Cenová regulace paliv se proměnila tak, aby se vůči ní dalo hůře bránit

Klasik punkové hudby praví: „Kde forma obsah zabíjí, tam vládne nahý král“. Nápadně to koresponduje s příběhem nedávno končících cenových výměrů regulujících ceny benzinu a motorové nafty. Právě forma těchto opatření totiž vyvolává stejně naléhavé otázky jako regulace samotná.

Na začátku byla válka v Íránu a problémy s převozem ropy Hormuzským průlivem. Obojí vedlo k rapidnímu růstu cen pohonných hmot. Tato zvláštní situace excitovala české úřady včetně politického vedení. Úředníci ministerstva financí pod vedením své ministryně reagovali a vydali první cenový výměr.

Bylo by zajímavé zkoumat jeho obsah. Mohli bychom zjistit, že je podezřele nápadné, když odkazuje na indexy konkrétních společností na českém trhu s pohonnými hmotami. Stejně tak, že po přečtení výměru nejste schopni skutečně každý den spočítat, jaká je maximální cena benzinu a motorové nafty. Připouštím sice, že nejsem zrovna matematik, ale výpočet v cenovém výměru obsahuje tolik neznámých, že se lze těžko k výsledku dobrat.

Michal Sylla | Zdroj: PRK Partners

Naštěstí nám ministerstvo pomohlo a každý den na svých stránkách zveřejnilo konkrétní číslo. Také by bylo zajímavé se zamyslet nad otázkou, jestli je fér, aby se ceny stanovovaly nejen pomocí koeficientů dle konkrétních dodavatelů, ale také aby je stanovil sám stát, který jednoho z provozovatelů vlastní. Ještě zajímavější je však samotná forma výměrů.

Právník by řekl, že cenový výměr je OOP, což je zkratka sousloví „opatření obecné povahy“. Náš zákonodárce tuto formu vymyslel v roce 2006 a od té doby ji potkáváme takříkajíc na každém kroku. Stačí řídit auto po silnici se zákazem vjezdu, a ta značka je OOP. Na Sněžce si chcete sednout na trávník, ale zakazuje vám to OOP. Chcete postavit dům v obci, která má územní plán, a ten je OOP.

Už když tato novinka vznikla, existovaly pochybnosti, jestli je to dobrý nápad. Můj profesor na správní právo, profesor Vladimír Mikule, dokonce sepsal článek „Trampoty s opatřeními obecné povahy“. Jeho obavy byly smysluplné, protože viděl, že s pomocí tohoto prostředku jde vlastně zakázat a omezit úplně všechno, a to dokonce aniž by to zákon umožňoval. Bylo to v době, kdy české soudy docházely ke zjištění, že něco je vlastně OOP, i když se to tak nejmenuje.

Od ministerstva na vládu

Jakou to má souvislost s cenami ropy? Právě cenový výměr vydaný ministerstvem financí je, tedy vlastně byl, totiž také opatřením obecné povahy. Český zákon o cenách tak umožňuje v určitých situacích zasáhnout do volného trhu a zregulovat ceny nebo stanovit jejich strop, což se stalo i s cenovým výměrem ministerstva financí z dubna tohoto roku. Naše úřady tak konaly už dříve. Příkladem budiž třeba prodej respirátorů v době covidu, takže nešlo o nic mimořádného.

Nicméně platí, že cenový výměr měl už od roku 2025 velmi benevolentní pravidla pro vydání. Tak trochu se vsadím, že kdyby to zažil ještě zmíněný pan profesor, dost by se podivoval nad tím, jak rychle a lehce jej lze vydat a jak se o něm dozví veřejnost -  a nemám na mysli video na Instagramu s ministryní financí. To však nechme stranou.

Z pohledu úřadů mělo i toto „odlehčené“ OOP jednu chybu; musí být totiž vydáno v souladu se zákonem, odůvodněno, a když je včas podána správná a správní žaloba, soudy ho mohou dokonce zrušit. Tohoto právního kroku se chopili dva rytíři volného trhu. Konkrétně šlo o Čerpací stanici Kamenice nad Lipou a pana Jirkovského z Nové Vsi. Bohužel neznám obsah žalobních návrhů, ale pokud jde o formu, žalobcům se OOP nelíbí.

Jenže český zákonodárce (podpořen vládou) je vynalézavý a nemůže přece dopustit, aby se takzvaní „pumpaři“ mohli domáhat svých práv. Anebo aby snad chtěli odůvodnění, proč mají být jejich ceny pod moratoriem. Proto prakticky ve stejnou chvíli rozhodl, že se změní zákon o cenách, a to tak, že cenový výměr bude vydávat vláda ve formě nařízení. Změnu bleskově protlačil ve stavu legislativní nouze. To se také stalo, a proto jsme do 19. 7. 2026 měli cenový výměr ve formě nařízení vlády. Zákonodárce tehdy napsal: „Cenové výměry ve formě nařízení vlády nebude možné přezkoumávat ve správním soudnictví…“

Regulovaný bez šance se soudit

Šlo by to přeložit zhruba takto: Milí pumpaři, pokud nás chcete žalovat, máte smůlu. Jediné, co vám zbývá, je napadnout nařízení vlády s pomocí skupiny senátorů nebo poslanců, anebo váš spor dotáhnout až k Ústavnímu soudu, abyste se po x letech dozvěděli, že jste možná kdysi dávno měli pravdu.

Historický aspekt této změny je však k pozastavení. Mívali jsme totiž zákon o hospodářském plánování a vláda ČSSR vydávala v sedmdesátých letech nařízení o státním řízení v oblasti cen. Nicméně nejde o vhodnou paralelu, protože za minulého režimu jsme neměli správní soudnictví, ve kterém by bylo možné cenová opatření napadnout. Vynalézavost našeho zákonodárce však dosáhla stejného efektu. Leda by snad soudy došly jednoho dne k závěru, že nařízení vlády je materiálně OOP a že vynalézavost zákonodárce má své hranice.

Forma je nudné a nezáživné téma a právo podnikat u prodejců pohonných hmot nikoho nezajímá. Ale metoda zajímavá je. Jako by bylo běžné stanovovat pravidla a zároveň měnit proces jejich stanovení. Skoro by se zdálo, že sestavení rozpočtu a simultánní změna pravidel jeho sestavování jsou tomu podobné. Škoda, že u pohonných hmot nejde o veřejné peníze, ale o základní práva.

Autor je advokát PRK Partners