Velkokapitál objevuje půvab krumpáčů a lopat. Nejvíc vydělají ti, kdo dodají energii a infrastrukturu

Jeho citát vystihl byznysovou realitu 21. století mimořádně trefně. „Data jsou novou ropou,“ prohlásil už před 20 lety britský matematik Clive Humby. Mluvil z vlastní zkušenosti. Humby o dekádu dříve spolu se svou manželkou Edwinou Dunnovou vymyslel věrnostní program Tesco Clubcard, který maloobchodnímu řetězci otevřel cestu k potenciálně cenným informacím o nákupech zákazníků. Ne že by do té doby věrnostní kartičky neexistovaly, ale až britský pár dokázal tato data systematicky těžit a měnit v obchodní strategii.

Pozdější byznysové trendy prozíravost manželské dvojice potvrdily. Humby svůj výrok pronesl v době, kdy sice žebříčku nejcennějších firem světa podle tržní kapitalizace dominovali těžaři ropy, ale na síle už začínal nabírat americký Big Tech. Firmy jako Meta nebo Alphabet by se nestaly jedněmi z nejmocnějších korporací na světě bez detailní znalosti svých uživatelů, na něž cílí reklamu na míru.

Průmyslová monstra

Humbyho citát obstojí i v roce 2026. Žebříčku firem s největší tržní hodnotou na světě teď jasně dominují americké technologické společnosti. Největší těžební korporace současnosti Saudi Aramco se v létě pohybovala kolem desáté příčky. Přesto slova o nové ropě dostávají trochu jiný nádech než před dvěma dekádami. Kvůli rozmachu umělé inteligence místy až ironický.

Podle reportu OECD loni směřovalo do byznysu kolem AI přes 60 procent světového venture kapitálu, tedy zhruba 260 miliard dolarů. Jenže kapitál ani veškeré lidmi vytvořené informace zdaleka nejsou jedinými zdroji, které byznys kolem AI nenasytně polyká. Data jsou sice nová ropa, ale na jejich zpracování prostřednictvím Claude, Gemini či jiného modelu je potřeba kolosální množství skutečné ropy a zemního plynu. A také vody na chlazení počítačů. Toho všeho tolik, až zdánlivě nehmotný digitální svět naráží na limity toho materiálního.

Datacentra neboli pomyslné rafinerie pro ropu 21. století, jež nejrychleji rostou ve Spojených státech, mnohde obklopují i paroplynové elektrárny a záložní dieselové generátory o rozměrech železničních vagonů. Právě plyn je nejčastějším zdrojem potřebné energie pro chod amerických datacenter. „Je až zarážející, kolik tyto provozy spotřebují elektřiny a vody. Jedno obří datacentrum může mít spotřebu odpovídající produkci jednoho bloku větší jaderné elektrárny,“ upozornil hlavní datový analytik Sky News Edmund Conway, autor knihy Material World o zásadním významu hrstky základních surovin pro rozkvět civilizace.

Investiční boom kolem AI proto oživuje energetiku i tradiční průmysl a posouvá do popředí firmy, které dodávají potřebnou infrastrukturu. | Zdroj: ilustrace Dominik Tyl

Klima na chvíli stranou?

Podle Edwarda Bainea, prezidenta americké Dominion Energy Virginia, vzroste v USA v dohledné době poptávka po elektřině způsobem nevídaným od dob ekonomického boomu těsně po druhé světové válce. Jeho firma, která je hlavním dodavatelem energie pro pás nových amerických datacenter na jih od New Yorku, si proto osvojila strategii „all-of-the-above“, volně přeloženo jako ber kde ber.

To znamená, že se při generování elektřiny bude méně ohlížet na to, zda pochází z fosilních, obnovitelných nebo z jaderných zdrojů. Kvůli skoku v poptávce po elektřině proto plánuje narychlo stavět vedle bateriových úložišť a solárních elektráren i ty plynové. A také si déle v provozu ponechat uhelné a ropné kapacity. Navzdory tomu, že se předtím mateřská Dominion Energy zavázala ke snaze dosáhnout do roku 2050 takového energetického mixu, který při výrobě elektřiny nevypouští žádné skleníkové plyny.

„Jednoznačným trendem je rostoucí neoddělitelnost digitální infrastruktury od té energetické,“ zdůrazňuje analytik Boston Consulting Group (BCG) Alex Wright. Uvědomují si to i velcí investoři. Podle Wrightovy analýzy loni do soukromých infrastrukturních fondů po celém světě přiteklo o 60 procent více peněz než o rok dříve. Celkem tyto fondy spravují téměř dva biliony dolarů a podobně jako pro Dominion Energy se pro ně prvořadou otázkou stává, jestli bude energie dost; bez ohledu na její původ. Podíl nových investic do takzvaně zelených zdrojů podle BCG klesl ze 42 procent skoro na polovinu, zatímco investice do tradiční energetiky a služeb vzrostly z desetiny na dvojnásobný podíl.

Znovunalezené kouzlo průmyslu

Poradenské společnosti jako BCG nebo McKinsey popisují přelévání kapitálu do všeho, co může souviset s AI, jako jednu velkou vlnu reindustrializace. Na důležitosti získává nejen výroba a distribuce elektřiny, ale i čipů. Skokově roste například také poptávka po turbínách, klíčové součástce paroplynových elektráren. To všechno představuje byznysovou příležitost i pro Evropu a Česko. Nejen proto, že na starém kontinentu mají v příštích pěti letech rovněž vyrůst obří výpočetní centra, byť v nižším počtu než ve Spojených státech.

Evropa ze současné investiční mánie těží tak trochu po vzoru slovutných prodejců krumpáčů a lopat během éry zlaté horečky v okolí řeky Klondike. Nizozemská ASML má de facto globální monopol na zařízení pro výrobu čipů nutných k chodu výkonných jazykových modelů. Významné po­stavení ve světovém byznysu má i německá Sie­mens Energy, jeden z hlavních globálních dodavatelů obřích plynových turbín, jež v USA přímo napájejí tamní boom umělé inteligence. Pokud má k němu v citelnější míře dojít také v Evropě, nepřímo by se o to mohli přičinit i čeští kapitalisté.

Na dlouhodobě rostoucí poptávce po elektřině kvůli nástupu AI, elektromobility a pokračující dekarbonizaci masivně vydělává EP Group Daniela Křetínského, spolumajitele vydavatele e15 magazínu. Konglomerát provozuje v Česku, na Slovensku a v západní Evropě kombinace plynových elektráren a uhelných zdrojů a nedávno jako první tuzemská firma pronikl do žebříčku největších firem světa Fortune Global 500.

Auta na data

V Česku ale nechybějí ani pokusy prorazit přímo v oboru umělé inteligence a podílejí se na nich významná jména ze světa byznysu. Bývalý šéf Avastu Ondřej Vlček předloni spoluzaložil startup Aisle, který si laik může představit jako nový druh kybernetické ochrany. Ta má díky AI potenciál samostatně záplatovat bezpečnostní díry v počítačových systémech a zčásti tak nahradit lidské know-how.

V nejdynamičtějším oboru dneška se snaží uspět například i Jaroslav Beck, který v roce 2019 spolu s Jánem Ilavským a Vladimírem Hrinčárem prodal Metě úspěšné herní studio Beat Games. Nyní Beck šéfuje svému startupu BottleCap AI, jehož cílem je výrazně vylepšit efektivitu fungování velkých jazykových modelů. Ty by v konečném důsledku mohly pálit o něco méně elektřiny.

„Česko je obecně relativně silné v IT. Dalšímu růstu významu tohoto oboru by mohlo napomoci další prostupování umělé inteligence do ekonomiky. Na druhou stranu by ale místní softwarové firmy mohly přijít o část byznysu kvůli jeho přesměrování k velkým americkým hráčům,“ uvažuje portfolio manažer Cyrrusu Tomáš Pfei­ler. „V kontextu celé ekonomiky se však i nadále v případě informačních a komunikačních technologií jedná o sektor nesrovnatelně menší než třeba zpracovatelský průmysl nebo široce pojaté odvětví automotive. To má na ukazateli HDP pořád několikanásobně větší váhu,“ upozorňuje ekonom J&T Banky Adam Ruschka, proč ze sebe Česko v dohledné době nejspíš jen tak nesloupne nálepku autolandu.

Nemusí to vadit, pokud se českému autoprůmyslu podaří propojit tradiční výrobu s vývojem sofistikovaného softwaru a datové infrastruktury. Protože i pro auta zítřka, tedy bezemisní vozidla se stále se zlepšující schopností samostatného řízení, platí Humbyho pravidlo. Data jsou novou ropou, bez níž se nepohnou.