Více než polovina dotázaných by si vzala lednici dokonce na pustý ostrov – tak je pro ně nepostradatelná. Pětina by ocenila, kdyby jim život Robinsonů zpříjemňovala pračka.
„Jepičí život mají naopak přístroje s paměťovým nosičem,“ nabízí srovnání Lucie Střechová, kurátorka sbírky Technika v domácnosti Národního technického muzea v Praze. Typickým příkladem byl hit 90. let, videorekordéry systému VHS.
Některá elektrická zařízení, která jsme ještě nedávno mohli vidět jen v muzejních sbírkách, se naopak do domácností vracejí. „Jsou to hlavně kuchyňské roboty s příslušenstvím pro domácí výrobu nejrůznějších pochutin, které se naposledy masově vyráběly ve 30. a 40. letech 20. století,“ říká Střechová. Některé nesou dokonce stejnou značku. Jejich výrobci se inspirovali ve vlastních firemních muzeích.
| Lednička se měnila v nábytek |
|---|
| Ani zámožnější městské domácnosti dlouho neřešily, kam s vysloužilými elektrospotřebiči. Ještě ve 30. letech 20. století byl totiž například nákup ledničky velký luxus a i když taková lednice dosloužila, zůstávala v bytě jako kus nábytku. Spotřebiče se opravovaly, dokud to bylo jen trochu možné, a i když definitivně dosloužily, skončily ve sklepě nebo na půdě. |
| K zásadnější obměně vybavení domácností elektrospotřebiči došlo až ve druhé polovině 50. let a v 60. letech. Teprve tehdy se také tyto spotřebiče dočkaly většího rozšíření. Důvod byl prostý: ve 30. letech minulého století stál například vysavač zhruba 1200 korun, tedy téměř měsíční plat středoškolského profesora. Nejlevnější osobní automobil české výroby, legendární Aero 500, přišel na 18 tisíc korun. |
Co z domácností mizí a v jakém množství, to je dobře vidět zejména posledních 10 let, kdy se v České republice staré elektro systematicky sbírá a recykluje. Elektrowin, který je největším českým kolektivním systémem a zajištuje zhruba polovinu tuzemského sběru a recyklace, se za tu dobu postaral o 14,5 milionů spotřebičů.
Vyskládány vedle sebe by vytvořily řadu měřící přes pět tisíc kilometrů, takže by se jimi dala hned dvakrát vyznačit státní hranice České republiky. „Díky stále vyspělejším recyklačním technologiím se přitom daří získat zpět a znovu využít kolem 90 procent materiálů, z nichž jsou tyto spotřebiče vyrobeny,“ připomíná šéf Elektrowinu Roman Tvrzník. Například běžná mikrovlnná trouba je z více než 50 procent vyrobena ze železa, 16 procent její hmotnosti tvoří sklo a 12 procent plasty.
V České republice i v ostatních zemích EU funguje zpětný odběr a recyklace na stejném ekonomickém principu: financují je výrobci nových spotřebičů. Některé přístroje, kterých se dnes domácnosti zbavují, totiž nesou už zaniklé značky. Například spotřebiče značek Ardo nebo Baumatic v českých domácnostech stále běžně slouží, i když jejich výrobci už zmizeli z trhu.
