V době vrcholu obřích amerických aut uvedlo GM trojici drobných aut s různými druhy pohonu.
Nikdy jsem příliš nepochopil módu Američanů v obřích automobilech. Vždyť ve většině z nich nebylo možné rukou dosáhnout ani na konec zavazadlového prostoru. Toto z dnešního pohledu jednoznačné mrhání penězi a prostorem však mělo svůj ideologický základ. Velkými auty dávali Američané najevo svoje bohatství. A v 60. letech tahle země skutečně bohatá byla.
To dokazovala nejen zmíněnými auty, ale i programem Apollo, v rámci něhož lidé poprvé a naposledy (zatím) chodili po Měsíci. Nebo financováním megalomanských projektů typu nadzvukový dopravní letoun (SST) Boeing 2707 či supersonický strategický bombardér North American XB 70 „Valkýra“. Z druhých dvou jmenovaných letadel sice nakonec nic nebylo, avšak z pohledu historie jde o jasný důkaz o někdejším bohatství této země.
Jenže Američané už v té době přemýšleli také nad dopravou budoucnosti. Takovou, která by byla úspornější jak v otázce spotřeby pohonných hmot, tak také v nárocích na prostor. Proč jezdit již tak přecpanými ulicemi velkých měst v obrovských křižnících, když k tomu stačí auta mnohem menších rozměrů? V Evropě v té době taková auta jezdila už zcela běžně, jenže Američané, konkrétně GM, chtěli umocnit své představy o miniaturizaci automobilů ještě mnohem více.
