Deset zemí, které kontrolují těžbu ropy. Dvě jsou západní, společně těží pětinu globální produkce
Těžba fosilních paliv v posledních letech vzbuzuje kontroverze, kritika ale není spojována jen s environmentálními dopady. Jejich odpůrci často argumentují i tím, že se tyto suroviny vesměs těží v zemích s problematickými režimy a pro Západ není žádoucí, aby byl na této produkci závislý. Tento pohled ještě více umocnila válka na Ukrajině, i Česko se teprve nyní stalo zcela nezávislé na dovozu ruské ropy. Podívejte se, jaké státy ovládají trh s ropou a jaké možnosti evropské země při importu mají. První pětice se přitom podílí na polovině světové těžby. Jeden významný evropský těžař skončil těsně pod čarou první desítky.
10. Kuvajt
Produkce: 2,7 milionu barelů denně
Kuvajt patří mezi dlouholeté těžaře ropy v Perském zálivu a významné členy kartelu OPEC, jeho produkce vypadla pouze na počátku devadesátých let během irácké invaze do země. Americký vládní úřad pro energetické informace (EIA) uvádí, že země těží tempem zhruba 2,7 milionu barelů ropy denně, to by se však brzy mohlo změnit. Kuvajt má ambice posunout se v žebříčku předních těžařů výše.
Země by se do roku 2035 ráda dostala nad čtyři miliony barelů a státní společnost Kuwait Petroleum Corporation (KPC) plánuje do rozvoje sektoru nainvestovat desítky miliard dolarů. Ropa je pro zemi zcela klíčovým exportním artiklem, tvoří více než devadesát procent veškerého vývozu a příjmů z něj.
Kuvajt je tak díky surovině poměrně bohatý, ale jeho ekonomika je na její produkci silně závislá. Malá země přitom drží zhruba sedm procent světových zásob ropy, tedy více než Spojené státy.
9. Spojené arabské emiráty
Produkce: 3,4 milionu barelů denně
Další země Perského zálivu má podobně velké rezervy jako Kuvajt, ale její produkce je nyní o něco vyšší. Objev ropy byl pro emiráty přelomový, předtím byl klíčovým odvětvím lov perel. Zdaleka nejbohatším emirátem je v tomto směru Abú Dhabí, kde je většina zásob. Tamní offshorové ropné pole Zakum je jedno z největším na Blízkém východě i v celosvětovém měřítku.
Přestože ropné rezervy Dubaje jsou mnohem skromnější, stála těžba suroviny i za počátečním rozvojem tohoto emirátu a umožnila tam vybudování moderní infrastruktury. Dubaj tak dnes může generovat velkou část svých příjmů z obchodu, finančních služeb, turistiky a dalších odvětví.
Celkově se ropa nyní podílí na HDP emirátů ze zhruba čtvrtiny. SAE přitom v současnosti investují do zvýšení produkční kapacity, kterou nyní využívají ze zhruba dvou třetin. Ropa jim během uplynulých dekád pomohla nejen ekonomicky, ale přispěla i k posílení jejich vlivu v regionu i globální politice.
8. Brazílie
Produkce: 3,4 milionu barelů denně
Brazílie je největším producentem v Latinské Americe, i když Venezuela má daleko rozsáhlejší ropné rezervy, patrně největší na světě. Drtivá většina těžby se nyní odehrává v hlubinách moře pod solnou krustou o tloušťce až dvou kilometrů u brazilského pobřeží.
Objev těchto zásob v roce 2006 byl pro zemi přelomový. Na těžbě se z velké míry podílí národní společnost Petrobras, energetické reformy ale do země přitáhly i mezinárodní investory.
Mezi stěžejní partnery Petrobrasu tak patří Shell, TotalEnergies a čínská společnost CNOOC. Také Brazílie má velké ambice zvýšit v příštích letech svou produkci k hranici pěti milionů barelů za den. Ropa je sice významným exportním artiklem země, ale zdaleka ne jediným. Mezi další patří železná ruda, sója, hovězí maso a cukr. Její význam ale v posledních letech roste, loni se na vývozu podílela ze třinácti procent.
7. Írán
Produkce: 3,6 milionu barelů denně
Další stát, jehož břehy omývá Perský záliv, má sice zřejmě třetí či čtvrté největší ropné rezervy světa, tamní těžba a export jsou však velmi komplikované. Země dosáhla zlaté těžební éry v sedmdesátých letech, kdy produkovala kolem šesti milionů barelů ropy denně, tedy zhruba desetinu tehdejšího globálního výkonu.
Od islámské revoluce v roce 1979 je však střídavě pod tvrdými západními sankcemi, což komplikuje nejen prodej suroviny do zahraničí, ale také investice do modernizace sektoru. Úroveň produkce tak v uplynulých letech značně kolísala.
Už dlouho se má za to, že Čína pomáhá Teheránu s ropným exportem, a to za pomocí stínové flotily tankerů a různých schémat, kdy se surovina například „pere“ v Malajsii. Během Bidenovy administrativy se spekulovalo o tom, že nad tím Washington přivírá oči, aby udržel objemy ropy na globálních trzích a nerostla její cena. Nyní se čeká, co se situací učiní prezident Donald Trump.
6. Čína
Produkce: 4,2 milionu barelů denně
Čína je největším globálním importérem ropy a jejím významným zpracovatelem. Fakt, že zároveň patří mezi přední světové producenty této suroviny, zůstává poněkud ve stínu významu dalších energetických odvětví země, jako je produkce uhlí či elektřiny z něj, jádra a obnovitelných zdrojů.
Těžba domácí ropy v asijské velmoci přitom stále roste a podle nejnovějších údajů se v březnu dostala dokonce na 4,6 milionů barelů denně. Pro srovnání, dovoz suroviny v tomto měsíci přesahoval v průměru dvanáct milionů barelů. Peking tedy do rozvoje polí ve snaze zajistit si co největší soběstačnost mohutně investuje a ve druhé polovině uplynulé dekády se mu podařilo zvrátit produkční pokles.
Těží ropu na pevnině i na moři a na jejím dobývání se podílejí především tři státní entity – CNPC, Sinopec a CNOOC. Nejvýznamnější naleziště se nacházejí na severovýchodě země, stará konvenční pole jsou ale stále méně výnosná, a pozornost se tak upíná k novým objevům, především v Jihočínském moři.
5. Irák
Produkce: 4,3 milionu barelů denně
Irák patří mezi další země Perského zálivu, které vyhrály v loterii při předělování ropných rezerv. Ty jeho jsou podle různých zdrojů třetí až páté největší na světě. Většina známých nalezišť se táhne v pásu podél východních hranic země. V minulosti rozvoj polí znesnadňovaly války, politická nestabilita, roztříštěnost země a špatná infrastruktura.
Bagdád má ale nyní velké ambice v navyšování těžby. Do konce dekády by se chtěl dostal na šest milionů barelů denně, k tomu ale bude zapotřebí velkých investic. Výhodou země je, že její ropa je poměrně snadno dosažitelná a náklady na její dobývání patří k nejnižším na světě.
Irácká ekonomika je na těžbě ropy silně závislá, představuje drtivou většinu exportu a v uplynulých letech přinášela přes osmdesát procent příjmů státní kase. Bagdád je tak velmi zranitelný vůči pohybům globálních cen suroviny. Odborníci proto zemi nabádají k diverzifikaci ekonomiky. Mezi obory, které se nabízejí, patří například obnovitelné zdroje a zemědělství.
4. Kanada
Produkce: 4,6 milionu barelů denně
Severoamerická země je jednou z mála západních, které hrají významnou roli v globální těžbě. Obecně je Kanada stále důležitějším zdrojem surovin pro Západ, strategická jsou například její naleziště uranu. V případě ropy patří mezi státy s vůbec největšími známými rezervami.
V současnosti se podílí na světové těžbě zhruba z šesti procent. Naprostá většina jejího exportu přitom míří do Spojených států a tyto objemy v minulých letech takřka setrvale rostly. Řada amerických rafinérií totiž byla konstruovaná na těžkou kanadskou ropu v době, kdy se v USA nečekal břidlicový boom. Proto také pro mnohé americké státy není lehké případné dodávky od souseda nahradit.
Očekává se, že do roku 2040 by produkce z kanadských ropných písků mohla vzrůst o 1,5 milionu barelů denně. Jenže tato extrakce je environmentálně nepříznivá, mnohem více než konvenční těžba, a je i relativně drahá.
3. Saúdská Arábie
Produkce: 9,7 milionu barelů denně
Saúdská Arábie a její Saudi Aramco jsou v podstatě synonymem pro těžbu ropy, i když země z Perského zálivu v poslední době se střídavým úspěchem bojuje aspoň o druhou příčku žebříčku. Disponuje druhými nejrozsáhlejšími ropnými rezervami na světě, a drží tak zhruba sedmnáct procent veškerých zásob suroviny.
Rijád ale není na těžbě tak závislý jako některé jiné země v zálivu, tvoří zhruba třicet procent jeho HDP a polovinu příjmů státní kasy. Saúdská Arábie se navíc v současnosti snaží o ještě větší odklon od závislosti na těžbě, což ale financuje právě ropnými zisky.
Klíčovým programem je nyní Saudi Vision 2030, vize, která zahrnuje rozvoj turistiky, zdravotnictví a vzdělávání a počítá především s futuristickým urbanistickým projektem chytrého města NEOM. Země si zároveň díky ropě a obrovskému vlivu v kartelu OPEC udržuje významné geopolitické postavení.
2. Rusko
Produkce: 10,1 milionu barelů denně
Produkce ropy a plynu patřila v Rusku k nejdůležitějším odvětvím, země má jedny z největších ropných zásob. Válka na Ukrajině ale vyhlídky sektoru silně nahlodala, jelikož se Západ rozhodl utnout financování válečné mašinérie Kremlu. Na ruskou ropu a její export se tak vztahuje řada sankcí a také cenový strop ve výši šedesáti dolarů za barel.
Moskvě se přesto do jisté míry daří postihy obcházet, a to především díky stínové flotile tankerů, které ruskou surovinu vozí hlavně asijským kupcům. Země nyní nezveřejňuje exportní data. Podle různých zdrojů se ale nejspíš přechodně podařilo ruský export utlumit poté, co odcházející americký prezident Joe Biden uvalil na stínová plavidla nové a poměrně tvrdé sankce.
Nyní se však zdá, že americká bdělost za Donalda Trumpa polevila a vývoz se opět zvedl. Další vývoj bude nejspíš záviset na mírových jednáních, která přinášejí i možnost zrušení sankcí.
1. Spojené státy
Produkce: 12,9 milionu barelů denně
I když má Západ v žebříčku pouhé dva zástupce, jelikož Norsko se do něj těsně neprobojovalo, náleží mu první příčka. Spojené státy v uplynulých letech zvyšovaly těžbu ropy na rekordní úrovně. Pokud prezident Donald Trump svou obchodní válkou sektor nepoškodí a ambice ropných firem nenaruší relativně nízké ceny komodity, mohl by další rekord padnout i letos.
Americký ropný příběh má za sebou dvě vlny rozmachu. První vrcholila v sedmdesátých a osmdesátých letech dvacátého století, kdy se produkce v některých letech blížila k deseti milionům barelů denně. Pak ale následoval propad až ke zhruba pěti milionům barelů na počátku tohoto tisíciletí.
Nový rozmach přinesla po roce 2008 takzvaná břidlicová ropa, která nakonec vyšvihla zemi do čela světových producentů. Zatímco dříve USA vyvážely minimum surové ropy, v posledních letech jdou nezanedbatelné objemy i na export, a to zejména do Evropy a Asie. Vývoz do Evropy se výrazně zvedl po začátku války na Ukrajině.
