Dobříšská tradice výroby rukavic žije díky luxusnímu zboží

Výroba rukavic ve firmě NAPA

Výroba rukavic ve firmě NAPA Zdroj: ctk

Výroba rukavic ve firmě NAPA
Majitel firmy NAPA Josef Šefránek
Výroba rukavic ve firmě NAPA
Výroba rukavic ve firmě NAPA
Výroba rukavic ve firmě NAPA
5
Fotogalerie
Záplava levných rukavic z Číny donutila dobříšskou společnost NAPA zaměřit se hlavně na luxusní zboží s klasickým střihem a precizním zpracováním. Jedině tak se dá podle majitele rukavičkářské firmy Josefa Šefránka čelit čínské konkurenci a udržet výrobu, která má na Dobříšsku tradici dlouhou 150 let.

Společnost zaměstnávající kolem 30 lidí ročně produkuje asi 50 tisíc párů rukavic. V klasické výrobě patří k největším v Česku. „Specializujeme se na luxusní rukavice, luxusní zboží. Protože běžný výrobek se přiveze z Číny. Děláme klasický střih rukavic, není to přímý výsek,“ popisuje výrobní postup jednaosmdesátiletý Šefránek, který firmu založil počátkem 90. let po více než dvacetiletém angažmá ve vedení někdejších dobříšských rukavičkářských závodů.

„Předpokládali jsme, že budeme dělat tak do 100 tisíc párů a polovina z toho budou rukavice pracovní. Jenže přišla Čína a nastaly úplně jiné podmínky, obrovská cenová konkurence,“ vzpomíná. Výrobu pracovních rukavic firma vzdala úplně. „Dneska je koupíte za 30 korun, dovážejí se z Pákistánu. Za tu cenu nepořídíme ani materiál,“ namítá Šefránek.

Místo toho dobříšská firma vyrábí například šermířské, jezdecké nebo řidičské rukavice, šila je i pro Hradní stráž nebo výsadkáře. Důležité jsou podle Šefránka kvalitní materiály, které společnost nakupuje od tuzemských výrobců nebo dováží z Itálie.

Vede černá

Ze sortimentu se rozšiřuje hlavně ten určený pro sport a volný čas, kombinující textilní a kožené materiály. Vývojem prochází zdobení, barvy se přizpůsobují módě. „Za mých mladších let muži nosili hnědé rukavice. Dnes hnědou rukavici pomalu neuvidíte, všechno je v černé,“ podotýká Šefránek. Využívaná jsou nanovlákna, a to v podšívkách rukavic. „Jsou to bavlněné pleteniny, v nichž jsou částice stříbra. Potlačuje to bakterie a zápach, když se třeba někomu potí ruce,“ vysvětluje Šefránek.

Na začátku 20. století se podle něj v českých zemích vyrábělo 15 milionů párů rukavic ročně. Po druhé světové válce se výroba soustředila do dvou národních podniků - v Praze a Abertamech na Karlovarsku s pobočkou ve Svitavách. V roce 1948 se sloučily a vznikl národní podnik Rukavičkářské závody se sídlem v Dobříši, který měl zpočátku roční produkci asi půl milionu párů. „Postupně to narůstalo a v roce 1990 jsme se dostali na šest milionů párů. A patřili jsme k největším podnikům ve světě,“ připomíná Šefránek, který byl v 60. letech ředitelem abertamského závodu a poté v letech 1971 až 1992 šéfem celého podniku až do jeho privatizace.

Přes 60 let na jednom místě

V Dobříši se první výrobní budova postavila do roku 1950 a přesouvala se do ní hlavní část výroby od domácích dělníků. Rukavičkárny se rozrostly, celkově čítaly osm závodů a zaměstnávaly 3500 lidí. Když přišel rok 1992, privatizace podniku a posléze i jeho likvidace, Šefránek odcházel do důchodu. Končit se mu ale nechtělo, a tak založil firmu pojmenovanou podle názvu rukavičkářské usně. „Napřed nás bylo osm společníků, ale dnes je to víceméně rodinná firma,“ říká.

Společnost sídlící v montované budově na okraji Dobříše asi 60 procent produkce vyváží prostřednictvím obchodních firem. Některé výrobky v minulosti končily třeba v Rusku nebo Izraeli. Roční obrat činí deset až dvacet milionů korun, materiál ale firma často dostává od zákazníků, takže jeho hodnota v tržbách není zahrnuta.

Areál někdejšího rukavičkářského gigantu v současnosti využívají různé společnosti a část je prázdná. „S rukavicemi je tam spojena jen jedna firma, francouzská, ale ta má taky jen pár lidí, jako my,“ dodává Šefránek.