Nezvládnutelná Británie. Starmer ztrácí půdu pod nohama, Farage chce zemi zachránit před dopady brexitu
- Labouristé řeší, zda a kým nahradit nepopulárního ministerského předsedu Keira Starmera.
- Nigel Farage nejspíš doufá, že premiér zůstane u moci a labouristé nechytí druhý dech.
- Reform UK slibuje zatočit s imigrací a plánuje masové deportace.
Británie se noří do politické krize, která by mohla vyústit v pád premiéra Keira Starmera. Labouristé jsou rozhádaní a řeší, zda by měl šéfa vlády někdo nahradit a vést stranu do dalších voleb v roce 2029. Musí však být opatrní, protože nad nimi jako sup krouží lídr strany Reform UK Nigel Farage. Jeho hlavním lákadlem je záchrana království před imigrací. Ta prudce stoupla od odchodu země z Evropské unie, který Farage hlasitě propagoval.
Ani ne dva roky od triumfálního vítězství labouristů, které ukončilo 14 let vlády konzervativců, visí Starmerovo premiérování na vlásku. Bezprostřední příčinou vládní krize je vážný neúspěch strany v květnových lokálních volbách, v nichž utrpěla ztrátu více než poloviny křesel a naopak posílila Faragova Reform UK.
Záhada Starmerovy nepopularity
Britové vládě vyčítají, že se jí dostatečně nedaří plnit sliby o poklesu životních nákladů a zlepšení veřejných služeb. O Starmerově značné nepopularitě svědčí i průzkumy veřejného mínění. Podle agentury YouGov na něj má pozitivní názor necelá čtvrtina Britů. Komentátoři přitom podotýkají, že není jednoduché rozkrýt přesné příčiny tak rychlého rozčarování veřejnosti z kabinetu, který měl zemi přinést slušnost a stabilitu.
„V raných fázích jeho premiérského působení se nejhorší skandál, který se britským médiím podařilo objevit, týkal toho, zda zaplatil správnou výši daně z pole, které koupil pro čtyři osly svých rodičů,“ připomněl web France 24.
„Nejpřesvědčivější kritikou Starmera je, že je nudný, chybí mu dynamika a má otravný hlas,“ podotýká i profesor politologie a specialista na veřejné mínění z University of Southampton Rob Johns. Míní, že „zarputile umírněný“ Starmer se nejspíš nehodí do doby, kdy polarizující účinek brexitu učinil centristickou pozici obzvlášť neatraktivní.
Komplikované hledání náhradníka
Alarmující pro Starmera každopádně je, že se proti němu obrátila i část vlastní strany. K odchodu ho zatím bezvýsledně vyzvala téměř stovka poslanců. Aby byla změna vedení proveditelná nedobrovolně, musí se jich 81 sjednotit za nějakým kandidátem ve výzvě vedení. A to nemusí být snadné, protože o pozici lídra nejspíš bude mít zájem hned několik výrazných labouristů.
Jedním z vážných adeptů je v současnosti Wes Streeting, který minulý týden rezignoval na post ministra zdravotnictví. Uvedl, že po volební porážce ztratil ve Starmera důvěru. „Potřebujeme skutečnou konkurenci s nejlepšími kandidáty. A já budu kandidovat,“ oznámil o víkendu. „Pokud nezměníme kurz, labouristé v parlamentních volbách prohrají s Nigelem Faragem,“ varoval.
Mezi další možné uchazeče patří starosta Manchesteru Andy Burnham, někdejší vicepremiérka Angela Raynerová nebo ministr energetiky Ed Miliband. Problémem je, že nejnadějnější Starmerův vyzyvatel Burnham musí být nejdříve zvolen poslancem, aby mohl na post šéfa strany kandidovat. Poslanec Josh Simons už mu v parlamentu uvolnil místo, jenže do plánů v doplňovacích volbách v dlouhodobé labouristické baště Makerfieldu může významně zasáhnout Reform UK.
Reform UK slibuje obnovu Británie
Strana má v celostátních průzkumech nad labouristy náskok kolem devíti procentních bodů. Farage uvedl, že do souboje, který se nejspíš uskuteční příští měsíc, dá všechno. Reform UK se zejména bojí toho, aby místní voliči paradoxně nehlasovali pro labouristy s pocitem, že se tak zbaví Starmera.
Faragovi by nejspíše vyhovovalo, kdyby se labouristům nepodařilo nepopulárního premiéra sesadit a nahradit novou tváří. Měl by tak naději, že ho nespokojenost voličů skutečně v příštích nebo předčasných volbách vynese do premiérského křesla. V tuto chvíli má v průzkumech náskok i nad konzervativci.
Nejsilnější zbraní Reform UK je slib „obnovy Británie“ a především vyřešení problematiky migrace. Strana slibuje deportaci čtyř až šesti set tisíc žadatelů o azyl včetně žen a dětí. Zároveň plánuje posílení kontroly hranic a zadržení všech nelegálních příchozích.
„Postaráme se také o to, aby se s Británií nezacházelo jako s globálním systémem sociálního zabezpečení. Konec bezplatného bydlení. Konec dávek. Konec pobídek pro nelegální migraci, financovaných z daní. Konec nevládním organizacím, které nelegální migraci usnadňují,“ uvádí strana.
Lodě připlouvají od brexitu, legální migrace stoupla
Faragova strana neustále zdůrazňuje problematiku nelegálních imigrantů, kteří do Británie připlouvají na malých člunech. Ty jsou ale pobrexitovým fenoménem a podle některých názorů ho odchod země z evropského klubu dokonce podnítil.
„V mnoha smyslech se jedná o Faragovy lodě, které přes Lamanšský průliv připlouvají,“ řekl před časem Starmer. „Rád bych Nigela Farage a další jemně upozornil na to, že před brexitem jsme měli dohodu o navracení migrantů s každou zemí EU a on tvrdil, že pokud odejdeme, nebude to mít žádný vliv. V tom se mýlil,“ podotkl.
Nelegálně připlouvající každopádně tvoří poměrně malou část příchozích do království. Od ledna do poloviny května takto do země dorazilo přes sedm tisíc lidí. Za celý loňský rok jich bylo 41 tisíc. Stovky tisíc lidí ročně se do země dostávají legálně, většinou za studiem, prací nebo za rodinou. Od brexitu jich kvůli hladovému pracovnímu trhu výrazně přibylo a změnila se struktura původu imigrantů.
Farage nemá nic jistého, britská politika je nepředvídatelná
Zatímco před odchodem země z Evropské unie dosahoval počet imigrantů kolem tří čtvrtin milionu ročně, v prvních letech samostatnosti stoupl až na zhruba jeden a čtvrt milionu. V poslední době opět poklesl, ale na původní čísla se dosud nevrátil. V současnosti navíc tvoří velkou většinu přistěhovalců lidé neunijního původu, dříve byli občané EU v převaze.
Do řádného termínu voleb je dosud daleko, a tak není zdaleka jasné, jestli Farage zvládne udržet svůj náskok. Analytici míní, že se model dvou stran v Británii přežil, což ale politikům komplikuje vedení kampaní, a voliči stále častěji mění své preference. Farage také není v očích Britů příliš důvěryhodný v ekonomických otázkách.
Někteří komentátoři na základě britského politického vývoje v posledních letech a častého střídání premiérů docházejí k názoru, že současné Británii je těžké vládnout, protože třecích ploch je už příliš. „Prosté třídní rozdělení poválečné společnosti bylo nahrazeno řadou hlubokých, překrývajících se příkopů: kulturními rozdíly, jako je brexit, hodnotovými rozdíly, jako je Gaza, a generačními rozdíly mezi staršími majiteli domů a mladšími nájemníky,“ napsal Tom Clark z listu The Guardian.
