Nostalgie po veletržním městě
Brno je ve vztahu k veletrhům přece jen v poněkud zvláštní situaci. Po několika letech recese začínají veletržní areál znovu zaplňovat vystavovatelé, zájem o výstavní plochy je obrovský a přinejmenším pro specialisty ze strojírenských či potravinářských oborů je účast na tom či onom oborovém veletrhu důležitou položkou v diáři.
Pro samotné Brňany i pamětníky zlatých veletržních časů z celé republiky je však věhlas veletrhů a jejich úzké propojení s životem města spíše nostalgickou vzpomínkou. Ve své době, především v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století, symbolizovala charakteristická silueta oblouků brněnských výstavních pavilonů především možnost nasát alespoň na několik hodin vůni zakázaného ovoce kapitalismu. Vejít pod prosklené kupole výstavních pavilonů znamenalo vstoupit do světa, který byl pro většinu obyvatel tehdejšího socialistického Československa jinde nedostupný. I kvůli této jedinečné možnosti tehdy Brno něco znamenalo a vyzařovalo sice tak trochu falešnou, ale dostatečně mámivou auru velkého světa.
K tomuto sice doznívajícímu, ale přece jen stále přítomnému odkazu lze přistoupit dvojím způsobem. Buď se mu vysmát, skepticky ho zatratit a zařadit na seznam muzejních relikvií. Nebo s ním začít pracovat, pochopit jeho podstatu a co nejlépe ho využít, dokud ještě tak nějak visí ve vzduchu a přetrvává v paměti lidí, kteří považovali pracovní cesty na veletrh do Brna za malý svátek.
| Čtěte v nové Strategii |
|---|
| Článek vychází v březnovém čísle měsíčníku Strategie, kde si dále můžete přečíst rozhovor s generálním ředitelem Veletrhů Brno Jiřím Kulišem, tématem čísla je crowdfunding, který se rovná dárcovství s přidanou hodnotou, najdete zde reportáž ze Zlaté pecky či článek o marketingovém pozadí oscarového úspěchu mexického režiséra Iñárritua. |
| Strategie vychází 24. 3. 2016 |
