Žádná recepce ani cizí lidé. Českem se šíří nový typ posiloven
- Bezobslužné a privátní posilovny v Česku rychle přibývají. Lákají klienty, kteří chtějí cvičit sami, bez front u strojů a bez pohledů ostatních.
- Provozovatelům sice odpadají náklady na recepci a část personálu, byznys ale není tak jednoduchý, jak by se mohlo zdát.
- Největší české sítě bezobslužných fitek už mají desítky poboček a chystají další expanzi.
Zarezervuj si, obdržíš kód, zacvič si a ukliď po sobě. Tyto čtyři kroky se v různých mutacích objevují skoro na každé webové stránce bezobslužných posiloven. Samoobslužná fitness studia jsou na vzestupu. Hrozí, že by v blízké budoucnosti nahradila klasické pobočky? Je to celé jednodušší jak pro klienty, tak pro podnikatele? Ne tak docela.
Samoobslužné posilovny, privátní posilovny, bezobslužná privátní fitness. Jde o jedno a to samé: prostor o velikosti cca 50 m² vybavený různými posilovacími stroji, činkami, běžeckým pásem na zahřátí, zrcadlem, reproduktorem a zázemím s koupelnou. Cvičení v takových prostorech nabízejí provozovatelé za cenu mezi dvěma a třemi stovkami za hodinu až hodinu a čtvrt v závislosti na denní době, lokalitě, výbavě a poskytovateli.
Více poptávky po soukromí
„Bezobslužných fitek přibývá. Je to trend,“ říká Miroslav Jirčík, majitel a CEO 3D Fitness, společnosti, která navrhuje fitness centra a dodává do nich vybavení. „Začíná to být zajímavý segment z hlediska dodavatele vybavení,“ doplňuje. Oficiální statistiky na počty bezobslužných fitness podle České komory fitness nejsou. Komora se nicméně s Jirčíkem shoduje na tom, že jejich návštěvnost zatím tvoří nižší procenta klientů, přestože roste. Všech typů fitness center bylo podle průzkumu České komory fitness za loňský rok v Česku 1350.
Že jde o vzrůstající trend, potvrzuje také zakladatel a majitel největší sítě bezobslužných posiloven v ČR PrivateGym Jakub Zelenka. S dvaadvaceti pobočkami v sedmi různých městech plánuje otevírat stále další. Franšízu nicméně Zelenka zakládat nechce.
„Jde o lidi, kteří se stydí cvičit mezi ostatními. Někteří by ani do normální posilovny nešli,“ tvrdí Zelenka o klientele a podtrhuje tím Jirčíkův názor, že takové prostory oslovují novou cílovou skupinu. Ostatně podle publikace MultiSport Index za rok 2025 sportuje 55 procent Čechů nejraději o samotě, a pokud už chtějí společnost, tak jen přátele nebo známé.
Michal Brabec, spolumajitel sítě privátních fitness center Moje Fitko, která se aktuálně rozšiřuje na devět poboček, popisuje svoji cílovku jako vyšší manažery a podnikatele nad 45 let, páry mezi 20 a 30 lety, rodiny a kamarádky. „Lidé jsou introvertnější, jsou zvyklí být sami, a tak jim ten prostor víc vyhovuje,“ říká.
Mít ty správné stroje a vědět, jak s nimi zacházet
Mohlo by se zdát, že stačí mít volný prostor, pořídit do něj pár strojů, založit stránky a peníze se pohrnou. Pravda je, že s absencí recepce a trenérů odpadá nutnost zaměstnávat více lidí. Brabec dodává, že přestože jsou tyto náklady nižší, tak se podle něj nedají úplně srovnávat s náklady konvenčních posiloven. Nároky klientů samoobslužných či privátních fitek jsou vyšší.
Provozovatelé by zároveň podle Jirčíka měli vědět, že posilovací stroje musí mít atesty a certifikáty pro komerční použití. Další obezřetnost, na kterou je potřeba myslet u privátního fitness, je absence okamžité pomoci při úrazu. Na to zakladatel sítě PrivateGym Jakub Zelenka odpovídá, že by klienti měli sami uvažovat o tom, jak cvičí, když jsou sami. Aby necvičili svoje maximálky a aby používali jen ty stroje, se kterými umí zacházet.
Brabec z Moje Fitko připouští, že klienti cvičí na vlastní nebezpečí, ale že pro jistotu jsou jeho prostory vybavené kamerou připojenou na AI. „Ta vyhodnotí neobvyklé chování. Kdyby tam někdo upadl či omdlel, tak nám AI agent pošle SMS a my jsme schopní zareagovat,“ říká Brabec. Zelenka z PrivateGym naopak vnímá přítomnost kamer jako úplný opak soukromí, které svými službami nabízí.
Minimálně dvě a půl hodiny týdně
Alespoň jednou měsíčně sportuje podle průzkumu MultiSport Index 69 procent Čechů, z čehož 80 procent věnuje sportu minimálně hodinu týdně.
To je nicméně podle americké směrnice pro fyzické aktivity málo. Ta říká, že pro významné přínosy pro zdraví by měli dospělí cvičit minimálně dvě a půl hodiny středně intenzivní aktivity týdně, aneb něco přes dvacet minut denně. Zároveň směrnice doporučuje dospělým, aby alespoň dva dny v týdnu přidali cvičení zahrnující všechny hlavní skupiny svalů.
