Česko výrazně zaostává ve startupech. Změnit to má nový zákon zaměřený i na daně, říká advokát Martin Frolík

Česko chystá speciální startupový zákon. Ministerstvo průmyslu a obchodu jej chce mít hotový ještě letos. Potřebujeme ho? 

Ano. Česko totiž v mezinárodním srovnání tohoto fenoménu zaostává. Podle analýzy ministerstva, CzechInvestu a Úřadu vlády máme 167 startupů na milion obyvatel. Estonsko jich má 843, tedy pětkrát více. V Česku máme založeného jediného „unicorna“, a to Rohlík Group, který dokazuje, že české startupové prostředí dokáže vygenerovat světovou firmu. 

Pak existují ještě další úspěšné projekty s českými zakladateli nebo významnými vývojovými centry na našem území. Třeba Productboard se sídlem v USA, ale kanceláří v Praze, Mews s valuací přes miliardu dolarů a sídlem v Amsterdamu nebo Pricefx se sídlem v Německu, ale hlavním vývojovým centrem v České republice. Jde však spíš o výjimky než pravidlo. A když se podíváte na skutečně inovativní startupy s patentem a valuací nad 100 milionů dolarů, tedy firmy postavené na vlastním výzkumu nebo chráněné technologii, napočítáme je na prstech jedné ruky. Švédsko jich má čtyřicet, Evropa skoro tisíc. 

Celý kontinent navíc prohrává technologickou bitvu s USA. Z deseti největších světových firem podle tržní kapitalizace je šest mladých amerických technologických společností založených po roce 1995. Z Evropy? Ani jedna. 

Takže? 

Startupový zákon je logickým krokem, jak tento deficit začít systematicky řešit. Předchozí vláda připravila solidní analytický základ. Ministerstvo průmyslu a obchodu společně s CzechInvestem, Úřadem vlády a Českou startupovou asociací zpracovalo analýzu zdejšího prostředí, která jasně identifikovala překážky. Současná vláda pak řadí vědu, výzkum a inovace mezi klíčové předpoklady ekonomické konkurenceschopnosti. 

V čem konkrétně stávající systém startupům komplikuje život? 

Je postaven pro tradiční podniky, které tady fungují desítky let. Mají stabilní cash flow, strukturované finanční, administrativní a HR procesy a celé týmy řešící tuto problematiku. Startup je přesný opak – s rychlým růstem, nejistým příjmem, minimální administrativou na začátku a nutností všechny zdroje koncentrovat do produktu a akvizice talentů a klientů. 

Podle analýzy ministerstva a CzechInvestu je největší bariérou daňové zatížení. Celých 72 procent startupů to vnímá jako problém. Máme jedny z nejvyšších odvodů na sociální a zdravotní pojištění v Evropě, což je pro firmu hledající prvního vývojáře značně komplikující. Druhým problémem je administrativa – 64 procent respondentů si stěžuje na složitý reporting. A pak je tu pracovněprávní rigidita. Startupy často spolupracují s externisty, ale právní nejistota kolem švarcsystému řadu firem odrazuje. 

Už šest procent z nich sídlo do zahraničí přesunulo, další čtvrtina to vážně zvažuje. To je ztráta, které bychom měli předejít. Ještě výmluvnější je další číslo. Podle dat platformy Dealroom činily investice rizikového kapitálu v Česku v roce 2024 pouhých 274 milionů dolarů, což je v přepočtu na obyvatele 25 dolarů. Ve Švédsku to bylo 255 dolarů, v Německu 98 dolarů a ve Spojených státech 567 dolarů. Jsme tedy výrazně podfinancovaní. 

Jak má nový zákon překážky odstranit?

Uvažuje se o třech pilířích. Prvním je finanční úleva, tedy daňové a odvodové zvýhodnění, například na sociální a zdravotní pojištění pro zaměstnance ve výzkumu a vývoji. Ministerstvo v analýze například zmiňuje možnost daňových úlev pro investory až do poloviny investované částky. Inspirací je Španělsko, kde po zavedení startupového zákona v roce 2023 došlo k markantnímu nárůstu investic už v prvním roce. 

Druhým pilířem je administrativní efektivita. Jde o snížení reportovacích povinností, omezení kontrol v prvních letech existence a jednodušší přístup k zakládání a provozu společnosti. A třetím je flexibilita v oblasti pracovního práva. Lidé, kteří jdou do startupů, mají obvykle vysoce kvalifikované profese. Jsou to vývojáři, datoví analytici, produktoví manažeři. Ti většinu protektivních režimů zákoníku práce nepotřebují a místo stability ocení flexibilitu, vyšší odměny a možnost podílet se na úspěchu firmy. 

Jde tedy i o zaměstnanecké akciové programy, takzvané ESOP?

ESOP je klíčový nástroj, kterým startupy motivují talenty. Řekněte špičkovému vývojáři, že si ho nemůžete dovolit platit tolik jako Google, ale že dostane podíl ve firmě, a pokud uspějete, vydělá miliony. To je zásadní motivační nástroj, bez kterého startupy ve světě v podstatě nemohou fungovat. Do konce roku 2025 jsme byli prakticky jedinou zemí v Evropské unii, která neměla tyto programy legislativně upraveny. Koncem roku prošla novela, která zavedla daňový odklad a zrušila u nich odvody na sociální a zdravotní pojištění. To je obrovský posun ukazující, že když je politická vůle, dokážeme reagovat rychle. ESOP musí být se startupovým zákonem úzce provázán. Jde o ukázkový příklad toho, co má nová legislativa udělat, a sice vytvořit prostor pro inovativní formy odměňování a spolupráce. 

Jak ale startupy vymezit, aby to bylo využitelné a nezneužitelné? 

To je přesně jeden z oříšků celého zákona. Každý si pod pojmem „startup“ představí něco jiného. Špatně nastavená definice může buď vyloučit ty, které chcete podpořit, nebo naopak otevřít dveře zneužívání. 

Zahraniční praxe – například španělský nebo portugalský model – kombinuje několik kritérií. Jde o stáří společnosti, typicky do pěti nebo deseti let od založení, obrat nebo bilanční sumu, právní formu a klíčový prvek inovativnosti. Ten poslední bod je zásadní. Nejde jen o to, že firma je mladá a malá. Jde o to, že dělá něco nového. Vyvíjí vlastní technologii, spolupracuje s vědeckou institucí, chrání si duševní vlastnictví patentem nebo užitným vzorem. Podporu si mají zasloužit firmy, které posouvají českou ekonomiku směrem k high-tech sektorům. 

Podívejte se třeba na různorodost těch úspěšných. Rohlík budoval vlastní komplexní logistický systém. Productboard řeší produktový management pro softwarové společnosti. Mews vyvíjí hotelový software. Pricefx se zaměřuje na pricing s prvky AI. Každý z těchto projektů měl v rané fázi úplně jiné potřeby, jiné tempo růstu, jiný způsob financování, jiný typ talentů. Takže definice musí být vícerozměrná a kombinovat stáří, velikost, inovativnost, případně zapojení do výzkumu a vývoje či rozvoj nového patentu nebo technologie. A měla by být doplněna transparentním procesem certifikace, kdy firma prokáže, že kritéria splňuje, a pověřená instituce to posoudí. Je to právně technicky náročné, ale rozhodně ne nemožné. 

Co když taková firma za pár let vyroste?

Exit strategie je extrémně důležitá a nelze ji podcenit. Představte si firmu, která tři roky funguje s daňovými úlevami a minimální administrativou. Pak dosáhne obratu třeba 15 milionů eur, vyrovná jej s náklady, začne být poprvé zisková a najednou jí ze dne na den řeknete: „Gratulujeme, od příštího měsíce platíte plné odvody a máte všechny reportovací povinnosti.“ Firma, která právě plánovala reinvestovat zisky do růstu, najednou bude čelit skokově vyšším nákladům. Přestane růst nebo odejde. 

Klíčem k řešení je takzvaný soft landing, tedy postupný přechod. Když firma překročí některou z hranic, měla by mít ještě přechodné období, během kterého se úlevy postupně snižují. Nebo můžete nastavit klouzavé škály ve stylu: čím větší obrat, tím nižší úleva, ale ne skok z nuly na sto. Inspiraci můžeme hledat u režimů malého podnikatele v daňové nebo účetní legislativě. Ty také fungují s prahovými hodnotami, ale s určitou tolerancí. Je to technicky řešitelné, jen to chce pečlivě modelovat různé růstové scénáře. 

Vytváření nové legislativy je složitý proces… 

Jako bývalý legislativec si pamatuji, že největší výzvou je skloubit dobrou vizi s praktickou proveditelností. Z každodenní praxe naší kanceláře pak pozorujeme, s jakými problémy se startupy potýkají. Od komplikací s efektivním náborem přes daňové nejistoty až po složitosti při získávání zahraničních talentů s unikátním know-how. Každý z těchto problémů má svá právní specifika, která je potřeba promítnout do zákona tak, aby řešení byla funkční, nikoli jen formální. 

Ministerstvo udělalo důležitý krok tím, že připravilo analýzu založenou na datech z více než dvou set startupů a zahraničních případových studií. To je solidní základ. Další výzva je čistě technická, a sice koordinace napříč resorty. Startupový zákon se dotýká daní, práce, justičních procesů, možná i víz. To znamená nutnost synchronizovat postup ministerstev financí, práce a sociálních věcí, spravedlnosti i vnitra. Je to běžná součást legislativního procesu u komplexních novel, ale vyžaduje to čas a precizní koordinaci. 

Kdy lze realisticky zákon očekávat?

Ministerstvo má ambici dokončit práci na něm ještě v průběhu letošního roku. To je realistické, pokud se podaří udržet politickou prioritu a efektivně zvládnout meziresortní koordinaci. 

Typicky by měl proces vypadat tak, že nejprve vznikne věcný záměr, pak hodnocení dopadů regulace, následuje meziresortní a vnější připomínkový proces a teprve poté paragrafové znění. Když to půjde dobře, zákon by mohl být hotový ještě letos, s účinností už během roku 2027.