Chtějí ženy znovu k plotně? Jsou dnešní muži ztracení? Průzkum ukazuje, jak se v Česku mění vztahy

„Mám dojem, že se dnes smazává přirozená a mnohdy žádoucí polarita nebo dynamika mezi mužem a ženou, což potom dopadá na vztahy,“ říká pětadvacetiletá Kateřina Lomičová, která na sociální síti X vystupuje pod jménem Konzervativní žena. Kromě toho stojí za podcastem Notorické konzervy.

Jako příklad takového „smazávání“ uvádí bývalého člena chlapecké popové skupiny One Direction a současného držitele několika cen Grammy od alba po nejlepší videoklip Harryho Stylese. Ten se kromě chytlavých rádiových hitů zapsal do popkulturního povědomí jako bořič tabu v oblékání nebo sexualitě – fanoušci ho nejednou mohli vidět v sukni, šatech či v přiléhavém overalu.

Muži ztracení ve světě žen

„Mladí frustrovaní muži se pak snadno uchylují k extrémům, například ,osobnostem‘ jako Andrew Tate,“ připomíná Lomičová bývalého britsko­‑amerického kickboxera, jehož agresivní mizogynství na sociálních sítích oslovuje spousty chlapeckých fanoušků. Mladí muži, o kterých Lomičová mluví, často vyrůstali v silně feminním prostředí. Od dětství se setkávali zejména s ženskými vzory – od vychovatelek v mateřských školách přes družinářky po učitelky na základkách. I doma o ně obvykle pečovaly matky, otcové se vraceli z práce pozdě nebo chyběli úplně. Jejich dospívání i raná dospělost byly plné matoucích pokynů, jak se vlastně správně chovat k ženám a jak se o ně postarat. Pro některé z nich je tu „hrdina“ Tate, část může v současném liberálním proudu inklinovat ke konzervativním názorům či politickým hnutím.

Sedmadvacetiletý datový analytik Matyáš Jirát sám sebe za konzervativního nepovažuje, pro současné zmatení role muže ve společnosti ale má pochopení. Jak říká, jeho vrstevníci se mohou uchylovat ke krajně konzervativním, nebo dokonce mizogynním názorům proto, že je to jednodušší.

„Role jsou pak jasně rozdané, ve vztazích se ženami není potřeba se složitě domlouvat. Nemusíš přemýšlet nad tím, jestli je určité gesto milé, nebo spíš znakem mikroagrese,“ vysvětluje, čímž se dostáváme k oblíbenému tématu mnoha domnělých gentlemanů z internetu: Tedy že dnes již nemohou ženám ani podržet dveře. „Chápu, že v tom minovém poli očekávání se může člověk cítit ztracený.“

Na rozdíly mezi ženami a muži v sebehodnocení toho, kde se nacházejí na mezinárodní škále od liberála po konzervativce, upozornil v zahraničí například web The Economist. Z jeho výsledků je patrné, že ženy samy sebe častěji označují za liberálnější, než jak sami sebe vnímají muži. Podobná data přináší i text Financial Times: Za posledních šest let se ve Spojených státech zvedl počet liberálních žen v porovnání s mužskými vrstevníky o třicet procentních bodů, podobně je na tom dnes Německo. Na Západě se tak mezi mladými muži a ženami rozevírá ideologická propast.

V Česku zatím přesnější čísla chyběla a o tématu se spíš spekulovalo, magazín e15 ale nyní může nabídnout výsledky exkluzivního průzkumu, na kterém spolupracoval s agenturou NMS Market Research. Ty sice také potvrdily, že k liberalismu více inklinují ženy, rozdíl mezi pohlavími nicméně není tak výrazný. Naopak z průzkumu vyplynulo, že české ženy samy sebe hodnotí jako konzervativnější, než je tomu obvykle na Západě.

V kontextu škály liberalismu a konzervatismu je nutné připomenout, že oba výzkumy – tedy jak výše zmiňovaný zahraniční z webu The Economist, tak ten sledující české prostředí od NMS Market Research – pracují s vnímáním sebe samých. Může se tedy stát, že ačkoli české ženy samy sebe považují za konzervativnější, než jak se vnímají ženy například ve Velké Británii a Jižní Koreji, jejich názory takové být nemusejí.

Přesto podle Evy Waldaufové a Terezy Friedrichové z NMS Market Research tato česká anomálie získává konkrétnější podobu v momentě, kdy ji propojily s postoji k rolím mužů a žen ve vztazích i celé společnosti. Jejich průzkum ukázal, že zatímco rovnoměrné rozdělení domácích prací podporuje 78 procent mladých žen, v případě mužů jde o 61 procent. „Pokud oba chodíme do práce, pak řekněme, že s dělbou práce půl na půl souhlasím. Pokud ale zůstanu doma a můj muž mě bude živit, dostane každý den na stůl večeři,“ shrnuje svůj postoj například šestadvacetiletá absolventka Vysoké školy ekonomické Simona Schrötterová.

„Na rozdíl od zahraničních trendů podle našich výsledků v Česku neexistují výrazné rozdíly v obecných politických postojích mezi mladými muži a ženami. Objevují se ale v konkrétních oblastech života – například u zmiňovaných představ o dělbě domácích prací,“ potvrzuje Waldaufová. České ženy tak lze podle ní označit za pragmaticky konzervativní: V obecné rovině se hlásí k tradičním hodnotám, současně však prosazují rovnoprávnost tam, kde se to dotýká kvality jejich života. Česká společnost prochází modernizací vlastních hodnot, vybírá si ale jen některé z nich. Jejich část stále zůstává relativně nedotčená.

Konzervativní žena vs. liberální muž

Na svém profilu na síti X popisuje Kateřina Lomičová sebe samu jako „feministku nenávidějící liberalismus“ nebo „antiwoke“. „Můj konzervatismus je o sounáležitosti s dědictvím západní civilizace,“ vyznává se Konzervativní žena. „Velmi mě mrzí současné tendence progresivních kruhů Západ démonizovat. Přitom Západ je první civilizací, která odsoudila otroctví, ve které ženy dosáhly rovnoprávného postavení s muži.“

Lomičová si stojí za tím, že ženy i muži jsou rovnoprávné bytosti, současně však zdůrazňuje biologicky dané rozdíly. Ačkoli stereotypy podle ní mají většinou pravdivý základ, vyvozovat z nich, že každý jedinec „musí být takový“, nechce. „Být ženou v domácnosti je zcela v pořádku, stejně jako mít kariérní ambice,“ přibližuje. Současně ale dodává, že ona osobně si myslí, že význam kariéry je přeceňován. „Snaha nahnat ženy co nejdříve po porodu do práce je nejen v rozporu se svobodou volby, ale také s určitou lidskou přirozeností, kdy většina žen přece jen preferuje strávit určité období čistě péčí o své potomky,“ myslí si.

Právě zlepšení pozice žen na trhu práce si většina respondentů uvědomovala nejvíce, u zhoršení postavení mužů se objevovaly faktory související s identitou a rolí ve společnosti. Pocit, že si vedou stále hůře, podle čísel NMS Market Research má až 21 procent mužů.

„Asi nemám vyloženě pocit, že by mi feminismus zhoršoval postavení ve společnosti, ale cítím, že být mužem, který chce podporovat ženy, není úplně jednoduché. A vlastně často nevím, jakou správně zvolit cestu,“ říká Matyáš Jirát. Sám sebe by dal na desetibodovou liberálně­‑konzervativní škálu někam kolem trojky, v porovnání s dalšími českými muži se tak považuje za velmi liberálního. Podle svých slov se snaží přemýšlet feministicky, důležitá je pro něj rovnost ve vztahu i ve společnosti.

Role se podle něj ve vztahu nemusejí dělit mechanicky napůl, avšak tak, aby dohoda dávala smysl oběma partnerům. „Současně ale cítím, že muži nesou některé, povinnosti‘, které se od nich historicky očekávají. Mají být silní, klidní, dokázat opravit věci – i když to po nich partnerka třeba výslovně nechce,“ přibližuje, v čem cítí ve společnosti největší tlak.

Aby se v komplexním světě dneška sám neztratil a nepodlehl tlaku extrémních názorů, snaží se o tématech mluvit s přáteli. Když studoval vysokou školu ve Spojených státech, zažil několik vyhrocených diskuzí, které by označil za „hyperwoke“. Tehdy měl pocit, že být „bílým mužem“ je stigma a že jeho názor není dost relevantní. Zároveň ale právě na americké univerzitě poprvé našel prostor, kde se o složitých tématech dalo mluvit bez obav a s respektem.

Promiňte, můžu si přisednout?

Moderní vztahy dnes víc než kdy dřív ovlivňují sociální sítě. Průzkum agentury NMS Market Research pro e15 ukázal, že je téměř čtvrtina oslovených Čechů do 50 let považuje za hlavní překážku při seznamování. Agentura oslovila reprezentativní vzorek české populace o velikosti 700 respondentů ve věku 18 až 49 let, výzkum realizovala pomocí on­‑line sběru dat v rámci panelu National Sample během letošního února.

Nejen seznamovací platformy jako Tinder, Bumble nebo Grindr, ale také Instagram dokázaly zcela proměnit, jakým způsobem dnes lidé přistupují k seznamování. I když už jsou mnozí z nekonečného „swajpování“ na seznamovacích aplikacích unavení, najít si partnera mimo ně je nyní často ještě těžší. Ne každý totiž dokáže oslovit někoho v baru nebo v kavárně. Svět aplikací pak přináší mnohá příkoří – zatímco ženy obvykle narážejí na velmi nevhodné chování či obtěžování, muži čelí mnohem větší konkurenci.

I proto se právě mezi mladými ženami a muži rozevírá stále větší propast v tom, jaký svět by si pro sebe přály/i. Ženy mají čím dál více možností a užívají si své svobody, kterou pro ně vybojovaly jejich matky nebo babičky. Pro muže je ale v takovém světě zpravidla těžké najít své místo a hledat moderní význam vlastního mužství.

Který feminismus je ten správný

Průzkum NMS Market Research se dotkl i často zmiňované krize identity mladých mužů, kteří na jedné straně velmi otevřeně podporují flexibilní rodičovskou dovolenou či zapojení otců do péče o děti – pro je až 71 procent z nich –, na druhé straně však více než třetina zatím neopustila tradiční koncept, že muž by měl být hlavním živitelem rodiny. A podobné přesvědčení zastává i část žen.

„Při hledání partnera by to pro mě určitě byl faktor. Až půjdu na mateřskou, chci mít finanční jistotu,“ vysvětluje ekonomka Simona, jakou roli pro ni hraje schopnost muže udržet stabilní rodinný rozpočet. Ačkoli by samu sebe označila za feministku, má pocit, že by současné měřítko té „stoprocentní“ nesplnila. „Třeba ženy na vrcholných pozicích ve firmách bych vždycky podpořila, kvóty jsou podle mě ale nesmysl.“ Samu sebe by na škále od liberálky po konzervativní ženu dala přibližně doprostřed.

To Kateřina zvolila sedmičku. Obě ženy se hlásí k feminismu, Kateřina ovšem k takovému, který popisuje jako ten „v tradičním slova smyslu“, dnes převládající verzi feminismu považuje v mnoha aspektech za velmi problematickou: „Řada konzervativců tvrdí, že současné feministky bojují již dávno vyhrané bitvy. Já si to nemyslím, ale bohužel někdy bojují za věci, které ženy spíše poškozují.“

Příliš se podle ní angažují například v tématech jako legalizace prostituce nebo transgender. „Biologické rozdíly mezi pohlavími nelze smazat tím, že prohlásíme, že jsou sociálním konstruktem,“ vysvětluje. Jedním z jejích vzorů je spisovatelka J. K. Rowlingová, od níž se právě kvůli názorům na transgender distancovala třeba představitelka Hermiony z filmového zpracování knižní série o Harrym Potterovi.

Za konzervativní se Kateřina neoznačuje v tom smyslu, že by výrazně preferovala tradiční dělbu práce ve vztazích, zároveň ale nechce doma „nosit kalhoty“. Svého muže si chce vážit, a kdyby bylo třeba, měl by se o ni umět postarat. Současně vidí, že zejména na Západě studuje vysokou školu více žen než mužů a ženy pomalu začínají muže předhánět i ve mzdách. „Často pak podvědomě očekáváme, že náš protějšek bude stejně úspěšný jako my, nebo dokonce úspěšnější. A pak se jeho nalezení stává čím dál obtížnějším.“

Podle průzkumu NMS Market Research jsou nejčastěji zadaní mile­niálové, kteří dospívali v nultých letech. Naopak v mladší generaci Z přibývá singles – dlouhodobý vztah nikdy nemělo až 44 procent mužů a 24 procent žen. Obtíže s navazováním vztahů častěji uvádějí lidé s nižšími příjmy, což podle analytičky Terezy Friedrichové ukazuje, že do vstupu do partnerských závazků dnes výrazně promlouvá i ekonomická stabilita. Vývoj partnerského života mladých tak nebude do budoucna důležitý jen pro jednotlivce, ale i pro stát – například kvůli klesající porodnosti, která se v Česku blíží historickému minimu.