Pumpaři pod tlakem, stát chce osekat jejich zisky. Marže se ale mohou schovat do rafinerií

Andrej Babiš oznámil, že jeho vláda chystá regulaci marží u benzinu a nafty na čerpacích stanicích. Konkrétní návrh přinese na vládu ve čtvrtek ministryně financí Alena Schillerová. Zároveň připravuje i návrh na snížení spotřební daně, která dosahuje u benzinu 12,84 koruny na litr a u nafty 9,94 koruny na litr. 

Babiš a jeho ministři se už ráno před jednáním vlády sešli se zástupci největších hráčů na trhu a informovali je o připravovaných zásazích. Ti přirozeně růst marží popírají. Stejně jako ho popírali za éry inflace potravináři v čele s Babišovým Agrofertem. 

Rozjíždí se tradiční hra, kdo v celém dodavatelském řetězci za drahé zboží může. Prodejce je vždy psychologicky nejsnadnějším terčem, protože zákazník nakupuje právě u něj. Zlobí se na Tesco nebo Orlen, nikoliv na potravináře nebo rafinerii. Politicky je proto zásah na konci dodavatelského řetězce nejefektivnější. Volič vidí, že politik reguluje u zdroje. Na samotný pokles cen to zrovna u nás nemusí mít zásadní vliv. Nejvyšší marže se totiž pravděpodobně skrývá jinde, nebo ji tam lze snadno přesunout. 

Vysoké marže Poláků a Maďarů

Největší podíl na českém trhu čerpacích stanic mají polský státní PKN Orlen a maďarský, rovněž státem většinově kontrolovaný, MOL. Dohromady mají podle dostupných dat zhruba 730 pump. Jedničkou je Orlen se 430 benzinkami, což je zhruba 30 procent trhu. To je samo o sobě velmi významná tržní síla schopná udávat ceny. A tak se na ni také dívá Úřad pro ochranu hospodářské soutěže. 

Dvojkou na trhu je maďarský MOL se 300 čerpacími stanicemi a podílem kolem 15 procent. Jak polská, tak maďarská firma zároveň vlastní rafinerie, které benzinkám dodávají palivo. Polský Orlen je vlastníkem české společnosti Unipetrol. Maďaři mají vlastní rafinerii. V obou případech jde o státní firmy plně pod vlivem tamní politiky. 

Je velmi snadné přesunout marži z benzinky do části rafinerie. Tam ji česká vláda není schopna kontrolovat. Ekonom Lukáš Kovanda citoval už přes víkend studii švýcarské banky UBS, která ukazuje, že od začátku března, kdy začal americký a izraelský útok na Írán, má MOL zhruba o 50 procent vyšší marži v rafinerii, než vykazuje obvykle. U polského Orlenu je to o 25 procent. 

Naše státní benzinky ceny neovlivní

Maďaři a třeba i Slováci také na domácích pumpách zavedli dvojí ceny. Regulují je jen pro své občany, ostatní platí tržní cenu. Regulaci cen chystají i Poláci, kteří zároveň uvažují o zavedení daně z neočekávaných zisků na plně státní PKN Orlen. Zjevně z ní chtějí dotovat ceny na domácích pumpách. A odkud asi ty mimořádné zisky přijdou? Mimo jiné z českého Unipetrolu, odkud nakupuje značná část českých pump. To je státní kapitalismus ve středoevropském podání. 

České státní benzinky EuroOil spolu s Robin Oilem, pořízeným Fialovou vládou, mají na trhu podíl do deseti procent. Nemají tak šanci ceny udávat, tuto roli si uzmuly maďarské a polské státní firmy. Z toho je vidět, jak nesmyslný nákup benzinek byl. V krizi k ničemu nepomáhají. 

Z poměrů na trhu je vidět, že ani kontrola marží u benzinek nemusí vzestup cen zastavit, pokud se marže přesune do polských a maďarských rafinerií. Tohle si bude muset Andrej Babiš vyřešit s Donaldem Tuskem a Viktorem Orbánem. To nemá s trhem nic společného. 

Tankuje se do zásoby

K vzestupu cen ale výrazně přispívá i to, že lidé a firmy se v obavách z dalšího zdražování začali předzásobovat. Podle předběžných dat Asociace petrolejářského průmyslu a obchodu vzrostla v březnu spotřeba nafty proti běžným měsícům zhruba o 25 procent, u benzinu o 15 procent. Cena nafty a benzinu roste v posledním měsíci téměř nejrychleji v celé Evropě. Zároveň ale stále zůstává ve srovnání s jinými zeměmi nižší. Na tom mají zásadní podíl především výrazné rozdíly v daních.