Měla zhodnotit peníze mladých, může ale zkrachovat. Reforma důchodového spoření je v ohrožení
- Vláda už několik měsíců hledá řešení, jak zatraktivnit mladým lidem spoření na důchod.
- Podle některých odborníků by penzijní společnosti mohly snížit poplatky až o polovinu, účastníci by na tom výrazně vydělali.
- Správci penzijka argumentují čísly ČNB a upozorňují, že z dlouhodobého pohledu nejsou jejich výnosy velké.
Těsně před odtajněním dlouho slibovaných parametrů reformy důchodového spoření, kterou chystá šéfka státní poklady Alena Schillerová (ANO), se objevil vážný zádrhel. Penzijní společnosti přišly s analýzou, podle níž jejich výnosy za posledních deset let jen mírně převyšují náklady, které je správa spořicích fondů stojí. Deník e15 má materiál k dispozici.
Ačkoliv se správci penzijka s ministerstvem financí shodují v zavedení takzvané strategie životního cyklu a nutnosti podpory mladých lidí, zdá se, že v diskuzi o nákladech a poplatcích zaujali neoblomný postoj. Upozorňují na dopady výraznějšího snížení právě poplatků, které podle zákonných limitů účtují svým klientům. V opačném případě by některé penzijní společnosti skončily, varuje jejich zájmové sdružení. Pro vládu je však toto téma zásadní.
Možný krach reformy nebo její nevalný přínos by přitom nikomu neprospěly. Poslední velké změny prodělalo důchodové spoření před třinácti lety. Pokud má být atraktivní pro mladší generace a zajistit jim nikoliv drobné přilepšení, ale skutečný finanční polštář na nevýdělečnou fázi života, hlubší transformaci se nevyhne.
Vláda by musela vycouvat ze slibů
Detaily návrhu, jehož cílem je nalákat ke spoření především lidi pod třicet let a zvýšit výnosnost produktu, měla Schillerová představit v úterý na tiskové konferenci. Ta se však neuskuteční. „Hledáme náhradní termín, důvod neznám,“ uvedla koncem minulého týdne pracovnice tiskového oddělení ministerstva financí.
Podle dostupných informací mohou stát za odkladem zmíněné nové argumenty penzijních společností, které se opírají o data ČNB a závěry poradenské firmy EY. Pokud by se ale současná výše poplatků nezměnila, pro kabinet by to byl problém.
Koalice hnutí ANO, SPD a Motoristů se ve svém programu zavázala, že důchodové spoření bude výhodnější: „Rozvineme dobrovolný pilíř, který umožní lidem od raného věku spořit si na stáří prostřednictvím státem zvýhodněných a bezpečných produktů.“
Zajistit účastníkům více peněz mají spolu se štědřejšími státními příspěvky a se zavedením strategie životního cyklu, tedy důrazem na odvážnější investorský přístup mladých, právě i nižší poplatky za obhospodařování fondů a zhodnocování úložek. Účtuje si je podle platných paragrafů všech devět penzijních společností působících v tuzemsku. Spadají například pod Českou spořitelnu, ČSOB, Komerční banku a pod další velké finanční domy.
Prostor jen pro minimální ústupky
Studie EY nabízí jasná čísla o reálné nákladovosti českého penzijního spoření. Jeho průměrná výše za období 2016 až 2025 činí 0,82 procenta z úložek. Konkrétně u starých transformovaných fondů je to 0,72 procenta a u nového doplňkového důchodového spoření 1,52 procenta, spočítali autoři analýzy.
Jedná se procentuální část z výše obhospodařovaného majetku a jde o takzvaný vážený průměr celého sektoru českého penzijka. Ten ukazuje mezní bod, kdy se penzijní společnost z pohledu zisku pohybuje na černé nule.
„Průměrné příjmy z poplatků penzijních společností pak za stejné období byly 1,04 procenta, přičemž hodnoty vyšší než jedno procento bylo dosaženo pouze v letech 2023 až 2025. Průměrné příjmy u starých fondů byly 0,96 procenta a u nových 1,18 procenta,“ uvádí ředitel Financial Services Consulting EY Karel Svoboda.
Podle Asociace penzijních společností (APS) je zřejmé, že nákladovost by měla být kompenzována poplatkem za správu minimálně ve stejné výši. Teprve poplatek za zhodnocení je bonusem, který penzijní společnost motivuje dosahovat co nejlepších výsledků.
„Díky devíti hráčům na trhu mají účastníci možnost volby z řady přístupů k produktu. Konkurence mezi penzijními společnostmi přináší tlak na výši poplatků a samozřejmě také na kvalitu služeb pro účastníky,“ říká šéf APS Radek Moc. Kdyby se podle něj podmínky měly změnit způsobem, který bude pro část správců neakceptovatelný, museli by skončit. „Z toho by jen stěží profitovali samotní účastníci,“ míní Moc.
APS tvrdí, že jakékoliv snížení především poplatků za správu povede ke zhoršení návratnosti současných dlouhodobých investic penzijních společností a ty, které na trhu zůstanou, budou nuceny přehodnocovat své dosavadní obchodní modely. Nižší poplatky podle sdružení samy o sobě negarantují účastníkům spoření vyšší výnosy, zejména pokud současně omezují schopnost penzijních společností kvalitně a dlouhodobě spravovat svěřená aktiva. „Případný nižší poplatkový strop navíc vytvoří tlak na posun k nákladově nejlevnějším pasivním strategiím, což by znamenalo nižší očekávané zhodnocení zejména pro mladší účastníky s delším investičním horizontem,“ upozorňuje Moc.
Nicméně předchozí závěry poradců z EY naznačují, že u poplatku za zhodnocení by snížení mohlo fungovat, a to z dosavadních maximálně 15 na deset procent. Takový krok penzijní společnosti nerozporují.
Poplatky jsou vysoké, míní oponenti
Ve veřejné debatě o reformě penzijního spoření se v posledních měsících objevují odborné názory, které ve sporu o poplatky dávají za pravdu vládě. Jsou to analýzy Filipa Pertolda a Lukáše Nádvorníka z institutu CERGE-EI. Těm vychází, že poplatky jsou vysoké a údajně je lze snížit až o polovinu.
Aktuální horní hranice úplaty za obhospodařování činí jedno procento z hodnoty majetku, za jeho zhodnocení pak správci mohou účtovat zmíněných až 15 procent.
Podle Pertolda dosahují poplatky penzijních fondů v průměru 1,3 procenta z aktiv. Významná část končí v zisku správců, kdy 60 procent z nich představuje zisk sektoru, zatímco jen 40 procent pokrývá náklady, uvedl minulý měsíc expert. Připomněl, že od roku 2017 ziskovost sektoru výrazně vzrostla.
„Z našeho pohledu by proto po reformě měly poplatky klesnout na 0,6 až 0,7 procenta z objemu, a to při zrušení poplatku za výnos. Ani při této úrovni by sektor nepřestal být ziskový. Penzijní společnosti by si rozdělily zisk kolem jedné miliardy korun. Ziskovost sektoru by se tak pohybovala kolem 25 procent,“ odhadl Pertold. Výrazně by podle něj vydělali účastníci, kteří by nastupovali do důchodu s až trojnásobným objemem prostředků oproti dnešku.
APS však namítá, že podklady pro své výpočty si Pertold s Nádvorníkem vzali pouze od některých poskytovatelů penzijka na českém trhu a v odhadu nákladů sledují „idealistické modely“. „Jejich pohled na systém a jimi navrhované změny tak neberou v potaz trh jako celek a jeho realitu,“ uvádí asociace. Její oponenti navíc nepracují se všemi existujícími náklady, které jsou s poskytováním penzijního spoření spojeny. „Konkrétně opomíjejí mimo jiné náklady na kapitál a ve svém pohledu na nákladovost sektoru se dostávají přibližně o dvacet procent níže, než ukazuje reporting ČNB,“ dodává APS.
Poradci penzijních společností z EY přidávají další argument: „Český systém třetího pilíře je napříč Evropou unikátní už tím, že všechny náklady, které penzijní společnost má, musejí být kompenzovány v rámci zastropovaného poplatku za správu, kromě kterého nesmí být účastníkovi účtováno nic navíc.“
