Česká ekonomika sice prokazatelně oživuje, inflace však zůstává velmi nízko. Tempo růstu se ve druhé polovině letošního roku o něco zpomalí a navíc v českých podmínkách by ani překvapivě rychlé oživení negarantovalo vyšší inflaci. Vzhledem k otevřenosti tuzemské ekonomiky se často vyšší spotřeba domácností neprojeví v inflaci, nýbrž ve zhoršení běžného účtu.
ČNB proto zůstane v režimu extrémně volné měnové politiky. K tomu je potřeba přičíst menší nabídku domácích dluhopisů, přebytek likvidity domácích institucionálních investorů či strukturu věřitelů, která limituje volatilitu (nerezidenti drží jen 14 procent papírů a jejich podíl od intervence klesá).
To vše dohromady omezuje pravděpodobnost, že impulz k růstu výnosů vzejde z domácího prostředí. Spouštěčem obratu v trendu tak bude růst zahraničních výnosů – předpokládám totiž, že k zahájení utahování měnové politiky ve Spojených státech dojde rychleji, než nyní očekává trh. Růst amerických výnosů pak povede i k růstu evropských, i když dopad na ně bude tlumený situací v EMU – nízkou inflací a trvající možností spuštění kvantitativního uvolňování.
V Česku je tak nejpravděpodobnějším scénářem pozvolný růst obligačních výnosů, v první fázi se bude jednat zejména o výnosy středních a dlouhodobých splatností. Tento trend by mohl akcelerovat během příštího roku.
Autor je senior portfolio manažer Conseq Investment Management
