Tři písmena, která rozhodnou o důchodu. Češi se rozinvestovali, riskují zbytečně utracené miliony
Poplatky za správu klientských investic patří mezi nejrychleji rostoucí zdroje příjmů tuzemských bank.
Střadatel na důchod, který se nevyzná v ukazateli TER, může splakat nad výdělkem.
Veřejně obchodovatelný fond mu dokáže za 30 let vydělat o polovinu víc než podílový s poplatky, jež velmi dobře živí banku.
Po tenise na pivu se k tomu stáčela řeč už pokaždé. Stále ty samé otázky: Kam a přes koho investuješ? Zprvu Jiří sebevědomě prohlašoval, že jeho jistá čtyři procenta na spořicím účtu, který se stal mezitím středobodem skupinového sarkasmu, jsou přesně onou zlatou střední cestou kombinující nulové riziko s výnosem porážejícím inflaci. Po pár měsících intenzivních investičních náslechů získal Jiří lehce nepříjemný pocit sociální ostrakizace. Jako jediný neinvestoval a v záplavě vzrušených hovorů kamarádů žonglujících s ciframi si začal připadat kapku mimo hru.
Česká láska k účtu
Ještě nedávno bylo Česko supervelmocí běžných účtů. Jejich palebná síla by s nadsázkou dokázala spasit rozvojový svět. V roce 2021 držela země na neúročených účtech přes dva biliony korun. A právě v tom roce Češi na svých obyčejných kontech přišli asi o 80 miliard korun – obrala je o ně inflace na prahu čtyř procent. Aby se konečně rozhoupali k tomu se svými penězi něco udělat, potřebovali hlasitější budíček.
Bylo jím drastické zdražování o rok později, které české úspory naturalisticky cupovalo tváří v tvář střádalům. Od té doby to šlo s penězi ráz na ráz. Češi se definitivně zbavili pupeční šňůry s běžnými účty a začali své peníze migrovat.
V roce 2024 se suma peněz na tuzemských spořicích účtech přiblížila 2,5 bilionu korun. Co je pro střadatele finanční symfonií, to je pro banky zatraceně drahý byznys model. Každé procento z obřího balíku spořicích účtů vyplácené na úroku znamená roční výplatu na prahu 25 miliard korun. Spolu s ústupem inflace proto banky přirozeně seškrtaly úroky. Přiblížil se další milník. Spořicí účty přestaly dávat smysl a nastala éra investic.
Všechno vybrat a vzhůru do fondu
Když úrok na spořicím účtu dosedl jen nedaleko od aktuální inflace, rozhodl se Jiří k radikálnímu kroku. Všechno vybrat a investovat. Zvolil si zavedený domácí fond jedné z největších tuzemských bank orientovaný primárně na americké akcie.
Ukázalo se však, že investovat není levná záležitost. Z milionového vkladu zaplatil rovnou 30 tisíc korun na vstupním poplatku. To znamená, že každý rok bude muset portfolio vydělat takřka dvě procenta, aby pan Jiří zůstal aspoň na nule. Přitom za posledních pět let fond tak vysoké roční procento v průměru zdaleka nevydělal. Nesl průměrně necelých 3,5 procenta ročně. Jiří by tak ze své fondové investice oslabené o vstupní poplatek nepokryl ani současnou inflaci mírně převyšující dvě procenta.
Největší prostředníci investic do fondů
Mezi pětici největších zprostředkovatelů domácích a zahraničních fondů kolektivního investování loni patřily Česká spořitelna s 390 miliardami korun, ČSOB s 320 miliardami, Komerční banka se 151 miliardami, Conseq Investment Management se 129 miliardami a Moneta se 77 miliardami korun.
Rady guvernéra
„Naučte se ukazatel TER a srovnávejte podle něj fondy a investice,“ vzkázal letos v květnu na síti X guvernér České národní banky Aleš Michl v rámci své nedělní školy investic.
Ukazatel TER představuje roční nákladovost investičních fondů. Nejnákladnější tuzemské fondy si dokážou účtovat i poplatek blízký třem procentům. Pro srovnání: veřejně obchodované fondy ETF, které se chovají jako jednotlivá akcie a představují diverzifikovanou sázku na koš akcií, si ročně z úspor investora ukousnou zhruba pouhých 0,2 procenta. „Ať si jej každý vyhodnotí a porovná mezi sebou jednotlivé fondy, kolik mu berou na poplatcích,“ dodal Michl ve svém květnovém rozhovoru pro podcast Insider s tím, ať se investoři nevýhodným fondům jednoduše vyhnou.
Co poplatky dokážou za 20 let
Výše poplatků má kvůli složenému úročení zásadní dopady na výsledek dlouhodobého spoření, a to především na horizontech odpovídajících úsporám na penzi. Extrémní rozdíly se projeví na modelovém příkladu počátečního vkladu půl milionu korun a pravidelné měsíční úložky pěti tisíc korun po dobu 20 let. Pracujeme s očekávaným průměrným ročním růstem akciových trhů o osm procent, což odpovídá dlouhodobému průměru.
Zatímco prostřednictvím investice do průměrného fondu ETF či portfolia takových fondů investor po 20 letech po odečtení poplatků naspoří 5,24 milionu korun, v průměrném podílovém fondu s dvouprocentní roční nákladovostí se při stejných vstupních parametrech dostane jen na 3,97 milionu korun. Na poplatcích tak za dvě dekády uhradí více než jeden a čtvrt milionu korun.
S každým rokem spoření navíc přitom tyto rozdíly exponenciálně rostou. Po 30 letech je tak rozdíl v našetřených penězích mezi fondy ETF a průměrným podílovým fondem bezmála 4,3 milionu korun. Jinými slovy: investicemi prostřednictvím veřejně obchodovaných fondů ETF by měl investor po 30 letech na kontě o polovinu více peněz než při využití obvyklého podílového fondu.
Past jménem investiční životní pojištění
Desítky let patřilo k nejoblíbenějším produktům finančních poradců. Investiční životní pojištění (IŽP) je ale z pohledu poplatků naprostý predátor. Klient neplatí jen vysokou marži za správu podkladového fondu, ale i tučné administrativní srážky pojišťovně. První dva roky měsíčních vkladů navíc často mizí v nenávratnu – pohltí je provize za zprostředkování. Místo zázračného složeného úročení se tak IŽP mění na brutální stroj, který z výnosů investorů odsaje za desítky let i více než polovinu.
Radost tuzemských bank
Je pochopitelné, že inkaso poplatků za správu klientských investičních portfolií mezitím začalo domácí bankovní sektor docela dobře živit. Za poslední rok šlo o jeden z nejdynamičtěji rostoucích ziskových kanálů domácích bank. Jen oproti loňsku hlásí banky a brokeři skokový nárůst o desítky procent. Primárním důvodem bylo právě české investiční prozření.
Během loňského roku přibylo v tuzemských fondech 218 miliard korun, zůstatky na investičních účtech tak poskočily o více než osmnáct procent. Poplatkové žně obchodníků byly ale ještě mnohdy podstatně bohatší. „Příjem z poplatků z retailového byznysu v prvním kvartálu meziročně vzrostl řádově o 30 procent,“ uvádí za brokera Patria Finance mluvčí mateřské ČSOB Petr Milata. „Na úrovni celé skupiny je růst investic tažen především vyšší aktivitou klientů, rostoucím počtem investorů a silným zájmem o investice nejen do fondů, ale i akcií a veřejně obchodovaných fondů ETF,“ dodává Milata.
Pětinový skok v inkasu poplatků za správu investic hlásí Raiffeisenbank i Moneta Money Bank, více než čtvrtinový růst má na kontě největší domácí banka, pokud jde o počet klientů, Česká spořitelna. „Hlavní část 27procentního nárůstu je výsledkem rostoucí poptávky klientů po investičních produktech, zejména investicích do podílových fondů a doplňkového penzijního spoření,“ říká mluvčí České spořitelny Filip Hrubý.
Robo-advisory platformy jako zlatá střední cesta?
Pro ty, kteří nechtějí platit vysoké bankovní poplatky, ale nemají čas učit se obchodovat na burze s ETF, vznikl kompromis. Zprostředkovatelské robo-advisory platformy (jako Portu či Fondee) vám na míru složí diverzifikované portfolio z nízkonákladových ETF. Výhodou je plná automatizace, přehlednost a měsíční investování od pár stokorun. Daní za toto pohodlí je však poplatek za správu, který se pohybuje kolem jednoho procenta ročně. I to však na dlouhém horizontu představuje solidní úsporu vůči klasickým bankám.
Pětina provozního zisku banky
Právě příjem z poplatků se stává jedním z nejsilnějších hybatelů zisků domácích bank. Česká spořitelna například vybrala na správě investic jen za první kvartál 1,74 miliardy korun, což znamenalo bezmála pětinu z provozního zisku banky za toto období. Loni to bylo něco přes sedmnáct procent a v prvním čtvrtletí roku 2024 pouze kolem šestnácti procent. Zároveň šlo o nejrychleji rostoucí ziskový kanál banky. Tradiční byznysová linka spočívající v rozdílu mezi přijatými a vyplácenými úroky totiž narostla jen o necelých šest procent.
„Velká část trhu z rostoucí investiční aktivity v posledních letech profitovala spíše na distribuční a poplatkové straně než na skutečné investiční sofistikovanosti klientů,“ uvádí na adresu trhu jako celku partner poradenské skupiny fortis. group Vlastimil Bijota. Banky mají podle něho obrovskou výhodu v důvěře, distribuční síti a v přístupu k úsporám domácností. „Takže ve chvíli, kdy se peníze začnou přesouvat z běžných a spořicích účtů do fondů, penzijních produktů nebo do emisí cenných papírů, logicky výrazně roste i jejich poplatkový výnos,“ zdůrazňuje Bijota. Jak přitom uvádějí statistiky společnosti Swiss Life Select, průměrný český investor do podílových fondů loni vydělal 5,91 procenta.
Za dva roky přišly do fondů stovky miliard. Loňský rok byl podle statistik Asociace pro kapitálový trh (AKAT) třetím rekordním rokem masivního dvouciferného procentuálního růstu objemu investic v řadě, v absolutním vyjádření to během posledních dvou let znamenalo příliv stovek miliard korun do fondů a tím i dramatické rozšíření poplatkové základny. Ještě koncem prvního čtvrtletí roku 2024 měli lidé ve fondech dohromady přesně jeden bilion korun. Letos koncem března už na investičních účtech leželo přes 1,4 bilionu korun. „Objem investic ve fondech kolektivního investování se za poslední tři roky téměř zdvojnásobil,“ říká předseda AKAT Jaromír Sladkovský.
Jak uvádějí statistiky České národní banky, loňský rok byl rekordním z hlediska bankovních zisků. Sektor jako celek vydělal 124,5 miliardy korun, tedy zhruba o šest miliard korun více než v roce 2024. „Platí, že peněžním ústavům rostou příjmy z poplatků a provizí, což souvisí s rostoucím zájmem o investování. Rostou také poplatky navázané na výkonnost, pražské burze i globálním akciím se loni dobře dařilo,“ uvádí portfolio manažer Cyrrusu Tomáš Pfeiler.
Poplatky dobře živí také brokery
Poplatková dynamika je znát i přímo z výsledků příjmů z poplatků a provizí domácích obchodníků s cennými papíry. Ti rovněž podle dat ČNB loni touto cestou vydělali rekordních 9,6 miliardy korun, tedy přibližně o 1,2 miliardy neboli čtrnáct procent více než rok předtím či téměř dvaapůlkrát tolik co v roce 2020, kdy byly úspory ještě loajální bankovním běžným účtům. Největší banky byly zároveň hlavními příjemci poplatků.
Investiční vábnička zatím nemá důvod končit. Realita českých úspor totiž nabízí obrovský potenciál pro další toky peněz. Na běžných, tedy prakticky bezvýnosných účtech měli Češi koncem letošního března podle dat ČNB stále bezmála 1,2 bilionu korun, další více než bilion zůstává na spořicích účtech.
