na štědré dotace, ti ale kvůli byrokracii radši jdou do Spojených států, kde poptávku po elektřině zvyšuje rozmach umělé inteligence a nová datová centra. 

Kdybyste měli miliardy dolarů a chtěli je investovat do obnovitelných zdrojů, kam byste zamířili? Do Evropské unie, jež si vytyčila přísné emisní cíle a rozvoj zelené energie podporuje štědrými dotacemi, nebo do Spojených států v čele s Donaldem Trumpem, který celý uplynulý rok strávil rušením opatření na její podporu a větrným turbínám nemůže přijít na jméno?

Mnoho předních evropských firem v odvětví, zdánlivě paradoxně, čím dál častěji investuje právě v USA. O to víc nyní, když tam vrcholí boom rozvoje umělé inteligence (AI), jenž masivně navyšuje poptávku po elektřině. Přeregulovaná a technologicky zaostávající Evropa mezitím jen přihlíží odlivu peněz za oceán. 

Firmy včetně španělské Iberdroly, německé RWE či portugalské EDP podle informací na svých webových stránkách budou v příštích třech až pěti letech dohromady v Americe investovat více než 35 miliard eur (846,6 miliardy korun) do stavby obnovitelných zdrojů a bateriových úložišť, ale také do rozvoje americké energetické sítě a záložních plynových zdrojů. 

Evropa stavbu obnovitelných zdrojů sice podporuje dotacemi, firmy však zatěžuje složitým papírováním nutným pro schválení projektů, které investice zdržuje a prodražuje. Pod vlivem řady krizí mění pravidla podpory a nedokáže koordinovat rozdrobené úsilí jednotlivých zemí, jež v krizových situacích zavádějí vlastní ad hoc pravidla. To vše firmám v odvětví komplikuje plánování investic. Štědré dotace zase tlumí chuť inovovat.

Dvojitý energetický šok v posledních čtyřech letech dotlačil Unii k plánu radikálně zjednodušit povolování obnovitelných zdrojů. Mezi politickým záměrem a realizací ovšem zeje propast. Chaotické změny navíc vyvolávají nejistotu a vhánějí evropské firmy do náručí Američanů, jejichž AI boom představuje příležitosti.

Získání povolení pro standardní větrnou či solární farmu v Evropě trvá v průměru čtyři až šest let papírování, přestože samotná fyzická stavba zabere méně než 12 měsíců. Podle dat zveřejněných energetickou analytickou společností Rystad Energy je byrokracie na místní úrovni vůbec největší brzdou energetické transformace v Evropě. Desítky gigawattů čisté energie kvůli tomu zůstávají uvězněny v regulačním vakuu.

V USA mohou developeři získat povolení pro pozemky a nakoupit vybavení rychle, ale projekt se zasekne na úplném konci – roky se čeká na to, až provozovatel sítě dovolí developerovi obrazně řečeno otočit vypínačem. Investoři v USA to nyní obcházejí tím, že zdroje stavějí poblíž datových center, jež připojí přímo, tedy mimo síť, takzvaně off grid.

Datová centra mění pravidla energetické hry

Evropské energetické firmy se hrnou do USA i přesto, že Trumpova administrativa zrušila nebo zablokovala několik projektů pobřežních větrných elektráren, včetně dánské Ørsted či francouzské TotalEnergies (Daniel Křetínský, spolumajitel společnosti Czech News Center, která vydává newsletter 11am, drží podíl v TotalEnergies). Soudy později Trumpovy dekrety blokující výstavbu turbín zrušily. Některé evropské firmy se stejně raději rozhodly přesunout kapitál od Trumpem nenáviděných větrných turbín na moři k pevninským solárním projektům s bateriemi a čistou energii prodávat přímo firemním kupcům.

Generální ředitel portugalské energetické společnosti EDP Miguel Stilwell d’Andrade v rozhovoru pro server Semafor hodnotil americký trh mimořádně optimisticky. Navzdory politickým změnám ve Washingtonu – včetně snahy Trumpovy administrativy o „energetickou dominanci“ – procházejí podle něj Spojené státy v současnosti „jedním z nejlepších období pro investice do obnovitelných zdrojů“ za poslední dvě desetiletí.

Technologické firmy jako Microsoft, Google, Amazon a Meta chtějí svá rychle expandující datová centra pohánět čistě jen energií z obnovitelných zdrojů a spotřebu plánují přizpůsobit místní kapacitě obnovitelných zdrojů a bateriových úložišť, aby vyloučily využití fosilních zdrojů v obdobích, kdy takzvaně nesvítí a nefouká. Větrné a solární elektrárny vnímají jako nejlevnější, nejrychleji realizovatelné a nejlépe škálovatelné zdroje elektřiny na trhu.

Poptávka datových center v USA po energii se během příštích dvou let podle dat Goldman Sachs Research a Mezinárodní agentury pro energii (IEA) více než zdvojnásobí přibližně na 66 GW, což je pro srovnání skoro trojnásobek celkové instalované kapacity všech zdrojů v Česku. Do roku 2030 budou americká datová centra vyžadovat dalších 35–45 GW kapacity. Výstavba datových center v Evropě mezitím zůstává roztříštěná a roste jen zlomkem této rychlosti. Podle dat společnosti Affinius Capital vzrostla kapacita datových center v Evropě v roce 2025 o 1,6 GW, ve srovnání s 17 GW v USA.

Dotace, které chránily firmy před trhem

Reakce EU na ekonomické šoky po ruské agresi na Ukrajině a další krize často paralyzují byznys. V rychlé snaze ochránit spotřebitele před prudce rostoucími účty se evropské vlády mnohdy uchylují k retroaktivním tržním zásahům, přepisují dotační struktury a mění cenové mechanismy uprostřed rozjeté hry. Pro firmy, jež se snaží investovat miliardy v horizontu deseti let, tato politická nestabilita ničí cenovou předvídatelnost nutnou k dokončení projektů a byznys paralyzuje.

Evropské země se například léta spoléhaly na dvoustranné kontrakty na vyrovnání rozdílu (contracts for difference, CfD) a státem garantované platby za omezování výroby (curtailment). V rámci CfD stát garantuje developerovi čisté energie pevnou „realizační cenu“ za jeho elektřinu. Pokud tržní cena propadne, rozdíl doplatí daňoví poplatníci. Pokud provozovatel sítě donutí větrnou farmu odstavit, aby zabránil přetížení sítě, developer dostane kompenzační platbu za ušlý zisk.

Bez rizika není inovace

Tato rozsáhlá záchranná síť vedla podle odborníků k tomu, že evropské firmy zlenivěly a inovovaly jen pomalu. Protože energetické společnosti plně chránily peníze daňových poplatníků, neměly žádný finanční důvod budovat bateriová úložiště nebo se přizpůsobovat skutečné tržní nabídce a poptávce. Ve snaze donutit firmy k modernizaci EU tato pravidla před dvěma lety změnila. Právě tyto nekoordinované strukturální zásahy manažeři jako šéf EDP Stilwell d’Andrade tak tvrdě kritizují.

Podle nových pravidel se dotace CfD zcela zmrazí, jakmile tržní cena spadne pod nulu a klesne do záporných hodnot. Pokud společnost vyrábějící čistou energii zaplaví síť během špičkové solární produkce a ceny klesnou pod nulu, nedostane od státu nic. Omezeny jsou teď i platby za nucené odstavení; developeři dostanou zaplaceno pouze tehdy, když jsou odpojeni kvůli fyzickému přetížení drátů. Pokud nevyrábí kvůli záporným tržním cenám, nic nedostanou.

Stilwell d’Andrade a další lídři z oboru tvrdí, že změna pravidel uprostřed hry vnesla do dlouhodobého plánování nepředvídatelnost a proměnila dříve bezpečné firemní investiční prostředí v nevypočitatelný hazard. Paradoxem je i to, že EU tuto změnu provedla, aby donutila firmy instalovat velké bateriové systémy, jež by přebytečnou energii absorbovaly a firmy by ji mohly udat na trhu později za výhodnější ceny. Plán však narazil na omezení evropské přenosové soustavy.

Baterie místo papírů. Proč USA umějí přebytečnou energii zpeněžit

Ve Spojených státech funguje systém přesně opačně. Když velkoobchodní ceny elektřiny během špičkové solární či větrné produkce klesnou do záporných hodnot, neexistují žádné vládní dotace, které by developery ochránily. Firmy vyrábějící čistou energii reálně přicházejí o peníze každou minutu, kdy nechávají své panely v provozu.

Toto finanční riziko podnítilo rychlé inovace a masivně podpořilo výstavbu bateriových úložišť. Američtí developeři investují do automatizovaného softwaru, který odpojí jejich systémy v okamžiku, kdy ceny klesnou pod nulu. To zároveň udělalo z USA světového lídra v oblasti bateriových systémů pro ukládání energie (BESS), přičemž jen kalifornská síť se rozrostla na více než 13 GW bateriové kapacity. Tyto baterie absorbují přebytečnou polední solární energii zdarma a se ziskem ji prodávají zpět do sítě během večerních špiček.

Americká síť je rovněž navržena tak, aby rychle přesouvala elektřinu prostřednictvím automatizovaných obchodních trhů, jako je Western Energy Imbalance Market (WEIM). Když má slunná Kalifornie během poledního slunce příliš mnoho energie, její systémy automaticky prodají a nasměrují přebytečnou elektřinu do sousedních států, jako jsou Utah, Oregon a Arizona. 

Aamerický síťový systém využívá jasná, tržně orientovaná pravidla (jako je nařízení FERC Order 2023), jež aktivně čistí fronty od spekulativních projektů a upřednostňují developery připravené stavět, investice do úložišť se tam tak stávají logickými a ziskovými.

Pro Evropu je zásadní, zda dokáže vytvořit prostředí, v němž se kapitál nebude ztrácet v povolovacích řízeních, nejistých pravidlech a politických zásazích, ale rychle promění v nové zdroje, sítě a baterie. Dokud bude Amerika nabízet investorům větší rychlost, jasnější tržní signály a rostoucí hlad datových center po elektřině, budou evropské z