Píšíc tento sloupek před obědem mi vytanula na mysli ještě jedna zásada: důležitá rozhodnutí dělejte s plným žaludkem. Výzkum izraelské univerzity, že plný žaludek nejen váš, ale vašeho okolí může mít dramatické dopady. Výzkum sledoval osm zkušených soudců, kteří rozhodovali o podmínečném propuštění odsouzeného z vazby.
Teorie říká, že rozhodování soudů neovlivňují jen zákony a fakta, ale i politické, sociální a psychologické faktory. Verdikt soudu ovlivní ale i to, zda a jak se soudce najedl.
Působí to úsměvně. Do okamžiku, kdy zjistíme, že to je pravda. Pracovní den soudců je totiž rozdělen dvěma přestávkami na jídlo a odpočinek. Studie ukázala, že po přestávce se pravděpodobnost rozhodnutí o podmínečném propuštění pohybovala kolem 65 procent. Nicméně pak postupně klesala, a to až téměř k nule před další přestávkou.
Proč? Sekvence podobných rozhodování, zda propustit nebo nepropustit viníka nás totiž rychle vyčerpává a začneme dělat mentální zkratky, k nimž patří i rozhodnutí nechat věci nezměněny a nikoho nepropustit. Platí to pro soudce i všechny ostatní, včetně investorů.
Takže až příště budete procházet své portfolio investic a rozhodovat se, zda prodat či nakoupit, tak jedině s plným žaludkem a odpočatí. A před soud choďte až po obědě.
Autor je hlavním ekonomem České spořitelny